FabuLouis Life 33.

6. března 2013 v 14:51 | *Michelle* |  FabuLouis Life



Louis se o mě staral, jako kdybych byla smrtelně nemocná a ne těhotná. Nenechal mě na nic sáhnout, vstát. Prostě nic. Bylo to milé i otravné zároveň.

Zrovna jsem se chystala vstát a dojít si pro pití, když mě Louis srazil zpět na sedačku. "Co potřebuješ?" zeptal se starostlivě.
Ignorovala jsem ho a stejně jsem se zvedla. "Katherine!" zvolal zoufale.
"Louisi," zarazila jsem ho a postavila se k němu čelem. "Na něco se tě zeptám. Vypadám těhotná?"
Louis zavrtěl hlavou.
"Fajn. Jsem snad nějak vážně nemocná?"
Louis znovu zavrtěl hlavou a pootevřel ústa. Přiložila jsem mu prst na ústa, abych ho zastavila.
"Tak se ke mně tak nechovej!" zavrčela jsem, odstrčila ho stranou a šla do kuchyně. Slyšela jsem za mnou Louisovy kroky.

Natočila jsem si do sklenice vodu a pořádně se napila.
"Proč mi nenecháš ti pomoct?" zeptal se smutně.
Protočila jsem oči. "Louisi, přísahám, že až budu s něčím potřebovat pomoc, tak budeš první, koho o ní požádám." Odmlčela jsem se a čekala na jeho reakci.
Kupodivu to přijal výborně. "Fajn, omlouvám se. A já myslel, že se budeš cítit jako princezna."
"Cítila. Ale všeho s mírou." Zasmála jsem se. "A chtěla bych se už dneska odstěhovat."
"Už?" divil se.
"Jojo." Kývla jsem. "Byt mám, tak nač to odkládat. A navíc nechci Georginu s Robbiem otravovat."

"Je to tvoje rozhodnutí. Mimochodem, máš něco na zítra?"
"Hm, myslím, že ne. Proč?"
"Lottie má v sobotu narozeniny a já domů jedu už zítra."
"No nevím…" zdráhala jsem se. "Není to záležitost jen pro rodinu?"
"Ty jsi rodina, hlupáčku." Zaťukal si na čelo. "Lottie a máma budou rády. No vlastně všichni." Zasmál se.
"Fajn. Máš mě, jedu!" svolila jsem se smíchem. "Ale co jí mám koupit?"
Lou pokrčil rameny. "Podíváme se po něčem odpoledne, až půjdeme od doktora."
Zarazila jsem se. "Ty jdeš se mnou?"
"Ehm, jo? Přece tě nenechám jít samotnou." Šťouchl do mě.

Plácla jsem ho po ruce a přitáhla si ho k sobě, abych ho mohla políbit. Ruce jsem mu dala kolem krku a on mě kolem pasu. Perfektní čas na polibek. Místo toho jsme si ale jen koukali do očí a usmívali se.
"Měli bychom vyrazit, jestli to chceš stihnout." Přerušil ten kouzelný moment Louis.
"To mi nedáš ani pusu?" udělala jsem na něj oči.

Louis se zasmál, chytil mě a políbil mě. Tak jako by to mělo být naposledy.
"Spokojená?" odtáhl se ode mě s úšklebkem na tváři.
"Víc než to." Vyplázla jsem na něj jazyk.
"Jsi jako malá." Pousmál se.
"Tak ať." Pohodila jsem hlavou. "No nic," prohrábla jsem si vlasy. "Jdu se převléct. Počkáš?"
"Ne, uteču ti." Usmíval se.
"Fakt vtipný." Strčila jsem do něj. "Ani se nehni!" namířila jsem na něj prstem.
"Rozkaz!" postavil se do pozoru a zasalutoval.
"Blázne." Prohodila jsem a šla se převléct.

Takhle skvěle jsem se dlouho necítila. S Harrym bylo vše moc komplikované a s Louisem vůbec. V jednoduchosti je krása.

Seděli jsme s Louisem v čekárně u gynekoložky. Pevně jsem svírala Louisovu ruku a těkala očima po místnosti.
"Jak můžeš být tak klidný?! Všichni na nás čumí!" zasyčela jsem.
Louis ke mně naklonil hlavu a zašeptal: "Mám trénink, víš."
Zaryla jsem mu nehty do ruky, aby věděl, že si ze mě nemá dělat srandu, protože na to jsem fakt neměla náladu a Louis zaskučel. Tím se na nás znovu stočila pozornost všech v místnosti. Jako bycho, jí i tak neměli dost.

Naštěstí zrovna otevřela sestra dveře a tak už jsme nebyli středem dění. "Slečna Crown?"
Vstala jsem a dala Louisovi svou kabelku, aby ji hlídal.
Nechápavě na mě koukal. "Já mám jako zůstat tady?"
"Ne, půjdeš dovnitř se mnou a…"
Louis se začal zvedat.
"Budeš mi zírat mezi nohy." Dokončila jsem.
Louis se posadil. "Počkám tady."
Poplácala jsem ho po rameny. "Hodný kluk."

O půl hodiny později jsme s Louisem vycházeli z budovy, kde jsem měla gynekoložku.
"Tak co?" chytil mě za ruku.
"Jsem v pátém týdnu těhotenství." Řekla jsem.
Jakmile mi to doktorka potvrdila, všechno začalo být reálnější.
"Páni, bude z tebe máma." Vydechl nevěřícně.
"Popravdě nevím, jestli se smát nebo brečet. Nejsem připravená na dítě, víš jak to myslím."
Louis chápavě přikývl a přitiskl si mě k sobě.
"A taky si chci užívat. Chodit do klubů, pít alkohol, mít úlety. Prostě si užívat. Ne se starat o dítě." Šeptala jsem.
Pohladil mě po tváři a dal mi pusu do vlasů. "Bude to fajn."

Vyrušilo nás odkašlání. Vylekaně jsem od Louise odskočila.
"Ha - Harry?" vykoktala jsem překvapeně.
"Překvapení?" ušklíbl se. Jeho tvář byla chladná, ale v těch pohádkově zelených očích šly vidět ty pravé pocity. Zklamání, smutek…
Louis se ochranně postavil vedle mě a chytil mě za ruku. Snažila jsem se mu vykroutit, protože jsem nechtěla ublížit Harrymu, ale Louis… Louis byl prostě Louis.
"Co tu děláš?" zavrčel.
"Na to samé bych se mohl zeptat já vás." Podíval se za nás a pak se otočil ke mně. "Doufám, že se o sebe dobře staráš, když nosíš moje dítě."
"Já…"
"Je v dobrých rukou, neboj se." Přerušil mě Louis.

"Možná bych se ale měl zamyslet nad tím, jestli to dítě vůbec je moje. Když vás tu taky vidím." Uchechtl se ironicky.
To už jsem nevydržela. Přistoupila jsem k Harrymu a vlepila mu facku. Pálila mě ruka, ale snažila jsem se být v klidu. "Možná spolu už nejsme, ale takhle o mě mluvit nebudeš. Nejsem jako ty holky, s kterými jsi chodil. Nejsem děvka a nepodvádím, když miluju."
"Já," nadechl se.
"Mlč!" vykřikla jsem. "Jsem těhotná, Harry. A bohužel s tebou. A ty ses právě zasloužil o to, že to dítě nikdy neuvidíš." Otočila jsem se a nechala ho tam stát. Nechtěla jsem, aby viděl, jak mi slzí oči.

Nastoupila jsem do auta a nasadila si na oči brýle. "Jedem."
Louis mlčky přikývl a nastartoval. Projížděli jsme kolem Harryho. Ještě pořád tam stál a… Brečel? Trhalo mi to srdce, ale asi to tak být muselo. Po tvářích mi stékaly slzy a bylo mi jedno, jestli je Louis uvidí. Jsem těhotná. Můžu to svést na hormony.
Harry je komplikovaný a vztah s ním byl stejný. Možná je čas vydat se tou jednodušší cestou. V tou které je krása. A láska. Hlavně ta.
 

FabuLouis Life 32.

6. března 2013 v 14:50 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Louis zůstal přes noc. Prý kdyby náhodou. Držel mi vlasy a otíral mi čelo, když jsem zvracela. Celou noc jsme spali v obětí a líbali se. Nic víc, nic míň. Bylo to perfektní. Konečně jsem mohla aspoň na chvíli zapomenout, co se děje.

Ráno vedle mě už Louis neležel. No spíš v poledne. Spala jsem do dvanácti.
Celá rozespalá jsem vylezla z postele a vydala se do kuchyně.
Louis stál u plotny a něco vařil.
Natáhla jsem tu vůni. "Páni, voní to báječně!"
Louis sebou škubl, otočil se a usmál se. "Dobré odpoledne, ospalče."
Zazubila jsem se a lípla mu pusu těsně vedle rtů. Jemu to ale nestačilo. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě pořádně. Kdyby mě nedržel, tak už jsem dávno na zemi.
Odtrhla jsem se od něj a zasmála se. "Mám tu někde mobil?"
Lou kývl a podal mi ho. "Od rána pořád vyzvání."
Šestnáct zmeškaných hovorů. Devět od Georginy a sedm od Harryho. Aha.

Vytočila jsem číslo realitního agenta. Potřebovala jsem se domluvit na zaplacení bytu.
"Dobrý den, tady Kathe-"
"Á, slečna Crown!" Přerušil mě. "Váš šek dorazil dnes ráno."
"Můj… Cože?" nechápala jsem. "Kdo ho poslal?"
"Pan Styles. Je s tím nějaký problém?" zeptal se.
"Ne." Vyhrkla jsem. "Mějte se. Nashledanou." Rychle jsem to položila a zhluboka se nadechla.
Všechno to bylo jak sen. Nevěřila jsem svým uším. Harry za mě zaplatil 150 tisíc liber?!

"Nějaký problém?" staral se Louis.
"Jen něco s šekem. Musím do banky. Počkáš tady?"
Louis se pousmál a kývl.

Stála jsem přede dveřmi Harryho bytu s šekem v ruce. Nechtěla jsem mu být nic dlužná. Obzvlášť ne 150 tisíc liber.
Zaťukala jsem a čekala, než otevře. Slyšela jsem kroky a otáčení klíče v zámku. Harry otevřel jen s ručníkem kolem pasu. Skousla jsem si rty. Pane Bože, proč mi to děláš?!
Zazubil se, když si všiml, kam mu koukám. "Ahoj."
"Nazdar." Ušklíbla jsem se a vešla dovnitř.

Harry za mnou zavřel a otočil se ke mně. "Co potřebuješ?" Zamávala jsem mu šekem před očima.
"Zbláznil ses?!"
Zavrtěl hlavou a přistoupil ke mně. "Chtěl jsem ti ho koupit."
"A to jako proč? Harry, jsem dospělá, umím se o sebe postarat." Podala jsem mu šek.
Harry si ho ode mě nevzal. "Vezmi si ho!"
Pokrčil rameny, vzal si ho a roztrhal ho na malé kousíčky. "Ber to jako dar."
"Fajn, pošlu ti je na účet. A nejsem charita Harry. Nepřijímám takové dary." Protočila jsem oči.

Vzal mě za ruku a položil si ji na srdce. Bušilo jako o závod. "Cítíš to? Bije jen pro tebe a to malé."
Vytrhla jsem se mu. "Zešílels?!" zakřičela jsem.
"Vím, že čekáš moje dítě." Řekl.
Vzteky jsem sevřela pěsti. Tomlinsone, jsi mrtvej! "Já nejsem těhotná!" procedila jsem skrz zuby.
Harry mě umlčel polibkem. Předal mi v něm vše, co cítil. Smutek, lásku, nerozhodnost a štěstí.
Odtrhla jsem se od něj a lapala po dechu.
"Já tě chci i s dítětem, Kat. Nic mi nezabrání milovat tě." Pronesl.
Měla jsem chuť vrhnout se mu kolem krku a už ho nepustit.
"Už to nikdy nedělej Harry! Nečekám tvoje dítě, a co bylo, už není. Sbohem!" Naposledy jsem se na něj podívala a nechala ho tam stát.

Doma mě přivítala Georgina s Robbiem a Louisem.
"Nečekala jsem, že se vrátíš tak brzo." Objala jsem ji.
Zazubila se. "Já taky ne. Slyšela jsem, že už máš byt." Nadhodila.
"Jo, mám. Během tohohle týdne se mě zbavíš." Zasmála jsem se.
"Kdybys chtěla, mohla bys tu zůstat napořád. Chybí mi to naše společný bydlení."
"Co ti řekli v bance?" přerušil nás Louis.
"Cože, v ja-" málem jsem se prořekla. "Jo, všechno už je v pohodě."
Usmál se a pohladil mě po tváři. "Dneska je ti dobře?"
"Jo, výborně." Vyhrkla jsem. "Za chvíli jsme tady." Chytla jsem Georginu a táhla ji do mého pokoje.

"Hrabe ti?" zaťukala si na čelo.
Neposlouchala jsem ji a na postel vysypala obsah mé kabelky. "Tady to je!"
Georgina na mě vyděšeně koukala. "Na co to. Pane Bože, že nejsi?"
Pokrčila jsem rameny. "Myslím, že to se za chvíli dozvíme."
Vytáhla jsem test z krabičky a zašla do koupelny. Po chvíli jsem vyšla s testem v ruce. "Jak dlouho se čeká?"
Georgina ještě v šoku rozbalila návod. "Píše se tu deset minut."
"Fajn." Kývla jsem a odložila ho na noční stolek.

Sedla jsem si na postel vedle Georgina a opřela se jí hlavou o rameno.
"Jak to?" hlesla.
"Já… Nevím Ptám se pořád na to samé. Beru prášky."
"A pak máš věřit antikoncepci." Uchechtla se. "Takže budu teta." Řekla už trochu nadšeněji.
"Nejsem připravená na dítě." Povzdychla jsem si.
"Počkej." Zarazila mě. "Ale to dítě bude Harryho ne? Protože kdybys spala s Louisem, tak mi to řekneš, ne?" vyčítavě se na mě podívala.
Zasmála jsem se. "Kdybych s Louisem spala, jsi první, kdo by se to dozvěděl."

Položila si ruku na hruď. "Ach, to se mi ulevilo. Chudák dítě, jeho otec je hajzl."
Zakuckala jsem se. "Harry s Christinou nespal."
"Cože?!" vyjekla. "Vždyť jsi je viděla!"
"Je to na dlouho. Vysvětlím ti to, až vyřešíme tohle."

Vstala jsem a přešla k nočnímu stolku, kde ležel těhotenský test. Zhluboka jsem se nadechla. Srdce mi bilo jako splašené a klepala jsem se. Cítila jsem, jak mi vlhnou oči.
Nevšimla jsem si, že je vedle mě Georgina. Až když mě chytla za ruku a povzbudivě se na mě usmála. "Jsme v tom spolu, Kat. Ať vyjde cokoliv."
Sebrala jsem odvahu a vzala ho do ruky. Okamžitě mi začaly téct slzy. Nebylo třeba slov. Georgina mě objala a snažila se mě utěšit.
"Dvě čárky. Proč?" vzlykala jsem.
Georgina se ode mě odtáhla a setřela mi slzy. Otevřela pusu a pak ji zase zavřela.
"Chci být sama." Odvrátila jsem se od ní. "Řekni Louisovi, že jsem šla spát."
Georgina kývla a měla se k odchodu, u dveří se ale zastavila. "Je ti jasné, že budeš muset k doktorovi."
Neodpověděla jsem jí a po chvilce jsem slyšela, jak zavřela dveře.

Stoupla jsem si před zrcadlo a pozorovala jsem se v zrcadle. Ještě pořád mi tekly slzy a já je nedokázala zastavit. Na povrchu jsem si přišla stejná, ale uvnitř mě vznikal nový život. Život, který jsem stvořila společně s Harrym.
Vyhrnula jsem si tílko a pohladila si břicho. Prohlížela jsem ho ze všech stran. Povzdechla jsem si. Tak moc jsem chtěla na moji minulost s Harrym zapomenout a teď mi ho stále bude připomínat to dítě. Naše dítě.

"Katherine…"
Louis mě našel před zrcadlem, jak si prohlížím břicho a vše mu došlo. Beze slov ke mně přistoupil a objal mě. Opřela jsem se mu o hruď a rozbrečela se naplno.
"Miluju tě, Kat. S dítětem i bez něj. Navždy. Jen my tři. Ty, já a dítě. Navždy."

FabuLouis 31.

6. března 2013 v 14:50 | *Michelle* |  FabuLouis Life

Celý tenhle den začal divně. Probudila jsem se s bolestí hlavy a zad a vyzvracela jsem vše, co jsem za předešly den snědla. Takže vlastně skoro nic.
Josh se pro mě zastavil už v devět ráno. Měla jsem chuť ho zabít. Když na mě vytáhl tu pohádku o tom čím dřív, tím líp, hodila jsem na něj vražedný pohled a celou cestu mlčela.

Ten divný pocit jsem dostala před dveřmi jejich bytu. Josh odemkl a pozval mě dál.
"Christino?!" křičel po celém bytě.
Nervózně jsem stepovala vedle něj a čekala na Christinu. Bála jsem se konfrontace s ní, ale bylo to nevyhnutelné. Musela jsem vědět pravdu.
Z kuchyně vylezla Christina a vyděšeně na mě koukala. "Co ta tu dělá?!" zasyčela.
Protočila jsem oči. Pořád stejná.
"Myslím, že si musíme promluvit." Snažil se Josh o klidný tón.
"Bože, proč se mnou chce každý mluvit." Vzdychla si.
"Věř mi, tak populární nejsi." Vložila jsem se do toho.
Christina se ušklíbla. "Harrymu to tak předevčírem nepřišlo."

Chtěla jsem se na ni vrhnout, ale Josh mě zadržel. "Mrcho!"
Christina se zřejmě bavila. Jakou chuť jsem měla, vyškrábat jí oči.
"O čem?" podívala se chladně na Joshe. Jo, sourozenecká láska.
Josh vytáhl z kapsy bundy stejnou lahvičku, kterou ukazoval mě. "Na co to máš?"
"Co je ti do toho?" ušklíbla se.
"Bože Christino. Vím, co jsi Harrymu udělala! Proč?!" křičel na ni.
"A i kdyby. Zasloužím si ho víc než ona." Zhnuseně se na mě podívala.
"A čím sis ho ty jako zasloužila?!" vyjela jsem na ni.

Josh k ní přistoupil a chytil ji za ramena. "Dala jsi mu ty prášky?"
Vzpurně od něj odvrátila hlavu.
"Ano nebo ne?!"
"Jo, a co jako?!" vyjekla.
Viděla jsem tu bolest v jeho očích. Ať byla Christina jakákoliv, měl ji rád a doufal, že není až tak zlá.
"Spal s tebou?" zeptal se rozzuřeně.
Po tváři jí stekla slza. "Ne." Kuňkla.
"To mi stačí." Pustil ji a otočil se ke mně.
"Jdeme." Jeho rysy ztvrdly. Snažil se nedat najevo, jak moc ho zklamala.

Kývla jsem a následovala ho. Slyšela jsem Christinu, jak vzlyká. Bylo mi jí líto, nelitovala jsem ji proto, že ztratila lásku svého bratra, za to si mohla sama, ale litovala jsem ji pro to, co byla uvnitř. Konečně má to, co si zaslouží.
Christina na mě koukala, tak nenávistně, až mě to překvapilo. "Ani nevíš, jak moc lituju toho, že jsem tě… Jak moc lituju toho, že tě to auto nezabilo."
Zalapala jsem po dechu. Všimla jsem si toho, jak se prořekla. Přece by… Nebo ano?! Je konec. Nadobro. Konec.

Josh mě odvezl domů. Stejně jako předtím jsme celou dobu mlčeli.
"Omlouvám se." Zašeptal, když jsem vystupovala z auta.
Pokusila jsem se o úsměv. "Ty za to nemůžeš."

Šla jsem ještě spát. Měla jsem o čem přemýšlet. K Harrymu se vrátit nemůžu, ale musím se mu omluvit. Proč je všechno tak zamotané? Přála bych si jeden jediný den, kdy bych nemusela řešit, jestli budu s Harrym nebo Louisem a proč je miluju oba. Jediný normální den.
Někdy jsem si přála, abych si nikdy nic nezačala s ani jedním, protože pak by bylo vše jednodušší.

Probudil mě zvonek. Pak mi došlo, že jsme měla s Louisem domluvené, že mi pomůže se stěhováním. Jakmile jsem se zvedla z postele, zatočila se mi hlava a zvedl žaludek. Zhluboka jsem se nadechla a bylo to pryč. Ozvalo se další zvonění a klepání na dveře.
"Ahoj." Otevřela jsem.
Žádná slova nedokážou popsat, jak skvěle vypadal. Ten jeho široký úsměv, zářivě bílé zuby. "Ahoj."
Ten pocit se najednou vrátil. Nechala jsem tam Louise stát a běžela na záchod.
Klekla jsem si a sklonila se nad mísou. Bylo mi strašně špatně. Cítila jsem, jak mi Louis drží vlasy.
Otřela jsem si ústa. "Děkuju."
Chytl mě a zvedl mě. "Nemáš zač."

Odvedl mě do obýváku a tam mě posadil na sedačku. Byl tak milý.
"Jsi v pohodě?" zeptal se. Slyšela jsem ten strach v jeho hlase. Proč takový nebyl i Harry?
Zavrtěla jsem hlavou. "Je mi hrozně. Dneska jsem zvracela už podruhý."
"Ach jo." Povzdechl si. "Zavolám klukům a oni mi s tím stěhováním pomůžou. Ty bys měla jít spát." Podíval se na mě divně.

Neměla jsem sílu něco namítat. Louis počkal, než jsem si vyčistila zuby a pak mě uložil do postele. Přišla jsem si jak malá.
Pohladil mě po tváři a dal mi pusu na čelo. "Spi. Až to budeme mít hotový, tak přijdu, ok?"
"Miluju tě Louisi."
Zjevně ho to potěšilo, protože se mu na tváři objevil úsměv. "Já tebe taky, ale teď už spi."
"Víš, Harry to neudělal."
"Neudělal co?" nechápal.
"On s ní nespal. Říkal pravdu." Zašeptala jsem.
Louis zesmutněl. Bože, proč jsem to vůbec říkala?! "Uvidíme se později.

Když odešel, začala jsem brečet. Možná není chyba v nich, ale ve mně. To já vždycky všechno zničila. Zničila jsem Louisovo přátelství s Harrym a teď jim oboum ničím vztahy.

LOUIS
Viděl jsem jak je Harry zničený. On ji opravdu miloval a miluje. O to je všechno horší a složitější. Když už jsme měli všechno hotové a Liam, Zayn a Niall se cpali jídlem, které si objednali, odtáhl jsem si Harryho stranou.
"Ona ví, že jsi to neudělal." Řekl jsem mu.
Zvedl hlavu. V jeho obličeji bylo konečně něco jiného než smutek. Naděje. "Vážně?"
Přikývl jsem. "Jo. Jen jsem chtěl, abys to věděl."
"Já věděl, že se to vyřeší!" objal mě.
Musel jsem se od něj odtrhnout. "A taky si myslím, že je těhotná."
Harry zbledl. "To není možné."
Pokrčil jsem rameny. "Já s ní nespal." Bohužel.
Nechal jsem ho tam stát a šel klukům říct, že už můžou jít a, že děkuju za pomoc.

Když jsem šel za Kat, našel jsem ji zase zvracet. Stál jsem ve dveřích koupelny a sledoval ji. "Možná bys měla jít k doktorovi."
"Nic mi není!" odsekla. Opláchla si obličej vodou a zase si vyčistila zuby.
"Jsi si tím tak jistá?" ušklíbl jsem se.
Hodila na mě vražedný pohled. Určitě tušila, co s ní je.
"Něco s tebou je, Katherine." Promluvil jsem.
Otočila se a v očích měla slzy. "Bojím se Louisi."

Přitáhl jsem si ji k sobě a objal ji. Rozvzlykala se a já ji hladil po zádech ve snaze ji uklidnit. "Všechno bude v pořádku." Zašeptal jsem jí do ucha.
"Myslíš?" vzhlédla ke mně.
Políbil jsem ji na rty. "Ať se děje cokoliv, máš mě."
"Děkuju. Ani nevíš, jak moc. Jsem tak ráda, že tě mám."

Pevně jsem ji stiskl. Teď už ji nenechám odejít. NIKDY! Čekal jsem na ni tak dlouho, že mi už nic nezabrání, být s ní. I kdyby byla těhotná. Nevzdám se jí!
 


FabuLouis Life 30.

6. března 2013 v 14:50 | *Michelle* |  FabuLouis Life
''Myslím, že to je ono. Myslím, že jsem našla ten perfektní byt." Vydechla jsem užasle. Nevěřila jsem, že to někdy řeknu, ale byl ještě lepší než ten v New Yorku. Tři ložnice, dva pokoje pro hosty, dvě obrovské koupelny, jedna malá, luxusní kuchyň, obývací pokoj, pracovna a velký balkon s vířivkou, ze kterého byl krásný výhled na centrum Londýna.
"Takže to berete?" zeptal se mě agent.
"Rozhodně! Lepší už nenajdu." Usmála jsem se. "Za kolik?"
"Dvě stě tisíc liber, ale myslím, že bych mohl domluvit s majitelem slevu."
Uvažovala jsem nad tím. Peníze na to mám a ten byt je dokonalý. Přesně takové místo, kde bych si dokázala představit mít rodinu.
"Fajn, mohl byste zavolat majitelovi hned? Chci to podepsat ještě dnes."
"Dobře." Kývl. "Za chvíli jsem zpět." Řekl a zašel do pracovny.

Posadila jsem se na barovou stoličku a rozhlížela se kolem. Je to perfektní! Myslím, že první párty v novém bytě bude velkolepá!
Mám ten nejúžasnější byt na světě! Nemůžu se dočkat, až ho uvidíš! Xx, napsala jsem Louisovi.
Jsem rád za tebe :) Oslavíme to u večeře? Xx, odepsal.
Ještě se ti ozvu! Teď to musím jít podepsat. Já tomu pořád nevěřím! :D xx, napsala jsem a vrátila mobil do kabelky.

"Mluvil jsem s majitelem a řekl, že sleví padesát tisíc." Oznámil mi.
"Tak to podepíšeme!" zvolala jsem nadšeně.
Podal mi pár papírů, které jsem si pročetla a podepsala je. "Kdy se můžu nastěhovat?"
"Hned." Usmál se a předal mi klíčky.
Vzala jsem si je od něj a nevěřícně na ně hleděla. "A co peníze?"
"Máte týden čas na zaplacení od podepsání smlouvy. Teď už vás tu nechám. Ať se vám tu hezky žije. Nashledanou!" rozloučil se a odešel.

Stále jsem nevěřila tomu, že mám konečně svůj byt a ještě k tomu takový.
Podívala jsem se na hodinky. 15:00. Nejradši bych si hned sbalila a přestěhovala se, ale musela jsem za Harrym. Stěhování počká na zítra.
Přešla jsem ke dveřím, ještě jednou si byt prohlídla a pak ho zamknula.

U Georginy jsem se osprchovala, převlékla se do kraťasů a tílka a vlasy si svázala do drdolu. Ještě jsem Harrymu napsala sms, jestli je doma a on odepsal, že ano. Vážně se mi k němu nechtělo, protože jsem tušila, že se tím stejně nic nevyřeší.

Zaparkovala jsem před bytovým komplexem, kde Harry bydlel. Asi pět minut jsem seděla v autě, než mi přišla zpráva, ať tam nesedím a jdu na horu. Jak mě do háje mohl vidět?
Zamknula jsem auto a vešla dovnitř. Cestu k Harryho bytu bych našla i poslepu.
Než jsem stačila zaklepat, Harry mi otevřel. Co to je za zvyk? "Pojď dál." Usmál se.
Vešla jsem. Všechno bylo stejné jako, když jsem tu byla s ním. Až na naši fotku v živé velikosti přímo naproti mně.

"Co to má znamenat?" ukázala jsem na ni. Tímhle mě fakt zpátky nedostane.
Podrbal se ve vlasech. "To jsem nechal udělat před týdnem. Měl to být dárek."
"Aha." Kývla jsem lhostejně. Nechtěla jsem mu dát najevo, že mi to udělalo radost. Ale i kdyby měl v každé místnosti deset takových fotek, tak mu nedopustím to, co udělal. "O čem jsi chtěl mluvit?"
"Sedni si prosím." Koukal na mě.
"Ne, to je dobrý, postojím." Zavrtěla jsem hlavou.
Zklamaně svěsil hlavu. "Jen jsem ti to chtěl vysvětlit."
Ironicky jsem se zasmála. "Tak to mě fakt zajímá, jak tohle vysvětlíš."
Podíval se na mě. "Já s ní nespal, i když to tak vypadalo. Nevím, jak jsem se tam dostal. Poslední, co si pamatuju je, že jsem tě hledal a pak jen to, jak ležím vedle ní a ty na mě křičíš. Vím, že to zní neuvěřitelně, ale musíš mi věřit. Já s ní nic neměl."

Jeho oči říkaly pravdu, ale stejně tak může být Harry dobrý herec.
"Jo, takže tě Christina zdrogovala, odtáhla k tobě do ložnice a pak tě svlékla, jen abych vás našla. Fakt si myslíš, že tomu uvěřím?" řekla jsem klidně. "Beztak ses zase ožral jako prase a nepamatuješ si to, kvůli tomu.
V očích se mu zatřpytily slzy. "Já nepil. A nikdy bych ti neublížil. Ty to víš." Po tváři mu stekla slza.
"Ne, nevím!" vykřikla jsem. "Kdybys mi neublížil, tak teď tady nestojíme a nebavíme se o tom."
"Katherine, já tě miluju." Zašeptal a slzy mu tekly z očí.
Ničilo mě to, vidět ho takhle. Ale, co jsem měla říct? 'Taky tě miluju Harry' a čekat než mě zase podvede? Ne, díky. "Víš, někdy prostě nemůžeš být s člověkem, kterého miluješ.

Zavrtěl hlavou a přitáhl si mě k sobě. Vpil se mi naléhavě a vášnivě do rtů. Polibek jsem mu opětovala a pootevřela jsem ústa, aby mohl zapojit i jazyk. Reagoval téměř hned a zapojil ho. Bylo to špatné, ale krásné zároveň. Rukama mě hladil po zádech a líbal mě naléhavěji. Když jsem ucítila slanou chuť jeho slz, odtrhla jsem se od něj.
Pohladila jsem ho po tváři. "Měj se Harry."

V autě jsem se rozbrečela. Tak moc jsem s ním chtěla být.
Náladu mi zrovna nevylepšilo One Thing hrající v rádiu. Harryho část. Jeho hlas. Vybavila jsem si jeho oči, když brečel. Lámalo mi to srdce, ale konečně ví, jak jsem se cítila já.
"Hlavu vzhůru holka." Zašeptala jsem.
Kéž by to bylo tak lehké.

Všechny rádiové a televizní hudební stanice se proti mně spikly, protože všude, kam jsem přepnula, hrály One Direction.
Vyrušilo mě klepání na dveře a já s úlevou vypnula televizi. Nepotřebovala jsem, aby mě to bolelo ještě víc.
Otevřela jsem dveře a překvapeně zírala. "Joshi?!"
"Ehm, ahoj." Pozdravil nervózně.
On si vždycky uměl vybrat správnou chvíli, kdy mě vidět. Tentokrát jsem sice namalovaná byla, ale měla jsem rozmazaný a opuchlý oči.
"Můžu dál?" zeptal se.
"Jo, jasně." Ustoupila jsem, aby mohl vejít a zavřela za ním.

"Posaď se." Usmála jsem se.
Poslechl mě jako poslušný pejsek a sedl si.
"Takže, co potřebuješ?" posadila jsem se naproti němu.
"Víš," začal. "Ptal jsem se Louise, co přesně se stalo s Harrym a mojí ségrou a…"
"Nechci o tom mluvit." Přerušila jsem ho.
"Počkej, to není všechno." Zarazil mě. "Řekl mi všechno, od začátku do konce. A taky mi řekl, že Harry nepil a nic si nepamatuje."
"No a?" nechápala jsem, kam tím míří.
"No a já u Christiny v pokoji našel tohle." Z kapsy vytáhl lahvičku od léků a podal mi ji. "Jsou to hodně silný prášky na spaní. Moje máma je dřív brala a měla po nich totální okno."

Nervózně jsem se zasmála. "Tím chceš říct co?"
"Katherine, ty nejsi blbá." Zdůraznil poslední slovo.
"Nejsem. Ale tohle je až moc filmový." Zavrtěla jsem se.
"Jestli mi nevěříš, tak je jen jediná možnost." Významně se na mě podíval.
"Ne!" vyjekla jsem. "Za Christinou nejdu, Joshi!"
Pokrčil rameny. "Nic jinýho ti nezbývá. Ona je jediná, kdo ví, co se stalo."
Poraženecky jsem přikývla. "Dobře. Půjdem za ní. Zítra!"

Svitla ve mně naděje, že by za to Harry nakonec nemohl. Ale… Už jsem Louisovi udělala naděje, že budu s ním. Do hajzlu!

FabuLouis Life 29.

6. března 2013 v 14:50 | *Michelle* |  FabuLouis Life

HARRY

Otočil jsem se na bok, abych mohl Katherine obejmout. Místo vedle mě ale bylo prázdné. Otevřel jsem oči. Bože, blbý světlo.
Vzápětí mi došlo, proč vedle mě Kat není. Tak moc mi chybí. Z posledního týdne jsem si moc nepamatoval. Každé ráno to bylo to samé probuzení, hledal jsem ji vedle sebe a ona tam nebyla. Kdybych aspoň věděl, co jsem udělal! Nemám tušení, jak jsem se vedle té holky mohl objevit nahý v posteli, ale zaručeně jsem s ní nic neměl. Nebo jo? Každopádně Katherine mě ignoruje. Nezvedá mi mobil, neodpovídá na zprávy a tváří v tvář se mi vyhýbá. Ublížil jsem jí, aniž bych něco udělal.

Kdyby někdo nezvonil, ani bych nevylezl z postele. Opláchl jsem si obličej ledovou vodou a šel se podívat, kdo zvoní.
Za dveřmi stála Katherine a… Louis? Třeba si chce promluvit.
"Katherine, díky Bohu…" otevřel jsem dveře.
Zvedla ruku. "Nenamáhej se, jdu si pro své věci." Obešla mě a vešla dovnitř.
Louis stál pořád venku. "Prosim." Pokynul jsem mu.
"Počkám tady." Zavrtěl hlavou. "Zvládne to sama."
"A proto jsi šel s ní?" ušklíbl jsem se.

"Kámo," položil mi ruku na rameno. Měl jsem chuť mu dát pěstí, i když jen chránil mou přítelkyni. Bývalou přítelkyni. "Nemůžeš čekat, že ti padne kolem krku po tom, co ses vyspal s Christinou."
"Já s ní kurva nespal!" zařval jsem na něj.
Kat kolem mě prošla s kufry, ani se na mě nepodívala. "Jdeme Lou."
Díval jsem se na ni a cítil, jak mi vlhnou oči. "Katherine." Zašeptal jsem.
Neotočila se. "Sbohem Harry." Zavřela za sebou.

Praštil jsem pěstí do zdi a svezl se na zem. "Já tě kurva miluju!"
Chci ji zpátky! Udělám cokoliv, abych ji dostal zpátky.
Potřeboval jsem mluvit s tou holkou, ale nemám její číslo. Prohledal jsem svoje věci z toho večera. Bingo!
"Určitě hledáš moje číslo. Máš ho v mobilu. PS: Byl jsi úžasnej." Přečetl jsem nahlas. Měl jsem vztek, já s ní vážně nic neměl.

Její číslo fakt bylo v mém mobilu. Vytočil jsem ho a čekal, než to zvedne.
"Ano?"
"Musíme si promluvit!" vyštěkl jsem.
Z druhého konce se ozval její smích. "Chceš si to zopakovat Harry?"
"Musíme si promluvit!" zdůraznil jsem.
"Fajn." Vzdychla otráveně. "Kde a kdy?"
"Dnes v sedm v té kavárně u Big Benu."
"Budu tam. Měj se Harry."
Položil jsem jí to a hodil sebou na postel.

Všechno se přece musí vyřešit, ne? Třeba se nakonec zjistí, že to bylo jedno velké nedorozumění a Kat se ke mně vrátí. Přišlo mi jakoby se Kat pohnul dál a já jí už nezajímal.
Vzal jsem znovu telefon a napsal jí SMS: Promluvíme si? Miluju tě! Xx
Po pár minutách mi odepsala: Harry, uvědom si, že s tebou nechci už nic mít. Nejsem ten typ holky, která odpustí nevěru. Jdi za Christinou, vypadalo to, že v posteli vám to klape ;)
Odpověděl jsem jí: Sejdeme se a promluvíme si. Nic jsem s ní neměl. Věř mi. PROSÍM!
Myslel jsem, že už nenapíše, ale napsala: Už mě to unavuje… Když se s tebou sejdu, dáš mi pak pokoj???
I když nerad, odpověděl jsem jí, že ano. Napsala mi zpátky, že se uvidíme zítra u mě a ještě napíše, v kolik přijde.

Byl jsem radostí bez sebe. Už jen vyřešit Christinu a vše bude tak, jak má.

Seděl jsem v kavárně, kde jsem se měl sejít s Christinou. Bylo 19:15 a ona nikde.
"Harry omlouvám se, nestíhala jsem!" přiletěla ke mně.
Vážně si Katherine myslí, že bych spal s tímhle? Zjevně jí zabralo tolik času nakreslit si obličej, Byla to klasická štětka. Špatně odbarvené blond vlasy, tuna make-upu, rudá rtěnka, uplý top, krátká sukně a laciné kozačky nad kolena na podpatku. Pane Bože, jestli mě s ní někdo uvidí!
"Tak o čem jsi chtěl mluvit?" usmála se a odhalila své zažloutlé zuby.
Zavrtěl jsem hlavou. "Co jsme spolu měli?!" vybalil jsem na ni.
"Chceš to popsat celý nebo to mám shrnout?" zazubila se.
"Shrň to." Protočil jsem oči.
"Úžasný sex."

Zaraženě jsem se na ni podíval. "My spolu nic neměli."
"Ale měli, Harry." Odporovala mi. "Mám ti to popsat?"
"Hele," zvýšil jsem hlas. "Kdybych s tebou spal, tak o tom vím."
"Byl jsi opilí." Ušklíbla se.
"Nic jsem nepil." To vím jistě. Pil jsem jen nealko, protože mi nebylo zrovna nejlíp.
"Takhle se nikam nedostaneme.
"Jo, to máš pravdu." Zvedl jsem se. "Měj se."

"Počkej!" chytila mě.
"Co je?!" otočil jsem se.
"Vyfoť se aspoň se mnou." Prosila.
Kývl jsem a nechal ji, ať nás vyfotí.
"Sbohem."
"Moje číslo máš, kdybych to chtěl zopakovat!" zakřičela za mnou.
No to určitě.

Do hajzlu, nic jsem nevyřešil a nic jsem se nedozvěděl.

LOUIS
"Večeře je hotová!" nakoukl jsem do obýváku.
Kat vyskočila ze sedačky a šla za mnou do kuchyně.
"Páni," zírala na prostřený stůl a jídlo na něm. "Jsi úžasnej Louisi! Děkuju!" objala mě.
Pevně jsem ji k sobě přitiskl a zabořil jí nos do vlasů. Tak krásně voní.
Odtáhl jsem se od ní. "Přece nemůžeš žít jen o zmrzlině." Zazubil jsem se. "Tak se do toho pustíme?"
Kývla a sedla si. Posadil jsem se vedle ní a pustili jsme se do jídla.

"Lou, je to výborný." Zahuhlala s plnou pusou.
Zasmál jsem se. "Díky."
"Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposled měla domácí a hlavně teplý jídlo." Ušklíbla se.
"Jsme na tom stejně." Mrkl jsem na ni. "Co děláš zítra?"
"Musím si najít byt." Prohodila. "Georgina se vrací už příští týden."
"A potom?"
Znervózněla. "Musím za Harrym."
Málem jsem se zadusil. "Cože?! Musíš?!"
Pokrčila rameny. "Dokud si s ním nepromluvím, tak mi nedá pokoj."

Po zbytek večeře jsem už nemluvil. Umyl jsem po sobě a Kat nádobí a chystal se k odchodu.
"Už půjdu." Prolomil jsem ticho.
"Už?" doprovodila mě ke dveřím.
Kývl jsem. Kat mě objala. Byla tak zranitelná. Odtáhla se ode mě a podívala se na mě. Musel jsem. Uchopil jsem ji za bradu a jemně ji políbil na rty.
"Zavolej mi, jestli se ti bude chtít." Pohladil jsem ji po tváři a odešel.
Cítil jsem její pohled v zádech, ale neotočil jsem se. Rozhodne se sama.

FabuLouis Life 28.

10. ledna 2013 v 20:11 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Popravdě jsem neměla chuť ani sílu vylézt z postele. Chtěla jsem být zavřená a nevylézt dokud to nepřestane bolet.
Zatím jsem byla Georgininým bytě. Nejhorší bylo právě to, že jsem neměla svůj byt.
Nadechla jsem se a vylezla z postele. Kdybych nemusela, nevylezu. Ale dneska je ten důležitý den. One Direction mají dva roky!
Svůj vzhled jsem neřešila, osprchovala jsem se, oblékla si džíny, tílko a na oči si dala brýle. Vypadala jsem strašně.
Těch pár dní jsem s nikým kromě Georginy a Robbieho nemluvila. Nezvedla jsem telefon a neodpovídala na zprávy. Jenže práci jsem odmítnout nemohla. I když to znamená vidět Harryho. Nejhorší bylo to, že jsem ho pořád milovala i přesto, co udělal.
Vzala jsem si kabelku a klíčky od auta. Studio, kde mělo být focení, bylo jen pár ulic od bytu, tak jsem tam byla během pěti minut.
"Ahoj." Pozdravila jsem všechny, když jsem vešla do šatny. Harry tam naštěstí nebyl. Odložila jsem si kabelku a posadila se vedle Louise. Lou mu právě dělala vlasy.
Chytl mě za ruku a mrkl na mě. "Jsi v pohodě?"
Pokrčila jsem rameny. "Jak mi může být?"
Přišli k nám i Zayn, Liam a Niall a sedli si kolem nás.
"Jo, slyšeli jsme, co se stalo." Kývl na mě soucitně Liam.
Všichni mě najednou objali a mě zase začaly téct slzy. "Vidíte, co děláte, blázni?!" řekla jsem se smíchem, sundala si brýle a utírala si oči.
Pustili mě a Zayn mě pocuchal ve vlasech. "Drž se, máš nás."
"Jo," přidal se Niall.
"Děkuju kluci, jste fakt milí." Popotahovala jsem.
"Promiň Kat, ale já pořád nevěřím, že by to Harry udělal. On tě miloval, vážně miloval." Dodal ještě.
"Bavme se o něčem jiném, prosím." Změnila jsem téma.
"Fajn." Převzal to Louis. "Dneska u mě oslava. Oslavíme ty dva roky velkolepě!"
"Yes man!" zajásal Zayn.
"Jdeš?" podíval se na mě Louis.
Trhla jsem sebou. "Moc se na to necítím."
"Kat!" šťouchl do mě Liam. "Musíš jít! Všichni jdou!"
"No právě." Ušklíbla jsem se. "Všichni."
"No tak!" naléhal Louis. "Nemůžeš nejít!"
Zakroutila jsem očima. "Ok, v kolik?"
"V devět!" zvolal nadšeně.
"Budu tam." Vzdychla jsem otráveně.
"Oh yeah!" plácli si kluci a já se musela smát jejich nadšení.
"Co je tu tak zábavného?" ozval se Harry. "Ahoj Katherine."
Otočila jsem se a opovržlivě se na něj podívala. "Myslím, že můžeme začít."
Celé focení proběhlo jak takž fajn. Kluci mi zvedli náladu všemi blbostmi, které vyváděli, a Harryho jsem prostě ignorovala. I když to bylo těžké.
Přišel za mnou, když už všichni odešli a já si uklízela věci.
"Katherine, mluv se mnou." Žadonil.
"Nech mě na pokoji." Zasyčela jsem.
Chytil mě a přitáhl si mě k sobě a hleděl mi do očí. Byl v nich smutek. Políbil mě a já bych si ten polibek za normálních okolností užívala, kdybych nevěděla, co mi provedl.
Vytrhla jsem se mu a vlepila mu facku. "Tohle už kurva nikdy nedělej! Ublížil jsi mi a to ti nikdy neopustím!"
Držel se za tvář a ublíženě na mě koukal. "Do prdele Katherine, já nic neudělal!"
Znechuceně jsem se na něj podívala. "Škoda, že ti nevěřím ani slovo."
"Já… Katherine… Já tě miluju." Vykoktal.
"Nic, co řekneš, můj názor na tebe nezmění. Jsi hajzl Stylesi." S těmito slovy jsem ho tam nechala stát. Doufám, že ho to bude bolet stejně jako mě, ne - li víc.
"Kat?" uslyšela jsem povědomý hlas.
Vzhlédla jsem a hleděla do tváře Joshovi, klukovi, který chodil s Louisem do třídy, a kamarádili jsme se. "Pane Bože, Joshi!" vyskočila jsem a objala ho. "Strašně dlouho jsem tě neviděla, jak se máš? Máš čas? Sedni si!"
Josh se usmíval, posadil se naproti mně a objednal si džus. Servírka mu ho hned přinesla.
"Mám se skvěle, ty? Slyšel jsem, že děláš s One Direction a chodíš s Harrym. Vždycky jsem věděl, že to dotáhneš daleko." Zazubil se.
"Bylo i líp, znáš to. Jo, dělám s nimi, ale ta druhá věc je už minulý čas." Ušklíbla jsem se. "A co ty? Kde pracuješ?"
"Co se stalo? Na fotkách jste vypadali tak šťastní. I když já si vždycky myslel, že budeš s Louisem." Zasmál se. "Dělám producenta v nahrávací společnosti."
"Vyspal se s tvojí ségrou, to se stalo." Prohodila jsem.
Josh se málem zadusil džusem. "S Christinou?!"
Kývla jsem. "Tvoje ségra by udělala cokoliv, aby mi zničila život. Nevím proč, vždyť jsme byly kamarádky."
Smutně se na mě podíval. "Katherine, ona tě nenáviděla, už když jste byly kamarádky. Měla jsi všechno, co chtěla ona. Krásu, přátele, dobré známky a hlavně Louise."
Zčervenala jsem. Ne každý den vám kluk s vzhledem jako má Josh, říká, že jste krásná.
"A když jsi odjela, byla šťastná." Dopověděl.
"Co jsem jí vlastně udělala?" zvolala jsem zoufale.
Pokrčil rameny. "Nevím. A hlavně nevím, jak může Christina patřit do naší rodiny."
Zasmála jsem se. "To já taky ne."
"Strašně rád jsem s tebou mluvil, ale teď už musím jít. Co děláš večer?"
"Musím na jeden večírek, ale měl bys jít se mnou. Louis tě rád uvidí." Navrhla jsem.
"Fajn." Usmál se Josh. "Tady je moje číslo." Podal mi vizitku. "Pošli mi tvou adresu a před devátou jsem u tebe. Zatím se měj." Políbil mě na tvář a odešel.
Potěš koště. Nevím, jestli to brát jako rande nebo prostě normálně. I když na rande je asi ještě dost brzo.
Když jsme přišli k Louisovi, bylo už u něj plno. Hrálo zrovna Up All Night.
Pověsila jsem si sako v šatně a narovnala si šaty. Zvolila jsem modré krátké šaty s černými doplňky. Jemně jsem se nalíčila a upravila si vlasy. Josh mě viděl ne zrovna dobře vypadající a tak jsem chtěla aspoň teď vypadat dobře. Aspoň Harry uvidí, o co přišel.
"Pojď." Chytila jsem Joshe za ruku. "Najdeme Louise."
Netrvalo to dlouho. Byl přímo ve středu dění spolu se zbytkem skupiny. Harry vytřeštil oči, když mě viděl držet se s Joshem za ruku. Vyprostila jsem ji.
"Joshi!" zařval Louis a skočil po něm. Pár minut po sobě skákali a pak se uklidnili. Omlouvalo je jen to, že se dlouho neviděli.
"Vážení!" vypl Louis hudbu. "Myslím, že je čas na dort!"
Liam s Harrym ho mezitím přivezli. Byl obrovský. Byla to sestava bicích s logem 1D a najedla by se z něj, tak půlka Londýna.
Všichni začali tleskat a kluci je dodali, že proslov si pro nás připravili na později a my se můžeme pustit do dortu.
Hudba zase hrála a Louis si odtáhl Joshe stranou, aby si mohli popovídat. Liam byl s Dans a Zayn s Perrie, Niall někam zmizel a já tam zůstala stát sama s Harrym.
"Promluv si se mnou prosím."
"Nechci Harry, pochop to." Ušklíbla jsem se.
"Jak ti mám dokázat, že jsem nic neudělal?"
"Nijak!" vyjela jsem na něj. "Nikdy, rozumíš nikdy, ti to neodpustím!" otočila jsem se a odešla od něj. Musela jsem najít něco k pití.
"Jsi v poho?" přišel za mnou Louis.
"Ale jo, kde je Josh?" zeptala jsem se.
"Musel si odskočit." Zazubil se.
"Aha. Fajn."
"Už sis byla u Harryho pro věci?" usmál se.
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, nějak se mi tam ani nechce."
"Jestli chceš, půjdu s tebou."

FabuLouis Life 27.

10. ledna 2013 v 20:08 | *Michelle* |  FabuLouis Life


"Harry, teď vážně nemám čas." Vzdychla jsem do telefonu. "Nakupuju pár věcí na ten večírek pro Georginu."
"Fajn. Uvidíme se večer." Řekl a položil to.
Zakroutila jsem očima a hodila mobil do kabelky.
"V pohodě?" zeptal se Louis.
Mávla jsem rukou a dál se Harrym nezabývala.
Tlačila jsem nákupní koš do uličky s pitím a dala do něj pár láhví alkoholu a taky něco nealko.
"Máme všechno?" ujišťovala jsem se.
"Jo." Kývl. "Můžem jít k pokladně."
Byla jsem nesvá z toho, jak na nás všichni koukali. Moc pozornosti najednou.
"Ahoj." Přiběhla ke mně malá holčička. "Ty chodíš s Harrym?"
"Ehm, ahoj, jo, chodím." Odpověděla jsem jí zaraženě a sklonila se k ní. "Co potřebuješ?"
Stoupla si na špičky a opatrně mi sáhla na vlasy. "Jsi strašně krásná. A moc by ti to slušelo s Louisem."
Než jsem jí stačila odpovědět, byla pryč. Překvapeně jsem se podívala na Louise. "Co to bylo?"
Pokrčil rameny a zasmál se. "Vidíš, i pětiletá holčička si myslí, že bychom byli hezký pár."
Mrkla jsem na něj. "Leda tak ve snu, Tomlinsone. Leda ve snu."
Povzdychl si a vzal koš. "Pojď zaplatit, ať už vypadneme."
Kývla jsem a následovala ho k pokladnám.
Doufám, že se dnešní večer vydaří, protože, já, Harry a Louis v jedné místnosti? To může skončit jedině katastrofou. A ne malou.
Večírek už byl v plném proudu. Všichni se bavili a všechno bylo tak, jak má být. Zatím.
"Neviděla jsi Harryho?" odtáhla jsem si Georginu stranou.
"Naposledy asi před půl hodinou, bavil se s nějakou holkou a pak zmizel." Pohodila rukama.
"Aha. Díky." Hlesla jsem.
Georgina mě pohladila po rameni, povzbudivě se na mě usmála a vrátila se k Robbiemu.
Vzdala jsem hledání Harryho a posadila se na balkóně. Byla krásná noc. Přihnula jsem si z flašky vodky a utřela si ústa. Nadechla jsem se chladného nočního vzduchu a zase vydechla.
"Jsi v pohodě?" posadil se ke mně Louis.
"Nevím." Otočila jsem se na něj. Bože, byl tak krásnej i ve tmě. Zářily mu oči a na rtech měl úsměv. Natáhl se ke mně a vzal mi flašku z ruky. "Myslím, že už máš dost."
"Kde je Harry?" vyhrkla jsem. Zmizel a já ho musela najít. Bála jsem se. Bála jsem se toho, že je někde s tou holkou, o které mluvila Georgina.
Odtáhl se ode mě a jeho výraz ztvrdl. "Proč on, Kat? Co má, co já nemám?" zašeptal.
"Mě." Zamumlala jsem. Nebyla jsem schopna přemýšlet.
Znova se ke mně natáhl a uchopil mě za bradu. "Třeseš se."
Pořád jsem jen koukala do jeho oči. Ucítila jsem jeho horký dech na mých rtech, a jak se ke mně přibližuje.
"Víš, co k tobě cítím. Teď už to je jen na tobě." Pustil mě a odešel.
Jako bych se probrala z transu. Hleděla jsem na místo, kde seděl. Proč to je tak těžký?
LOUIS
Byl jsem z ní hotový. Ničila mě ta její nerozhodnost. Nechtěl jsem se o ni dělit.
"Louisi, jsi ok?" zatřásl se mnou Zayn.
Pomalu jsem se na něj podíval. Držel se za ruku s Perrie a oba na mě starostlivě koukali. Proč nemůžeme být jako oni?
"Louisi?" mávala mi rukou před obličejem Perrie.
"Jo, jsem v pohodě." Pokusil jsem se o úsměv.
Ani jeden mi to očividně nežral.
"Víš, kde nás najdeš, brácho." Poplácal mě po zádech a někam zmizel.
Jen tak jsem stál a pozoroval lidi, jak tancují, pijí a baví se. Danielle s Liamem seděli na pohovce, Dan opřená o Liama, který se jí hrabal ve vlasech, Niall jedl, klasika, a Perrie se Zaynem tancovali. Harryho ani Katherine jsem nikde neviděl. Harryho jsem vlastně neviděl celý večer.
Skrz lidi se bylo těžké dostat na druhý konec místnosti, natož někam jinam. Potřeboval jsem si odskočit a koupelna u obýváku byla obsazená a ještě před ní stálo tak patnáct lidí.
Vzpomněl jsem si, že v bytě je ještě jedna koupelna, u Harryho ložnice.
Otevřel jsem dveře Harryho ložnice a zase je rychle zavřel.
Harry byl v posteli s nějakou holkou a podle blond vlasů to určitě nebyla Katherine.
"Kurva!" zaklel jsem.
Nevěděl jsem, co dělat. Jedna část mě to chtěla říct Katherine a pak ji utěšovat, zatímco ta druhá chtěla chránit svého nejlepšího kamaráda.
Kdybych to Katherine řekl, už by nebyla s Harrym a já ji měl jen pro sebe, ale Harry je můj kamarád. Nejlepší kamarád.
KAT
Zapípal mi mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy džínů a podívala se na něj. Neznámé číslo. Otevřela jsem zprávu a vyskočily na mě dvě fotky. Jedna byla z toho dne, kdy jsme s Harrym byli v Holme's Chapel a ta druhá z dneška. Na obou byl Harry s nějakou blondýnou, ale nebylo jí pořádně vidět do obličeje. Na té druhé fotce leželi v posteli a líbali se. Mohla být tak pár minut stará. Bylo to poslané se vzkazem:
Podívej, co mám, mrcho! Seberu ti všechno, co máš xoxo
Nemohla jsem dýchat. Opřela jsem se o zeď a snažila se dýchat. Nevěřila jsem tomu, že by byl Harry schopný mi tolik ublížit.
Zhluboka jsem se nadechla. Věděla jsem, kam jít. Jestli je ta fotka pár minut stará, pořád tam ještě budou.
Před Harryho ložnicí stál Louis. Vyděšeně se na mě díval. "Nechoď tam."
Neposlechla jsem ho a rozrazila dveře. Rozsvítila jsem. Harry tam vážně byl s tou holkou z fotek.
"Do prdele Harry, jak jsi mi to mohl kurva udělat?!" ječela jsem.
Harry na mě divně koukal. Vůbec nereagoval. Zato ta holka ano. "Překvapená?"
"Christina?!" vydechla jsem. "Já ti věřila Harry! A ty mi uděláš tohle?! My jsme spolu skončili!"
"Katherine." Vykoktal.
"Nemluv na mě! Už s tebou nechci mít nic společnýho! Nevím, jak jsem mohla být, tak blbá a věřit ti!" křičela jsem. Vyběhla jsem z ložnice a slyšela, jak na mě Louis s Harrym volají. Ani nevím, kam jsem se dostala, ale svezla jsem se na zem a brečela.
Třásla jsem se a po tvářích mi tekly slzy. "Proč Harry?! Proč?!"
Nebyla jsem schopna vstát a vrátit se tam zpátky pro své věci.
Proč to udělal? Copak ty krásný slůvka a to, že mě miluje bylo všechno lež?!

FabuLouis Life 26.

10. ledna 2013 v 20:04 | *Michelle* |  FabuLouis Life



Zaparkovala jsem před domem, ve kterém Louis bydlel. Vypnula jsem motor a nadechla se. Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcátku. Všechno vypadalo tak, jak mělo.
Chtěla jsem vypadat lhostejně, jako by mě to vůbec nezajímalo. Původně jsem měla v plánu vzít si džíny a tričko, ale nakonec jsem si oblékla světle růžové minišaty a doplnila to bílými doplňky. Vlasy mi spadaly v jemných vlnách po zádech a ramenou. Toť vše k té lhostejnosti.
Vystoupila jsem z auta, vzala si věci a zamkla ho. Louis bydlel v krásném a velkém bytovém komplexu. Naštěstí bylo otevřeno, takže jsem nemusela trávit čas hledáním zvonku.
Louisův byt jsem našla téměř hned. Zvedla jsem ruku, abych mohla zaklepat, ale Louis byl rychlejší. Byl tak krásný. Měl rozcuchané vlasy tím způsobem, že to vypadalo, že strávil víc jak hodinu před zrcadlem, tmavě modré kraťasy a bílé upnuté tričko s výstřihem.
"Pojď dál." Usmál se a vtáhl mě dovnitř.
Jeho byt vypadal tak, jak jsem si ho představovala. Útulný a elegantní zároveň.
"Posaď se." Poukázal na bílou koženou sedačku. Ta přímo vybízela k tomu, abych si na ni sedla.
Posadila jsem se a přehodila si nohu přes nohu. Kabelku jsem si odložila vedle sebe.
"Nechceš něco k pití?" staral se.
"Ne, díky." Pousmála jsem se.
"K jídlu?"
"Taky ne." Zazubila jsem se. "A sedni si konečně." Protočila jsem oči.
Louis mě poslechl a sedl si vedle mě. Otočil se ke mně, uchopil mé ruce a zadíval se mi do očí. Skoro jsem se v nich utopila.
"Katherine…" zašeptal.
"Co to děláme?" přerušila jsem ho.
Udiveně se na mě podíval. Tuhle otázku zřejmě nečekal.
"Vždyť víš, že chodím s tvým nejlepším kamarádem." Mé ruce byly stále v těch jeho.
Škubnul sebou. "Měla jsi být se mnou. Harry si tě nezaslouží." Spustil.
Chtěla jsem mu do toho skočit, ale on mi přiložil prst na rty.
"Harry, když něco chce, tak to prostě má a nemusí se snažit. Všechno mu spadne do klína. On moc dobře věděl, že tě chci. Ale když jde o holku, tak nezná bratra, natož přítele." Vydechl.
"Harry takový není." Namítla jsem tiše.
"Jak myslíš." Pokrčil rameny. "Ale měli bychom si promluvit."
"Ne, vážně?" zeptala jsem se ironicky.
Louis mě šťouchnul a já se zasmála. "Tak mluv."
"Já se tě nevzdám Kat." řekl vážně.
Zarazila jsem se.
"A chci tě. Chci tě víc než cokoliv jiného. Už před dvěma roky jsem to věděl a byl jsem blbec, když jsem tě nechat odjet. Už od té doby, co ses narodila, jsi součástí mého života a vždycky budeš, i kdyby to ani jeden z nás nechtěl." Chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě.
Chvěla jsem se. Byla jsem z něj tak nervózní. Nevzmohla jsem se na slovo.
"Řekni něco." Naléhal.
"Já nevím co. Louisi, ty moc dobře víš, co k tobě cítím. A taky moc dobře víš, že chodím s Harrym." Pokoušela jsem se vysvětlit.
Louis mi na to nic neřekl. Jen se ke mně naklonil a mě hned bylo jasné, co přijde. Jeho měkké a horké rty se dotkly těch mých. Člověk by nevěřil, jak ho jeden polibek dokáže vyvést z míry. Probojoval si cestu přes mé rty a naše jazyky se propletly. Kdybych neseděla, určitě by se mi podlomila kolena.
Louis si obratně svlékl tričko a nalehl na mě. Jednou rukou mi zajel do vlasů a tou druhou mě hladil po stehnu.
Hladila jsem ho po zádech a dál se s ním líbala. V hlavě jsem měla úplně prázdno a myslela jsem jen na nás dva.
"Chci tě, Kat. Ani nevíš, jak moc." Šeptal mi do ucha a věnoval se mému krku.
Bože, tak moc jsem se snažila uvažovat rozumně, shodit ho ze sebe a odejít. Jenže to nešlo.
Tála jsem pod jeho dotyky a chtěla jsem víc než jen to. Jako by mě opíjel.
Chytil mě za boky a já kolem něj obtočila nohy. Zvedl mě a někam mě nesl.
"Kam jdeme?" ptala jsem se mezi polibky.
Otevřel dveře jedné z mnoha místností. "Do ložnice." Usmál se a položil mě na postel.
Jako by mě slovo ložnice vysvobodilo, najednou jsem měla výčitky.
Nadzvedla jsem se lokty. "Louisi?"
"Ano?" přestal mě líbat.
"Zůstaneme jen u tohohle?" ujišťovala jsem se.
"Udělám cokoliv si přeješ." Mrkl na mě.
Ulevilo se mi. "Fajn." Přitáhla jsem si ho k sobě a políbila ho. Louis se okamžitě zapojil. Jemně mi jezdil jazykem po rtech a já mu zajela rukou do vlasů.
"Miluju tě." Vydechl.
Snažila jsem se to ignorovat a dál jsem ho líbala. Nehty jsem mu zarývala do zad a pokoušela se nemyslet na to, co právě řekl.
"Vím, že jsi mě slyšela." Zasmál se. "A vím, že ty mě taky. Miluju tě Katherine. Miluju tě!"
LOUIS
Opíral jsem se o lokty a pozoroval ji, jak oddechuje. Celou noc jsme se mazlili a já s ní cítil to, co jsem s žádnou jinou holkou nikdy necítil. Byl jsem připravený splnit všechna její přání.
Vylezl jsem z postele a šel si dát sprchu. Vyšel jsem z ní jen s ručníkem kolem pasu a namířil si to do kuchyně s tím, že udělám snídani. Jenže Kat mě předběhla.
Když mě uviděla polonahého, vyděšeně upustila krabici džusu. Naštěstí zavřenou. Rychle ho zvedla.
"Dobré ráno." Zasmál jsem se.
"Dobré." Pípla.
"Už jsi mě viděla nahého a docela jsi to ustála, ale vidíš mě s ručníkem kolem pasu a všechno ti padá z rukou." Zubil jsem se.
"Jenže to jsem v sobě ještě měla nějaký alkohol." Vyplázla na mě jazyk. "Udělala jsem tousty, dáš si?"
Pokrčil jsem rameny. "Proč ne, viď." Posadil jsem se ke stolu a Kat si sedla naproti mně.
Celou dobu jsme jedli v tichosti. Ale nebylo to to trapný ticho. Nepotřebovali jsme slova.
Najednou někde začalo hrát More Than This. Kat z kabelky vytáhla mobil a zrovna to hrát přestalo.
Musel jsem se smát. "Fanynka?"
Protočila oči, ale cukaly jí koutky. "I tak se to dá říct."
"A koho z nich máš nejradši?" zeptal jsem se ze srandy. Chtěl jsem vědět, jestli řekne mě nebo Harryho.
"Paula." Přelstila mě. "Ale Josh by taky stál za hřích." Zasmála se.
"Provokatérko." Zasyčel jsem. "A děkuju."
"Za co?" nechápala.
"Za všechno. Za včerejšek, dnešek i zítřek, za to, že jsi." Vyhrkl jsem.
Zářivě se na mě usmála. "Není zač."

FabuLouis Life 25.

10. ledna 2013 v 19:56 | *Michelle* |  FabuLouis Life



"Řekni, že mě chceš." Zašeptal mi vzrušeně do ucha a přirazil mě ke zdi.
Přerývaně jsem dýchala a třásla se pod jeho doteky. Ústy prozkoumával každičký kousek mého těla a když se přesunul k mému klínu, vyšel mi z úst hlasitý sten.
Zvedl hlavu. "Řekni to. Řekni, chci tě Louisi."
"Chci tě Louisi." Opakovala jsem po něm.
Na tváři se mu objevil úsměv. "Hodná holka."
Zalapala jsem po dechu a posadila se. V posledních několika dnech se mi zdály jen tyhle sny.
"Dobré ráno." Promluvil na mě Harry od skříně.
Lekla jsem se. Byla jsem zpocená a srdce mi bilo tak rychle, že jsem myslela, že mi vyskočí z hrudi. "Dobré."
"Mluvila jsi ze spaní." Zasmál se Harry.
"Cože?!" vyhrkla jsem. "Co jsem říkala?"
"Vlastně nic moc." Otočil se ke mně. "Jen si vzdychala a dokola říkala, chci tě, prosím a tak dál. Nedostatek sexu, zlato?" mrkl na mě.
Praštila jsem sebou na postel. Jedině štěstí bylo to, že jsem neřekla jméno. Nemohla jsem přece ovládat své sny. Navíc, Harry byl zase ten starý Harry. Milý, pozorný a vtipný. Jen díky tomu, že Louis odjel. A možná to bylo dobře. Líbali jsme se. Snad hodiny. Přišla jsem si jako třináctka, která objevuje tajemství líbání. A pak se mi vyhýbal. Jako bych neexistovala. Ranilo mě to. Přišla jsem si podvedená. Každopádně to aspoň trochu vyřešilo mé trable. Tedy částečně. Zatím jsem chtěla zůstat s Harrym.
"Jo, abych nezapomněl," plácl se do čela. "Volali z kriminálky."
"Co chtěli?" povzdechla jsem si. Jako bych neměla dost starostí.
"Museli pozastavit případ, protože stejně nedělali žádné pokroky." Ušklíbl se.
"Cože?" vyjekla jsem. "Mě někdo málem zabije a jim je to úplně u prdele?!"
"Zlato," posadil se ke mně a odhrnul mi vlasy z tváře. "Spolehni se, že s tím něco udělám."
"Děkuju." Usmála jsem se.
"Nemáš zač." políbil mě a sjel mi rukou na stehno.
Naskočila mi husí kůže.
"Měla by ses jít vypravit." Navrhl mi.
"Proč?" podívala jsem se na něj nechápavě.
"V tom pyžamu jsi vážně sexy, o tom žádná, ale nerad bych se o tebe dělil s realitním agentem." Kousl mě do lalůčku.
Plácla jsem se do čela. "Já úplně zapomněla!" rychle jsem vystartovala z postele a zavřela se v Harryho prostorné koupelně.
Napustila jsem si vanu, svlékla oblečení a pomalu do ní vstoupila. Ponořila jsem se až po krk do příjemné teplé vody a zavřela oči.
Před očima se mi přehrával film. Záběry mých chvílí s Harrym a Louisem. Mé pocity, když jsem je před třemi měsíci spatřila. První polibky, hádky a zklamání. Všechny ty chvíle bych nevyměnila za nic na světě. I přes to, jak smíšené mé pocity byly, jsem věděla, že to se mnou přece jen něco udělalo. Přišla jsem si o něco "dospělejší" a zároveň zmatenější.
Vynořila jsem hlavu a otřela si oči. "Ach jo, Louisi. Proč mi to děláš?" zaúpěla jsem. Znova jsem se ponořila pod vodu. Bylo mi divně. Snažila jsem se aspoň chvíli relaxovat. Ale s Louisem a Harrym v mé hlavě? Ne!
LOUIS
Byl jsem… Zmatený. To je to správné slovo. V Katherinině přítomnosti jsem nebyl schopný rozumně uvažovat. Viděl jsem ji před sebou a představoval si ji nahou nebo jsem přemýšlel jaké má asi spodní prádlo. Myslel jsem jen na to, jaký by byl sex s ní a taky na to, co dělá, když je s Harrym.
Bál jsem se s ní setkat, protože jsem věděl, že bych se pravděpodobně neudržel. Nechtěl jsem zničit mé přátelství s Harrym. Už takhle se ke mně choval hrozně. Ale něco mě k ní táhlo. Nevím co.
"Bože!" složil jsem si hlavu do dlaní. Posledních několik dní jsem uvažoval o tom, co by se stalo dál, kdybychom se nepřestali líbat. Třeba by teď seděla vedle mě, držela mě za ruku a propichovala mě těma krásnýma šedýma očima.
Vzal jsem do rukou mobil a přehazoval ho z ruky do ruky. Chtěl jsem jí napsat, ale… Bál jsem se. Nakonec jsem se rozhodl, že jí napíšu. Naťukal jsem zprávu a odeslal ji.
Teď už mi jen zbývalo čekat na odpověď.
Vstal jsem z pohovky. Musel jsem něco dělat. Měl jsem pár hodin času, pak jsem musel do studia.
Byl jsem nervózní a ani nevím z čeho. Rozhodl jsem se, že si dám pořádnou sprchu a pak si udělám snídani. Jenže ať jsem dělal cokoliv, myslel jsem na ni. I když jsem se snažil myslet na něco jiného. Dostala se mi pod kůži a zůstane tam, dokud ji nebudu mít.
A pak mi to došlo. Nevzdám se. Nevzdám se, dokud nebude se mnou a byl jsem ochoten pro to udělat doslova cokoliv.
Já totiž vím, že se mnou by byla milionkrát šťastnější.
KAT
Prošli jsme už několik bytů a ani jeden nebyl takový, jaký jsem chtěla.
"Vzdávám to," zašeptala jsem Harrymu. "Žádný byt nebude takový jako ten v New Yorku."
Usmál se a stiskl mi ruku. "Určitě něco najdem."
"Doufám." Vzdychla jsem.
Na každém bytě něco bylo, buď malá kuchyň, malá šatna, neměl balkon nebo byl prostě moc malý.
Zapípal mi mobil. Vytáhla jsem ho z kabelky, abych se podívala, kdo mi píše. Neznámé číslo.
Otevřela jsem zprávu a přestala jsem na chvíli dýchat.
Neměl jsem odcházet a vyhýbat se ti, ale… Musím tě vidět! Pořád na tebe myslím a nemůžu tě dostat z hlavy. Musím tě vidět! Louis xx
Snažila jsem se zakrýt úsměv, aby to Harrymu nepřišlo divné, ale nešlo to.
"Kdo ti píše?" zeptal se.
"Ehm, Georgina." vymluvila jsem se.
Harry kývl a šel za agentem.
Já mezitím napsala odpověď: Harry večer odjíždí za bratranci. Přijedu k tobě :) Pošli mi adresu a v devět jsem tam xoxo
Odepsal téměř vzápětí s adresou a vzkazem, že se na mě těší.
Byla jsem nadšená a vyděšená zároveň. Vím, že to, co chci udělat je špatné, ale musím.
"Můžeme?" chytil mě Harry za ruku. "Až bude mít něco dalšího, ozve se."
Zhluboka jsem se nadechla. "Jo, můžem."
Jen doufám, že všechno dopadne dobře.

FabuLouis Life 24

10. ledna 2013 v 19:53 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Harry nebyl z Louisova příjezdu nadšený. Ani trochu. Po zbytek večera byl strašně majetnický. Samozřejmě jen, když viděl, že se ke mně blíží Louis.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se Louise, jakmile jsem měla příležitost. Harry byl naštěstí zaneprázdněný grilováním.
Louis si prohrábl vlasy a široce se usmál. "Chybělas mi." Zamrkal nevinně.
Zasmála jsem se a praštila ho do ramene. "Hahaha."
"Čemu se smějete?" přišel k nám Harry a dal mi ruku kolem ramen jako bych byla jeho majetek.
Skousla jsem to a falešně se usmála. "Ničemu."
"Potřebuju s tebou mluvit." Podíval se na mě.
Zvedla jsem se. "Hned jsem zpátky, Lou."
"Jasně." Zazubil se.
Harry mě odtáhl na terasu, kde nikdo nebyl.
"O co ti do háje jde?" zuřila jsem.
"Proč jsi pořád s ním?" utrhl se na mě.
"Aha, tak to ti vadí!" pohodila jsem rukama. "Uvědom si, že ho znám déle než tebe a nepřestanu se s ním bavit jen proto, že ty chceš! Pochop, že mezi námi nic není!"
"Jenom ses s ním válela nahá v posteli, jinak mezi vámi nic není! Katherine, nejsem idiot! Vidím, jak na tebe kouká!" ječel na mě.
Do očí mi vhrkly slzy. "Harry," sykla jsem. "Neopovažuj se na mě ještě někdy křičet. Nesnáším to!"
"Já… Kat, promiň." Snažil se mě chytit.
"Ne," vytrhla jsem se mu. "Nemáme se o čem bavit. Jdu spát."
Nechala jsem tam Harryho stát a vrátila se k Louisovi.
"Promiň Louisi, ale jdu spát. Bolí mě hlava." Vymluvila jsem se.
Soucitně se na mě podíval. Pravděpodobně všechno slyšel. "V pohodě. Uvidíme se zítra."
Zarazila jsem se. "Ty tu zůstaneš?"
"Jasně, že jo." Zazubil se. "Zítra přijedou i kluci."
"Aha," kývla jsem. "No nic, dobrou." Rozloučila jsem se s ním a zmizela v domě.
Převlékla jsem se do krátké saténové košilky. Proklínala jsem Harryho, protože jsem se klepala zimou. Z jeho skříně jsem vytáhla červenou Jack Wills mikinu, oblékla si ji a zachumlala se pod deku.
V noci jsem slyšela, jak na mě Harry mluví, ale ignorovala jsem ho. Smrděl alkoholem. Po chvíli své snažení vzdal a vedle mě se ozývalo oddechování. Konečně jsem mohla v klidu usnout.
Zdálo se mi o Louisovi. O tom, co jsme spolu zažili a hlavně o tom, jaké by to bylo s ním chodit. Všechno bylo tak živé, že jsem myslela, že se ráno probudím vedle něj.
Probudil mě ale hluk ze zdola a místo vedle mě bylo prázdné.
Dala jsem si sprchu, vyčesala si vlasy do drdolu a namalovala se. Oblékla jsem si tmavě modré kraťásky, azurové tílko a obula si baleríny stejné barvy. Do vlasů jsem si dala pilotky, do ruky popadla Harryho mikinu a kabelku a šla jsem do kuchyně.
Přivítala mě vůně lívanců a já si uvědomila, jak velký hlad mám.
"Dobré ráno." Posadila jsem se a odložila mikinu s kabelkou.
"Dobré." Šťouchl do mě Zayn.
Teprv po tom mi došlo, že tu jsou kluci. "Jé, ahoj." Plácla jsem se do čela.
Na talíř jsem si naházela pár lívanců a nalila si džus.
"Potřebuju jít nakupovat." Řekla jsem Harrymu.
"Copak se ti nelíbí věci, které jsem ti zabalil?" rýpl si.
Vražedně jsem se na něj podívala. "Nemusíš chodit se mnou, jestli nechceš."
"Já půjdu s tebou, stejně si potřebuju něco koupit." Mrkl na mě Louis.
"Ne, to je dobrý. Já s ní půjdu." Přerušil ho Harry.
"Najednou." Utrousila jsem.
Všem u stolu bylo jasné, že mezi námi není všechno v pořádku. A Harry si za to mohl sám. Měl mi věřit. A hlavně na mě neměl křičet.
Dojedla jsem a vstala od stolu. "Počkám venku. Dáš mi klíče od auta?"
Harry mi je beze slova podal.
"Děkuju." Ušklíbla jsem se a vyšla ven.
Vůbec mě nenapadlo, že by mohly být před domem nějaké fanynky, protože tu včera nebyla ani noha, ale dnes jich tu bylo asi sto. Není se vlastně čemu divit, všech pět členů One Direction na jednom místě.
Nasadila jsem si na oči brýle a zamávala jim. Nevěděla jsem, jak se chovat, protože já nebyla ta celebrita. Jim to očividně bylo jedno a chtěly se se mnou vyfotit. S pár holkami jsem se vyfotila, podepsala se jim a pak řev zesílil, protože vyšel Harry.
Popadl mě za rameno a strčil mě do auta, až jsem se praštila do hlavy. Jak "milé".
LOUIS
Celý den jsem neměl co dělat, takže když se Kat s Harrym vrátili a on hned odjel, byl jsem nadšením bez sebe. Konečně jsem ji měl celou jen pro mě.
Seděl jsem na Harryho posteli a pozoroval ji, jak vybaluje to, co si koupila.
"Ty se sem stěhuješ?" zeptal jsem se se smíchem.
Otřela si čelo a narovnala se. "Vypadá to tak, viď? Jenže Harry mi zabalil samý…" odmlčela se.
"Samý?" nechápal jsem.
"Jen se podívej." Ukázala na kufr vedle mě.
Otevřel jsem ho. "Hm, hezký." Pokýval jsem uznale hlavou a vytáhl krajkový kalhotky.
"Blbečku!" zazubila se a hodila po mě botu.
"Au!" zaskučel jsem a hodil ji zpátky.
"Netrefil." Vyplázla na mě jazyk. "Myslím, že už mám hotovo."
"Vážně? Jsi rychlá." Ušklíbl jsem se.
"Nebuď ironickej." Skočila na mě.
Seděla na mě obkročmo a rozpustily se jí vlasy, takže mě jimi šimrala po tváři.
"Uvědomuješ si, že to vypadá celkem divně." Zazubil jsem se.
"No a?" pohodila hlavou. "Vadí?"
"Ne, mě ne. Jsem rád, že už jsme v pohodě." Přitáhl jsem si jí blíž.
Cítil jsem, jak její srdce bije rychleji a přerývaně dýchá.
"Já taky." Zašeptala.
Pohladil jsem ji po tváři. "Víš, že s Harrym to nikdy nebude lehký."
"Jako kdyby to s tebou lehký bylo." Rozcuchala mi vlasy.
"Rozhodně lehčí než s ním. Ode mě víš, co čekat." Řekl jsem a jednou rukou ji chytil za zadek a tou druhou jí zajel do vlasů. Přiblížila se ke mně a vyšla mi svými rty vstříc. Konečně jsem ji mohl líbat.

Kam dál