Listopad 2012

FabuLouis Life 12.

29. listopadu 2012 v 15:31 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Noc jsem strávila s Harrym. Samozřejmě ve vší počestnosti! Před koncertem mi řekl, ať na něj počkám v jeho pokoji. A já počkala.
Celou noc jsme si povídali o všem možném. Našem dětství, rodině, práci. Konečně jsem si uvědomila, že to v hlavě srovnané mám. Jen prostě nevím, koho chci. Harry i Louis byli oba úžasní, ale každý jiným způsobem.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se tiše Harry, aby nevzbudil ostatní.
Otočila jsem k němu hlavu a pousmála se. Kdybys jenom tušil, pomyslela jsem si.
Seděli jsme vedle sebe na posteli a poslouchali chrápání kluků. Už zase jsme mířili do New Jersey.
"Nad vším." Pokrčila jsem rameny.
"No to určitě." Ušklíbl se. "Svěř se mi, ne?"
"Fakt není s čím." Ošívala jsem se.
"Fajn, fajn." Smál se. "Tak až se budeš chtít svěřit, tak víš kde mě najdeš."
"Neboj, spolehni se. Budeš první, za kým přijdu, kdyby se něco stalo."
Harry si zívl a přivřel oči.
"Chce se ti spát, viď?" ptala jsem se starostlivě.
"Ani náhodou!" zapíral razantně.
Ušklíbla jsem se a lehla si. Harry si lehl vedle mě.
"Ještě, že tu není Georgina." oddechl si Harry a chytil mě za ruku.
"Proč?" divila jsem se a nechala jeho ruku na té mé. Normálně bych se mu vytrhla, ale teď to nějak nebylo třeba.
"Kdyby tady byla, tak bychom nedělali tohle."
"Ale my nic neděláme, Harry. A ani nic dělat nebudeme." Podotkla jsem.
"Já vím." Řekl a stiskl mě pevněji.
Zírala jsem na postel nad námi a plesala blahem.
Slíbila jsem si, že se s Harrym a Louisem nezapletu. Ne dokud nebudu vědět, co přesně chci. A do cíle mi zbývá ještě hodně. Přátelství mezi Louisem a Harrym byl cennější než nějaký blbý románek. Za to mi to nestálo. Zatím.
Usnuli jsme k sobě přitulení ruku v ruce a spalo se mi vůbec nejlíp za posledních několik měsíců. Cítila jsem se s ním bezpečně.
Vstali jsme dřív než všichni ostatní a připravili si snídani.
Seděli jsme naproti sobě a mlčky snídali. Zase to slavné napětí. Tušila jsem, že je mezi námi něco nevyřčeného.
"Proč s ní vlastně jsi?" prolomila jsem konečně ticho.
"S Georginou?" odmlčel se.
"S kým asi." Protočila jsem oči.
Mou poznámku ponechal bez povšimnutí. "Já nevím. Chvíli mi přišlo, že je jediná, kdo mi rozumí, ale teď…"
"Teď co?"
"Teď nevím." Ušklíbl se.
Georgina byla, je a vždycky bude má nejlepší kamarádka a já jí přeju jen to nejlepší, ale prostě ji nechci s Harrym. Možná jsem sobecká, ale prostě ne!
LOUIS
Kat mě po celou dobu zkoušek, koncertů, rozhovorů, a Bůh ví čeho ještě, ignorovala. I v letadle, když jsme letěli do Kanady, se bavila jen s Harrym a kluky.
Žárlil jsem a zároveň se cítil ublíženě a naštvaně pokaždé, když jsem ji viděl bavit a smát se s Harrym.
A fakt, že s námi všude chodila Eleanor, tomu moc nepřidával. Asi to Kat tolik žralo. A to je to, co jsem nechápal. Dost důrazně mi řekla, že mezi námi nic nebude, dokud je s Thomasem a oba si můžeme dělat, co chceme.
Pane Bože, už čtyři dny se mnou nepromluvila! Přišlo mi to jako několik týdnů, ne - li měsúců.
"Jsi nějakej zamlklej, ne?" šťouchl do mě Niall.
Neposlouchal jsem ho.
"Hej!" mával mi rukama před obličejem.
"Co je?!" odsekl jsem naštvaně.
Niall se ode mě odtáhl. "To, že máš špatnou náladu, neznamená, že si ji musíš vybíjet na jiných."
"Promiň." Omluvil jsem se. "Já už jen nevím, jak dál."
Niall pokrčil rameny. Má sebelítost už očividně nikoho nebavila.
"Dole na tebe čeká Eleanor."
Protočil jsem oči v sloup a zvedl se. "Díky."
Niall mávl rukou a já šel za Eleanor.
"Co chceš?" sykl jsem naštvaně. Jasně jsem jí řekl, že s ní nechci nic mít.
"Tak na to se snad ani nemusíš ptát, ne?" zašeptala rádoby svůdně a přitáhla si mě k sobě.
"Nech toho!"
Neposlouchala.
HARRY
"Jo, fajn. Uvidíme se příští týden. Ahoj." Položil jsem mobil a zastrčil si ho do kapsy.
Kat se na mě tázavě podívala. "Jak to, že až příští týden?"
"Nějak se jim ta kampaň protáhla nebo co." Zazubil jsem se. "Můžem teda jít?"
"Určitě." Přikývla.
Na recepci hotelu jsem odevzdal kartu od pokoje a čekal než mě recepční zapíše.
"Tak pojď." Táhl jsem Katherine. Měl jsem už strašný hlad.
Stála a nehla se ani o kousíček. Otočil jsem se k ní a viděl tu bolest v jejích očích. A pak mi došlo, kam kouká. Několik metrů od nás stál Louis s Eleanor a líbali se.
Zatahal jsem ji za ruku a ona se ke mně se skelnýma očima obrátila. "Půjdeme?" zeptal jsem se starostlivě.
"Jo." Zamumlala. "Půjdeme."
Pohladil jsem ji po vlasech a objal ji. "Už jsi v pohodě?"
Zavrtěla hlavou a napila se. Odložila skleničku na stůl a zamyslela se. "Já vlastně nevím, co mi na tom tolik vadilo a stále vadí."
"Budete si ještě něco přát nebo už budete platit?" vyrušil nás číšník.
"Budeme platit." Vytáhl jsem peněženku a dal mu peníze. Vzali jsme si své věci a odešli. Procházeli jsme se ulicemi a bavili se. V tu chvíli bylo dost těžké ji rozesmát. Ale když mě sama od sebe chytla za ruku a já se začal radostí smát, začala se smát taky. Přitáhl jsem si ji k sobě a díval se jí do očí. Nervózně uhla pohledem a já se k ní naklonil.
"Harry…"zachraptěla.
Chytil jsem ji za zadek a konečně jsem udělal to, po čem jsem toužil. Políbil ji.

FabuLouis Life 11.

23. listopadu 2012 v 22:04 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Seděli jsme v nějaké luxusní restauraci dál od jiných hostů, abychom měli soukromí. I přesto se moje nálada pohybovala kolem bodu mrazu. A stejně tak ostatních. To ticho bylo víc než trapné. Aby toho nebylo dost, tak jsem byla usazena naproti Eleanor, která nedělala nic jiného, než mě probodávala vražedným pohledem.
"Takže," odložila příbor Lottie a otřela si ústa ubrouskem. "Jak si užíváš spolupráci s nejžádanější chlapeckou skupinou plus mým bratrem?" otočila se ke mně a ušklíbla se.
Eleanor mě stále provrtávala pohledem a tak jsem odpověď pořádně zvažovala. "No, kdo by čekal, že spolu vážně jednou budem pracovat." Zasmála jsem se.
"A ještě pořád děláš modeling?" zeptala se Felicity.
"Ne - e. Teď spíš stojím za objektivem než před ním."
"Cože?" vyprskl Zayn jídlo. "Ty's byla modelka?"
"Byla." Vložila se do toho Georgina. "Pak mě v tom nechala samotnou." Přitiskla se k Harrymu. Ten radši nic neříkal.
"To jsem nevěděl." Mrkl na mě Zayn.
"No jo, ještě toho o mě nevíte hodně." Zazubila jsem se.
"Tak to mě zajímá." Řekl ironicky Harry. "Poděl se s námi o něco z tvého života."
Vyslala jsem k němu arogantní úsměv. "Nesnáším namachrovaný týpky, kteří si myslí, že dostanou každou, na kterou si ukážou.Vstala jsem od stolu. "Já dojedla, jdu do hotelu."
"Louis a ta jeho bývalka jsou zase spolu?" divil se Thomas.
"Co? Kde si vzal takovou blbost?" trhla jsem sebou.
"Na." Hodil po mě časopis a já ho chytila. "Strana šest."
Vyskočil na mě obrovský titulek - Louis & Eleanor: Tajná noční schůzka? Jsou znova spolu?
Ten titulek bych ještě zkousla, ale když jsem viděla fotku, jak se s ní líbá před hotelem, bylo mi do breku.
Rozčileně jsem si vzala kabelku a hledala klíče od bytu. "Do hajzlu, kde jsou?" klela jsem.
"Co se děje?" vykoukl Thomas z kuchyně.
"Nemůžu najít klíče." Podal mi je ze stolku a já se nervózně zasmála.
"Kdy se vrátíš?" ptal se se smutkem v očích.
Nechtěla jsem mu takhle ubližovat.
"Nečekej na mě." Letmo jsem ho políbila na tvář a zavřela za sebou.
Před domem na mě čekalo auto, nasedla jsem a vylovila z kabelky mobil.
"Dobré ráno, Marku. Zavezte mě do Beacon Theatre, prosím."
"Dobré ráno, slečno. Hned tam budeme."
Bylo deset. Vychytala jsem to akorát, teď by měli být kluci v půlce zkoušky a než dorazím na místo, budou končit.
Ulice New Yorku byly jako vždy zaplněné, a tak jsem měla dost času k přemýšlení.
Nechápala jsem, co dělala Eleanor na koncertě v New Jersey a taky jsem nechápala, co dělala v New Yorku, s Louisem a ještě k tomu v noci!
"Jsme zde." Vyrušil mě Mark.
"Děkuji, až budu potřebovat zpět, zavolám." Vystoupila jsem a rozhlédla se. Beacon Theatre bylo přímo přede mnou.
Šla jsem rovnou do hlediště, kde jsem chtěla počkat na Louise. Jenže už mě někdo předběhl.
"Kat, pojď sem k nám!" mávla na mě Fizzy a Eleanor zakroutila očima.
"Čekáte na Louise?" sedla jsem si k nim.
Fizzy se nadechovala k odpovědi, ale Eleanor ji předběhla. "Ano, jdeme na oběd."
Překvapeně jsem na ni hleděla. "Aha." Hlesla jsem.
Byla jsem naštvaná. Dneska jsem měla být s Louisem já, i když jsem to chtěla zrušit, kvůli tomu článku - nenechám ze sebe dělat debila. Šlo o princip.
Přetrpěla jsem v Eleanořině přítomnosti patnáct minut, pak už kluci díky Bohu končili.
"Můžem jít?" přišel k nám Louis. Nebyla jsem si moc jistá, na koho to bylo, protože celou dobu koukal na mě.
"Jasně!" vyskočily Lottie s Fel. Větší nadšení jsem neviděla.
"Ty nejdeš?" zarazil se Louis.
"Ne." Odsekla jsem a významně se podívala na Eleanor, která netrpělivě podupávala nohou.
"Jděte napřed." Řekl směrem k Fel, Lottie a Eleanor.
"Co se děje?" zašeptal zklamaně, když odešly.
"Ty se ještě ptáš?" začala jsem rozhořčeně. "Měl by sis srovnat v hlavě, co vlastně chceš!" křičela jsem.
"Pane Bože, můžeš mi říct, o co tady jde?"
Hystericky jsem se zasmála. Najednou mi Louis nepřišel, tak dokonalý.
"Jdi se zeptat Eleanor. Byla jsem blbá, když jsem si myslela, že -"
"Že co?" chytil mě za bradu a přitáhl si mě k sobě.
Odvrátila jsem se od něj. "Jdi, čekají na tebe."
"Ale…" svěsila hlavu.
"Až budeš vědět, co chceš, ozvi se."
Necítila jsem nic jiného, než zklamání. Seděla jsem v hotelovém baru a byla na tom, tak špatně, že mi nedošlo, že nemůžu pít. Aspoň ne v Americe.
"Špatný den?" sedl si na stoličku vedle mě Harry.
"Ani nevíš, jak moc špatný." Povzdychla jsem si.
"Jsme dva." Zakřenil se. "Ale to asi nebude, tak horký, ne?"
"Přímo vařící." Utrousila jsem. Nebyla jsem schopna v Harryho přítomnosti přemýšlet. Topila jsem se v jeho čích jako dítě, které neumí plavat.
"Tak to je špatný. Co s tím uděláme?" smál se.
"Kde máš ostatní?" změnila jsem téma.
"Niall spí, Zayn s Liamem hrajou bowling, Louis je se ségrami a Eleanor a já jsem s tebou tady."
"To si to vyhrál, no." Zabručela jsem.
"Viď. Výhra v loterii." Popichoval mě.
"Ty loterii nepotřebuješ." Vyplázla jsem na něj jazyk.
"Slečna je nějaká drzá ne?" chytl mě za ruce.
"A taky velmi rozumná." Vytrhla jsem se. "Kde je G.?"
"Šla nakupovat."
"Proč nejsi s ní?" vyzvídala jsem.
"Chtěl jsem být s tebou." Konstatoval.
"Jo, to určitě. Za to jak se k tobě chovám?" vyhrkla jsem.
"Já vím, proč s tak chováš." Zašeptal tajemně Harry.
V tu chvíli mi to přišlo strašně zábavné. "A proč?"
"Za tou tvou odtažitostí se skrývá nejistota. Bojíš se a nevíš, co chceš. Bojíš se, že se rozhodneš špatně a pak se budeš litovat." Pravil nejistě. Ušklíbla jsem se. Ano, bála jsem se. Možná má Harry pravdu a možná jsem Louisovi křivdila.
Možná bych si já měla v hlavě srovnat, co chci.

FabuLouis Life 10.

23. listopadu 2012 v 16:44 | *Michelle* |  FabuLouis Life

HARRY
"Hej, Lou!"
Zaraženě jsem stál ve dveřích a koukal na Katherine bez trička a Louise, který k ní byl přitisknutý víc než je zdrávo.
Chtěl jsem si zachovat chladnou hlavu, tak jsem si bez řečí sedl k nim na postel.
Kat se od Louise odtáhla a oblékla si tričko. "Už bych asi měla jít." Zvedla se z postele.
"Nechoď!" natahoval se k ní Louis.
Sledoval jsem tu scénu mlčky. Viděl jsem ten způsob, jakým se na sebe dívali.
"Napíšu ti." Zahuhlala a rychle zmizela.
Louis sebou praštil na postel a povzdychl si. "Znáš ten pocit, když ti někdo zlomí srdce na kousky a pak přijde někdo a slepí ho dohromady?" otočil se ke mně."
"Neznám." Pokrčil jsem rameny. Nechtěl jsem s ním mluvit o ní. Ale vlastně mu nemůžu mít nic za zlé, protože nevěděl, co cítím.
"To já zažívám s ní. Znám ji celý život a nikdy jsem ji takhle neviděl. Je úžasná." Rozplýval se.
"Jo, to je." Souhlasil jsem.
"Proč jsi vlastně přišel?" vzpomněl si.
"Jo!" plácl jsem se do čela. "Jdeme na večeři, tak jsem se měl podívat, jestli ses už vrátil."
"Tak fajn." Vstal. "Tak pojď ne?"
"Jasně." Pousmál jsem se.
Hlavou se mi honilo jediné: budu o Kat bojovat!
KAT
"Páni, nechápu, jak to zvládáte. Já vás jenom fotím a jsem utahaná jak kočka." Řekla jsem a vzala si z ledničky vodu.
"Není to tak hrozný." Zahuhlal Zayn s plnou pusou. "Jen ti po tom strašně vyhládne."
"Jo, souhlas!" vykřikl Niall, který právě nastupoval do tour busu a běžel k ledničce, div mě neporazil.
Dva koncerty už byly za námi a teď jsme mířili do New Jersey. Thomas naštěstí zůstal v New Yorku, trable se třemi kluky bych nezvládla.
Harrymu jsem se pořád vyhýbala. Cítila jsem, jak se na mě dívá a kdyby jeho oči mohli mluvit, asi by neříkali nic milého.
"Ahoj." Šťouchl do mě Louis.
Zazubila jsem se. "Nazdar hvězdo."
Ušklíbl se. "To tak."
"Copak si neviděl a hlavně neslyšel ty holky?" smála jsem se. "Máš zásobu kondomů do konce života."
"Bohužel je nemám s kým použít." Mrkl na mě a vrátil se ke klukům.
"Aha." Řekla jsem si pro sebe. Nevěděla jsem, jestli to brát jako narážku nebo to řekl jen tak.
"Jsi v pohodě, Katherine?"
"Jo, jsem." Otočila jsem se k Harrymu. Zrozpačitěla jsem. To napětí bylo cítit na míle.
Jaké by to asi bylo s ním? napadlo mě.
"Tak fajn." Natáhl ruku, nahmatal tu moji a sevřel ji. Stáli jsme a drželi se za ruku snad celou věčnost.
"Já nejsem vhodná partie, Harry." Řekla jsem konečně.
"To mi je jedno, pro mě jo." Vyprostil svou ruku z té mé a přiblížil se ke mně. "Asi bychom měli jít spát." Zašeptal.
Naskočila mi husí kůže. Nemohla jsem u něj být tak blízko. "Jo, asi jo, dobrou!" obešla jsem ho a šla spát.
"Dobrou! Tomu se nevyhneš!" křičel za mnou.
Musela jsem se usmát. Odvaha se mu upřít nedá.
Probudilo mě Niallovo chrápání. Hodila jsem po něm polštář a vylezla z postele. "Niallere!"
"Co to?" Niall se posadil a praštil se do hlavy.
"Nic, spi." Mávla jsem rukou.
Slyšela jsem ze zadní části tour busu rachot, tak jsem se tam vydala.
"Dobré ráno." Zazubil se Louis, když mě uviděl.
"Dobré ráno." Zívla jsem. "Dáš si něco? Čaj nebo něco k jídlu?" nabídl mi.
Sedla jsem si ke stolu a zavrtěla hlavou. "Ne, díky."
Louis se posadil naproti mně a ťukal prsty do stolu.
"Nervózní?" odtušila jsem.
"Hm, celkem jo." Zaškaredil se.
"A proč? Vždyť jsi to dělala už tolikrát." Divila jsem se.
"To neřeš." Sklonil hlavu a pohodil vlasy. Stejně jak to dělá Harry."Nechceš zítra něco podniknout?" navrhl.
"Ráda." Přikývla jsem.
"Tak jsme domluvení." Řekl s úsměvem.
"Jo, jsme domluvení."
Stála jsem v zákulisí a nebyla schopna slov.
Foťák mi vypadl z rukou a rozpadl se na kusy.
"Ahoj, já jsem Eleanor." Pokosila se o milý tón.
Otevřela jsem pusu a nevyšel žádný zvuk.
"Jé, Katty!" rozječely se Lottie s Fizzy a rozběhly se ke mně, aby mne objaly.
Páni, byly už tak velký a krásný!
V tu chvíli jsem uviděla šok v Eleanořiných očích.
"Jsem tak ráda, že vás vidím!" vyhrkla jsem a odvrátila se od Eleanor. "Strašně jste vyrostly!"
"Taky už jsou to skoro tři roky!" zašklebily se.
"Ty jsi ta Katherine?" zasyčela Eleanor a ukazovala na mě prstem.
Ztuhla jsem. "Jo, proč?"
Neráčila mi odpovědět, otočila se na podpatku a odešla.
Kluci zrovna dozpívali a přišli za námi. Naráz Louis vypadala šťastněji než kdy předtím a objímal se se svými sestrami. Já si mezitím sesbírala zbytky foťáku.
"Na takovýhle případy by měly být pojištění." Utrousila jsem.
"Hej, jsi v pohodě?" předstoupil přede mě Harry.
Zakroutila jsem očima. Harry byl ten poslední, s kým jsem teď chtěla mluvit. "Vymysli si originálnější téma."
Asi to nebylo moc milý, protože Harryho výraz se změnil z nadšeného na ublížený.
"Sorry, že se vtírám." Urazil se a zmizel v šatně, kde byla Georgina.
"Nepujdem se najíst?" navrhl všem Louis a Lottie s Fel nadšeně přikyvovali.
"Jasně, proč ne." Souhlasili kluci.
Z ničeho nic se objevila Eleanor. "Jdu s vámi."

FabuLouis Life 9.

23. listopadu 2012 v 16:38 | *Michelle* |  FabuLouis Life


"Úžasný pocit, být zpět v New Yorku!" povzdychla jsem si.
Louis na mě mrkl a pousmál se. Vzpomněla jsem si, jaké to bylo skoro před třemi lety. Teď už jsme oba jinde a přesto stále spolu.
Tour bus zastavil před hotelem, kde měli být kluci ubytováni a všichni se začali zvedat.
Vystoupila jsem a vzala si svá zavazadla.
"Máš všechno?" zeptal se Thomas.
"Jojo." Kývla jsem a čekala, než vystoupí Paul, abychom mohli odejít.
"Jdete s námi?" Paul vystoupil a s ním i kluci s Georginou, která pevně držela Harryho za ruku.
"Ne, přespíme doma." Usmála jsem se.
Harry s Louisem sebou trhli a udiveně se na mě otočili.
"Tak přece nebudeme v hotelu, když tu mám svůj byt." Pohodila jsem hlavou.
"To je pravda." Souhlasil Niall a hledal něco k jídlu.
"Já teda zůstávám v hotelu." Zazubila se Georgina a přitiskla se k Harrymu.
Lhostejně jsem pokrčila rameny. Ona i Harry si můžou dělat, co chtěj. Původně jsem myslela, že když se Georgina vrátila, tak všechno bude jako dřív, ale dost jsem se sekla v odhadu. Mezi mnou a Louisem bylo všechno jako dřív, až na to menší napětí. Už jsem pro něj nebyla ta malá holka, s kterou vyrůstal.
A abych pravdu řekla, tak mě Harry maximálně sral. V Austrálii jsem ho totálně ignorovala a o totéž jsem se snažila i teď. Nechtěla jsem, ale musela jsem.
Aspoň že s Louisem jsem se mohla normálně bavit, aniž by po mě něco chtěl.
"Tak my jdeme. Mějte se tu." Rozloučila jsem s nimi a nechala Thomase, aby mi naložil kufry do auta.
"Zítra v devět tady!" zakřičel za mnou Paul.
"Jasně!" nastoupila jsem do auta a nechala se unášet atmosférou New Yorku.
"Tohle mi chybělo." Zašeptala jsem. Thomas mě pohladil po ruce a přisedl si ke mně blíž.
Povzbudivě jsem se na něj usmála.
Snažila jsem se k němu už měsíc chovat, tak jako obvykle, ale oba jsme cítili, že se mezi námi něco děje. Bylo těžký na tom všem najít něco pozitivního, když ještě začala Georgina chodit s Harrym.
Doma jsem si ani nevybalovala, protože jsme druhý den měli namířeno do Connecticutu. Skočila jsem na postel a oddychla si.
"Chybělo ti to, viď." Konstatoval Thomas a lehl si vedle mě.
Otočila jsem se k němu čelem. "Ani nevíš jak."
Pohladil mě po tváři a začal mě líbat. Z ničeho nic jsem si uvědomila, že už nemám zavřené oči jako obvykle a vůbec mi nebuší srdce. Zavřela jsem oči a vybavil se mi můj polibek s Harrym a hned potom ten s Louisem. Ačkoliv jsem se pokoušela vybavit si krásné chvilky s Thomasem, nešlo to.
Zajel mi rukou pod tričko a hladil mě po zádech. Pořád nic.
Pomalu se blížil k zapínaní podprsenky a já ho odstrčila.
"Co se děje?" odtáhl se.
"Já - já nevím." Vykoktala jsem a vstala z postele.
Musela jsem na vzduch.
LOUIS
Po zkoušce jsem se vydal na Times Square. Potřeboval jsem klid, ale zároveň jsem nechtěl být sám. Fascinovala mě ta záře a ruch. Každý tu byl tak anonymní.
Sedl jsem si na schody a nasadil si brýle. Nechtěl jsem, aby mě někdo poznal.
Přemýšlel jsem. Přemýšlel jsem o všem, co se za poslední měsíc stalo. Rozchod s Eleanor mě bolel, ale s Katherine jako by se ve mně něco zlomilo. Pozoroval jsem ji, jak se líbá se svým přítelem a trhalo mě to na kusy. Už jen ten pocit, že s ní nejsem. Nemoct ji obejmout a líbat ji.
"Ach jo." Povzdechl jsem si a vstal. Chtěl jsem jít za Kat, musel jsem ji vidět, mluvit s ní.
A najednou jsem ji uviděl. Prodírala se davem se slzami v očích, ale i tak pořád vypadala krásně.
"Hej, počkej!" křičel jsem za ní. Přišlo mi to jako osud, že jsme byli na stejném místě ve stejnou dobu a našel jsem ji mezi tisíci lidí.
Podívala se mým směrem a strnula. Začala si utírat slzy.
"Jsi v pohodě?" dostal jsem se k ní a setřel slzu, která jí stékala po tváři.
"Vypadám v pohodě?" vzlykala.
"Co se stalo?" objal jsem ji.
"Nevím. Je toho na mě moc." Zahuhlala a pevně mě držela.
Chytl jsem ji za bradu a ona sebou zavrtěla."Chceš si promluvit?"
"A víš, že i jo?" zašeptala.
"Fajn." Chytl jsem ji za ruku. "Tak si promluvíme."
Zavedl jsem ji do hotelového pokoje a zavřel za námi.
Kat si sedla na kraj postele a těkala očima po místnosti.
Posadil jsem se vedle ní a začal se smát.
"Co je?" cukla sebou.
"Máš rozmazanou řasenku." Smál jsem se a palcem jí setřel černou šmouhu z tváře. "Tak už mi řekneš, co se stalo?"
"Ani nevím. Jen by nejraději vrátila čas." Lehla si.
Lehl jsem si k ní a opatrně ji chytl za ruku. Bál jsem se, že ucukne, ale ona se ke mně otočila a usmála se.
"Proč ho chceš vrátit?" divil jsem se.
"Protože všechno není takové, jak se na první pohled zdálo."
"Vždyť máš všechno, o čem jsi kdy snila. Pamatuješ?" pousmál jsem se.
"Nemám." šeptla.
"Je těžký ti pomoct, když jsi mi neřekla, co se děje."
"Jsem s Thomasem a nevím, jestli ho chci!" vychrlila.
Vím, že bych se neměl radovat, ale v tu chvíli jsem měl chuť křičet radostí, protože mi přišlo, že bych konečně mohl mít šanci. Místo toho jsem jí jen stiskl ruku a pohladil po tváři.
"Can we fall one more time? Stop the tame and rewind?"
Zarazil jsem se. Už jsem dočista zapomněl, jak zněl její hlas, když zpívala.
"Oh and if you walk away I know I'll fade." Zpíval jsem a přibližoval se k ní. Přivřela oči a pootevřela rty.
Jemně jsem ji políbil a zapojil i jazyk. Jen matně jsem si uvědomoval, že se k ní tisknu a, že jsem jí rukou zajel do vlasů. Touha ve mně rostla. Zajel jsem jí rukou pod tričko a nepřestával ji líbat.
"Cause it's gotta be you…" dozpívala mezi mými polibky.
"Only you…" zašuškal jsem jí do ucha a svlékl jí tričko. V tom se otevřeli dveře.

FabuLouis Life 8.

23. listopadu 2012 v 16:33 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Spolu s polibkem od Louise to bylo to nejúžasnější, co jsem kdy zažila.
Pomalu se ke mně přibližoval a dal mi čas na rozmyšlenou. Jakmile byl od mých rtů jen pár milimetrů, přitiskla jsem se k němu a jemně mu skousla spodní ret. Přejížděl mi rukama po zádech a já v tu chvíli úplně zapomněla, že tohle nemůžeme. Teda alespoň já ne.
Jemně zkoumal moje rty a já je pootevřela, aby věděl, že může přidat. Připojil i jazyk a já si přišla jak v sedmém nebi.
"Počkej." Odtrhla jsem se od něj lapajíc po dechu.
"Ano?" pousmál se.
Harry se na nás díval a vypadal stejně jako já před chvílí. Překvapeně a zklamaně. Georgina se po něm pořád plazila a on koukal naším směrem. V tu chvíli pro něj byla vzduch.
"Nic." Potřásla jsem hlavou, dala mu malou pusu na tvář a odešla. Neměla jsem sílu na ně koukat.
Ráno jsem se probudila v Louisově náruči.
"Dobré ráno." Políbil mě do vlasů.
"Dobré." Vzhlédla jsem k němu a odtáhla se od něj.
Vylezla jsem z postele a oblékla si džíny. "Už bych měla jít."
"Co se stalo?" opřel se lokty a koukal na mě.
"Já…" odmlčela jsem se. "Nic se nestalo a to je dobře. Mám přítele a žiju s ním. To, co se mezi námi odehrálo, byl jen zkrat."
"Ale…" pokoušel se něco namítnout.
"Ne!" přerušila jsem ho a vzala si svoje věci. "Uvidíme se na letišti. Měj se."
HARRY
Otevřel jsem oči a hned jsem je zase zavřel.
"Pane Bože, moje hlava!" zaskučel jsem. Opatrně jsem se vyhrabal z postele tak, abych neprobudil tu holku vedle mě.
"Dobrý ráno." Zamumlala ospale. Rychle jsem zakryl svůj rozkrok ručníkem.
Zasmála se. "Nic co bych ještě neviděla."
Rozpačitě jsem se zašklebil. "Ono něco bylo?"
Ručník mi sjížděl níž a níž.
"Co myslíš tím něco?" zazubila se a najednou přede mnou stála úplně nahá. Bože, a to ji ani neznám!
V tu chvíli se otevřeli dveře a mě ručník sjel na zem.
"Nerada ruším, ale…" vešla Kat. "Pane Bože!" zakryla si oči.
"Do prdele!" zaklel jsem a hledal trenky. Katherine byla ta poslední, která by mě měla takhle vidět.
"Už jedu domů. Jedeš taky Georg?" vyhrkla.
Aha, Georgina, svitlo mi hlavou. Očividně se celou tou situací bavila a ani se neobtěžovala s oblékáním.
Našel jsem trenky a rychle do nich vklouzl.
"Jo, jen se oblíknu." Ušklíbla se Georgina.
"Fajn, počkám venku!" zavřela za sebou.
"Měli bychom si to někdy zopakovat, bylo to fajn." Pousmála se a na rozloučenou mě políbila na rty.
Ještě chvíli, po tom co odešla, jsem stál jako sloup a přemýšlel. Po tomhle mi Kat nikdy šanci nedá.
A nejhorší na tom všem bylo, že jsem si ani nepamatoval, co se stalo. V hlavě mi jen uvízl obraz Louise, jak se líbá s Katherine. Žárlil jsem na svého nejlepšího přítele, protože měl v ruce to, co jsem miloval.
Bál jsem se si to přiznat, ale asi to tak bude. Zamiloval jsem se.
KAT
"Máš všechno sbaleno, miláčku?" objal mě Thomas.
"Jo." Kývla jsem a zavřela kufr.
"Chceš odvézt na letiště?" zeptal se.
"Ne - e." zavrtěla jsem hlavou.
Už týden jsem byla strašně odtažitá. Styděla jsem se za to a snažila se na to zapomenout, ale s Georginou u mě doma to bylo dost těžké. Vždycky, když jsem se na ni podívala, viděla jsem Harryho s Georginou.
Aspoň že Louise a Harryho jsem od té doby neviděla. Odkládala jsem setkání s nimi na co nejpozději a teď už jsem se s nimi prostě setkat musela.
"Až přistaneme, tak zavolám. Mějte se tu a rozluč se za mě s Georginou."
"Tak já ti aspoň pomůžu s kufry." Nabídl se.
"Fajn."
Vzala jsem si kabelku a zavřela za námi. Před domem už čekala limuzína s kluky.
"Počkej, pomůžu ti!" vyběhli Louis s Harrym z limuzíny. Thomas se na mě udiveně podíval a já pokrčila rameny.
"Miluju tě a zavolej mi." Chvíli jsme se líbali a mě přišlo všechno jako dřív, než jsem se od něj odtrhla.
"Už musím jít, miluju tě."
Kluci vzali moje kufry a dali je do kufru. Nasedla jsem a zamávala Thomasovi. Zároveň jsem si oddychla, že ho nějakou dobu neuvidím a nebudu se muset přetvařovat.
Kluci celou cestu na letiště řešili, kam se v Austrálii a na Novém Zélandu půjdou podívat. Já se do jejich rozhovoru nezapojila. Byla jsem nervózní z Louisovi a Harryho přítomnosti. A taky jsem neměla co říct. Nevěděla jsem, jak se chovat.
Na letišti už na ně čekal zástup fanynek.
Vystoupili jsme z auta, naložili svá zavazadla na vozíky a probojovali si cestu dovnitř.
I když fanynky neměli tušení kdo jsem, chtěli se fotit i se mnou.
"Pospěšte!" popoháněl nás Paul. "Letadlo už čeká!"
Naše zavazadla převzali pracovníci letiště a my se vydali k letadlu. Už z venku vypadalo luxusně a vevnitř? Neměla jsem slov.
Kluci už na takovýhle luxus byli zvyklí a tak se nad tím vůbec nepozastavovali.
Usadila jsem se na jednom ze sedadel hned vepředu a kabelku si položila na sedadlo vedle.
"Je tu volno?" zastavil se u mě Louis.
Zvedla jsem hlavu a na tváři vykouzlila úsměv. "Jo, je." Sedl si vedle mě k oknu.
"Víš," začal. "Dost mě zamrzelo to, jak jsi odešla."
"Já vím, promiň." Omluvila jsem se. "Jen jsem nevěděla, jak se zachovat."
"O čem je řeč?" přerušil nás Harry, vzal mou kabelku a skočil na sedadlo vedle mě. Ještě to mi chybělo.
Vytrhla jsem mu kabelku z ruky. "O ničem!"
Louis se otočil k okýnku a dál s námi nekomunikoval. Harry už své snažení o konverzaci taky vzdával, bodejť by ne, když jsem mu odpovídala jen jedním slovem. Dívala jsem se na Louise, byl tak krásný a zároveň smutný.
Takhle už to nemůže být. Musím něco udělat.

FabuLouis Life 7.

22. listopadu 2012 v 18:11 | *Michelle* |  FabuLouis Life


LOUIS
Uslyšel jsem klepání. Naposled jsem si opláchl tvář ledovou vodou a otřel se do ručníku.
"Vypadal si i líp, kámo." Řekl jsem svému odrazu v zrcadle.
Očekával jsem, že za dveřmi uvidím dalšího paparazzi, kterému se podařilo obejít ochranku.
"Ahoj Lou!" vrhla se na mě Georgina, jakmile jsem otevřel. Za ní stála Kat.
"Pojďte dál." Setřásl jsem ji se smíchem ze sebe a zavřel za nimi.
"Jsi v pohodě?" zeptala se Kat a posadila se na pohovku.
"Proč by nebyl? Vždyť má všechno. Slávu, peníze. Splnil se mu sen." Skočila jí Georgina do řeči.
Sedl jsem si vedle nich a se zájmem je sledoval.
"Ty's to věděla?" podívala se na ni se zděšením v očích.
"Ne." Pousmála se. "Dozvěděla jsem se o nich, když byli v New Yorku."
"Aha." Hlesla.
"Mimochodem, je mi líto, co se stalo."
"Jo." Kývl jsem. "Mě taky."
"Nesmutni." Šťouchla do mě Georgina. "Let's get drunk!" vytáhla z kabelky dvě whiskey a zdvihla je nad hlavou.
Ten nápad se mi okamžitě zalíbil a jednu flašku jsem si přivlastnil. "Proč ne?" ušklíbl jsem se a pořádně se napil.
"Louisi, to není dobrý nápad." Snažila se mi Kat flašku vzít.
"Nech ho." Zarazila ji Georgina. "Aspoň na chvíli zapomene. A dej si taky." Podala ji druhou lahev.
Kat pokrčila rameny a okamžik váhala, než se napila taky. "Proč ne?" mrkla na mě.
KAT
"Vy tu máte party?!" pokoušel se Harry překřičet hlasitou hudbu, když vletěl do apartmánu a v závěsu za ním Zayn.
Vyděšeně jsem na ně koukala. Ti dva si jich ani nevšimli. Tancovali, pili a smáli se. Jeden opilejší než ten druhej.
"Tak nějak." Zvedla jsem se a zabouchla za nimi dveře.
Všichni jsme si sedli a slevovali je.
"Hm, pravá skotská whiskey." Pokýval uznale Zayn.
Harry se zasmál. "Jo, náš Zayn se vyzná."
"Hej, vy dva, pojďte pít s námi!" ukázala na Zayna a Harryho Georgina a dopila zbytek whiskey.
"Divím se, že už dávno neklečí u záchodu a nezvrací." Zamumlala jsem.
Zayn se zazubil a Georgiin návrh zamítl, Harry ale kývl. Vzal si Louisovu flašku a napil se. Hned na to se na mě sladce usmál.
Zakroutila jsem hlavou a protočila oči v sloup.
"Blbec." Zahučel Zayn. "Ta whiskey je silná jako prase."
Ozvalo se další klepání.
"To se sem přijde ožrat celá kapela?" zuřila jsem a chystala se vstát. Zayn mě zastavil a šel otevřít on.
Vrátil zpět s krabicí plnou různých druhů alkoholu.
"A teprv teď začíná pravá party!" vrhl se Harry ke krabici a jako první ho zaujala láhev vodky. "Pojď k tatínkovi." Zašišlal.
"Já už se na ně nemůžu koukat, jdem někam?" zvedla jsem se čekala na Zayna.
"Jo, můžem jít k Niallovi a Liamovi na pokoj." Navrhl a já to s radostí přijala. Všechno lepší než koukat na to, jak se všichni tři zpíjí do němoty a myslí si, že jim to snad v něčem pomůže.
"Můžem kluci?" nakoukla jsem do Liamova a Niallova pokoje.
"Jasně." Zahuhlal Niall s plnou pusou.
"Co děláte?" skočil Zayn k nim na postel. Vmáčkla jsem se mezi ně a nabrala si hrst popcornu.
"Koukáme na Street Dance." Řekl Liam a dál koukal k televizi. "Co tam vlastně dělaj? Ta hudba nejde přeslechnout."
"Mají 'party'." Naznačila jsem prsty uvozovky.
"Jen Harry s Louisem?" divil se Niall.
"Ne - e, je tam s nimi ještě moje kamarádka Georgina. Díky ní to vlastně začalo." Lehla jsem si. Zayn si lehl také a ze stolku vedle postele vytáhl sladkosti.
"Dáš si?" nabízel mi Twixku.
Jindy bych se po ní vrhla a už by dávno byla ve mně, ale byla jsem strašně ospalá. "Díky, ale nechci." Usmála jsem se, přitáhla si k sobě polštář a ani ne během minuty jsem usnula.
Probudila jsem se kolem půl jedné. Všude byla tma a jediné, co přehlušilo Niallovo, Zaynovo a Liamovo chrápání, byla hudba z vedlejšího pokoje. (http://www.youtube.com/watch?v=Ng_t5D8tVvM)
Divila jsem se, že ten jejich "večírek" stále pokračoval. Už přes šest hodin.
Opatrně, abych nevzbudila kluky, jsem se vyhrabala z postele. Zamířila jsem rovnou do koupelny. Vypadala jsem strašně, rozmazané oči, rozcuchané vlasy, prostě strašně. Opláchla jsem si obličej vodou a prohrábla si rukou vlasy.
"Jo, to je lepší." Řekla jsem svému já v zrcadle.
Z koupelny jsem šla do kuchyně, protože mi strašně kručelo v břiše. Naposledy jsem jedla před dvanácti hodinami.
"Díky Bohu, sendviče!" zvolala jsem radostně, když jsem otevřela lednici. Vzala jsem si rovnou dva. Niall nebude nadšený, že jsem snědla jeho milované jídlo.
Nejdříve jsem je chtěla sníst v kuchyni, ale pak jsem si to rozmyslela. Proč být tam, kde nikdo není, když se vedle koná "party roku".
Vážně se mi tam nechtělo, ale moje touha vědět, co se tam děje, byla silnější.
Vešla jsem a zarazila se. Pohled, který se mi naskytl, byl… Frustrující, bolestný a pro mě hlavně překvapivý.
Harry seděl na židli uprostřed místnosti a na něm obkročmo Georgina, který důkladně prozkoumávala jeho ústa.
Nevím, co mě bolelo víc, jestli ten fakt, že se Harry líbá s někým jiným než jsem já, nebo to, že jsem něco takového nečekala. Možná obojí.
Ani jeden si mě nevšiml. Jediný, kdo mi věnoval pozornost, byl Louis. Přišel ke mně a stál se mnou u dveří. Už toho měl v sobě dost, ale ne tolik jako ti dva.
Harry ji teď držel za zadek a ona si svlékala tričko. To už na mě bylo moc, nechtěla jsem to vidět.
"Počkej." Zarazil mě Louis. Jeho oči se leskly a vypadal strašně smutně, až mi ho bylo líto.
Zadívala jsem se na něj, i přes to všechno stále vypadal tak přitažlivě.
"Co potřebuješ?"
Přitáhl si mě k sobě za boky a hluboce mi hleděl do očí. "Tebe." Zašeptal a pomalu se ke mně přibližoval.

FabuLouis life 6.

22. listopadu 2012 v 18:09 | *Michelle* |  FabuLouis Life
Moji followers rapidně rostli, za což asi mohl Louisův tweet. Z původních deseti tisíc followers jsem byla na sto tisících a stále to stoupalo.
Psala mi spousta fanynek, které chtěly vědět, co jsem zač a po tom, co mě followla i zbytek skupiny, psaly ještě víc.
Neměla jsem na ně náladu, tak jsem vypla notebook.
Sáhla jsem po mobilu a převracela jsem ho v ruce.
Bylo už jedenáct večer a já zvažovala, jestli mám zavolat Harrymu. Stále jsem myslela na ty jeho krásné oči a drzý úsměv. Stejně tak i na Louisův smutný obličej.
Harry a Louis. Neměla jsem tušení, kterému z nich zavolat.
* * *
První den v "nové" práci. Stála jsem před zrcadlem v nových béžovo - leopardích šatech a dolaďovala poslední detaily.
Upřeně jsem na sebe koukala a přejela si rty světle růžovou rtěnkou. Hodila jsem na sebe poslední úsměv a byla připravená vyrazit.
"Zlato, já už jdu!" volala jsem na Thomase od dveří.
"Hodně štěstí!" zavolal za mnou z kuchyně. Ani se neobtěžoval jít za mnou.
Obula jsem si lodičky, vzali si kabelku a zavřela za sebou dveře.
Před domem už na mě čekalo auto. Řidič z něj vystoupil a otevřel mi dveře.
"Děkuji." Usmála jsem se na něj.
"Nemáte zač, slečno." Mrkl a zavřel za mnou.
Provoz na silnicích nebyl téměř žádný. Bylo už kolem půl desáté a všichni byli v práci nebo ve škole.
"Jsme zde." Řekl řidič asi po patnácti minutách jízdy.
"Děkuji." Řekla jsem, nečekala, než mi otevře a vystoupila.
"Nashledanou."
"Nashledanou, slečno."
Stála jsem před stejnou budovou jako před týdnem. Vešla jsem dovnitř a všude bylo prázdno. Všichni už asi byli ve studiu. Šla jsem tedy do místnosti po levé straně, kam šel posledně Chris a vážně už tam všichni byli.
Pozdravila jsem a atmosféra byla stejná jako minulý týden. Až na to, že tentokrát to "nekazil" Louis, ale Harry.
V šatně jsem si odložila věci a vrátila se zpátky.
"Tak můžeme se do toho pustit?" zeptala jsem se Paula.
"Jasně." Kývl. "Nejdřív nafotíš nějaké společné fotky a pak Liama, Zayna, Louise, Nialla a nakonec Harryho. Jasný?"
"Jasný!" přikývla jsem a připravila si věci na focení.
Kluci se postavili před plátno a já si je párkrát vyfotila. Pracovalo se mi s nimi dobře a navíc s nimi byla sranda, takže nuda nebyla.
Před objektivem se pak vystřídali kluci v takovém pořadí jaké určil Paul. S Louisem šlo všechno překvapivě lehce, menší komplikace nastaly až s Harrym.
"Pane Bože, Harry! Tvař se nějak." Pěnila jsem. Už dobrou hodinu jsem se pokoušela nafotit něco, co by alespoň trochu vypadalo, ale Harry se ani trochu nesnažil.
"Dáme si pauzu!" zakřičel Paul a já si oddechla.
Harry už chtěl odejít, když jsem si ho odchytila.
"Jsi v pohodě?"
"Jo." Odvrátil ode mě tvář.
"Je to kvůli tamtomu?" zeptala jsem se ho tiše.
Nakonec jsem zavolala Harrymu. Byl rád, že jsem se ozvala a vyrazili jsme do klubu v centru Londýna. Celou dobu jsme se smáli, pili a bavili se. Prostě pohoda. A pak, když mě doprovodil domů, jsme se líbali. Byl to úžasný pocit a chtěla jsem pokračovat, jenže jsem pak procitla, vyhrkla omluvu a zavřela před ním dveře.
"Ne." Podíval se na mě sklesle. "Jen nemám svůj den. Budu se snažit, aby ty fotky aspoň trochu vyšly." Pokusil se usmát.
"Doufám, že jsme teda v pohodě." Stiskla jsem mu ruku.
Usmál se, přikývl a vrátil se na plac. Konečně se na pár fotkách usmíval a já si mohla oddechnout.
Vykonala jsem celkem dobrou práci.
"A mimochodem, nezapomeňte, příští týden Austrálie!"
HARRY
Viděl jsem zděšení v jejích očích, když nám Paul připomínal naše turné po Austrálii.
"Příští týden?" vykoktala.
"Ano, příští týden. Je v tom nějaký problém?" podíval se na ni Paul.
Jen zavrtěla hlavou a uklízela si věci.
Kluci se šli nahoru najíst a s nimi i Paul, tak jsem s Kat zůstal sám.
Opřel jsem se o zeď a pozoroval ji. Byla sladká. Pořád si zastrkovala vlasy za ucho a vypadala nervózní.
"Co je?" narovnala se a popošla blíž ke mně.
"Nic." Řekl jsem s přimhouřenýma očima. Doslova mě fascinovala a měl jsem chuť se na ni okamžitě vrhnout.
"Něco být musí." Zazubila se.
Stoupl jsem si před ni a dělilo nás jen pár centimetrů.
"Promiň." Zašeptal jsem. "Neměl jsem tě nikdy líbat, když vím, že máš přítele."
Trhla sebou. "V pohodě. Vždyť už se to nikdy nestane." Otočila se a odešla.
Nevím, co jsem si myslel, že řekne nebo udělá. Ta její věta - Vždyť už se to nikdy nestane, mě pomalu, ale jistě ničila.
Pomalu jsem se svezl na zem a přemýšlel. Co bych teď dal za to, abych se mohl svěřit Louisovi.
KAT
Celá rozrušená jsem vyběhla ze studia. Jen minuta v Harryho přítomnosti mi brala dech, natož několik hodin.
Celou dobu, co tam stál a jen mě pozoroval jsem měla obrovské nutkání začít ho líbat, ne - li něco víc.
Zhluboka jsem se nadechla. Na náladě mi nepřidával ani fakt, že náš vztah s Thomasem nebyl tak skvělý, jako když jsme byli v New Yorku. Z té Austrálie nebude skákat radostí.
Bylo nesmírně obtížné nebrat Harryho a Louise jako někoho s kým bych mohla být šťastná. Hlavně protože byli celebrity a navíc Louis o mě neprojevil špetku zájmu.
Sebrala jsem všechny své věci ze země a vydala se domů. Už bylo načase.
Doma jsem si ohřála pizzu a sedla si s ní k televizi. Přepínala jsem kanály a hledala něco zajímavýho, když jsem spatřila Louisovu tvář.
"Nechte mě být!" křičel. Zrovna zacházeli s Paulem do hotelu a Louis nevypadal zrovna nejlíp.
"Slavný pár se rozešel. Podle zdrojů z Eleanořina okolí to byla ona, která vztah ukončila. Chce se věnovat své kariéře a k rozchodu přispěl fakt, že je Louis pořád pryč…"
Vypla jsem televizi a odložila pizzu. Ani jsem se neobtěžovala koukat na Twitter a psát Louisovi, protože by si mého vzkazu ani nevšiml.
Rozhodla jsem se tedy jít za ním osobně. Převlékla jsem se z domácího do džínů, trička a mikiny, vzala si klíče, mobil a rychle se obula. Musela jsem se vrátit pro klíče od auta, když někdo klepal. Přilepila jsem Thomasovi na zrcadlo vzkaz, že se brzo vrátím a otevřela.
"Ahoj!"
"Ne!" ječela jsem celá překvapená.
"Ale jo!" kývala Georgina a pevně mě objala.
"Pane Bože!" mumlala jsem v šoku. "Promiň, ale musím za Louisem."
Georgina se záhadně usmála. "Jdu s tebou."

FabuLouis Life 5.

21. listopadu 2012 v 21:40 | *Michelle* |  FabuLouis Life



Vyběhla jsem po schodech a zastavila se před dveřmi s nápisem PRIVATE. Zhluboka jsem se nadechla a zaťukala na ně.
Dveře otevřel mile vypadající muž středního věku.
"Dobrý den." Pozdravila jsem ho nervózně.
"Dobrý den. Pojďte dál." Vtáhl mě dovnitř a zavřel za mnou dveře.
"Strašně se omlouvám. Letadlo mělo zpoždění, jinak chodím včas." Omlouvala jsem se, zatímco mě vedl dovnitř bytu.
"V pohodě." Kývl a zastavil se. "Mimochodem, jsem Paul Higgins. Část managementu kapely a také ochranka." Představil se.
"Katherine Crown."
Stáli jsme uprostřed místnosti, která asi byla obývací pokoj. Uprostřed něj stálo pět kluků. Jeden z nich, ten kudrnatý, na mě dost komicky zíral, až jsem se nad tím pousmála. Asi čekal někoho jiného. Jeden z kluků byl otočený k tomu kudrnatému a na mě se ani nepodíval. Zrovna jsem si vyndávala mobil z kabelky, když se otočil.
Nevím, kdo z nás byl překvapenější.
"Louisi?" postoupila jsem vpřed a z ruky mi vypadl mobil. V hlavě se mi honilo tolik myšlenek jako nikdy předtím. Ztěžka se mi dýchalo a měla jsem pocit jako by mi vynechávalo srdce. Rychle jsem mobil sebrala ze země.
"Katherine?"
Ani jeden nevěděl, co říct. Jen jsme na sebe koukali.
"Jsem Harry." Promluvil na mě příjemným hlasem "ten kudrnatý".
Přiblble jsem na něj koukala, protože jeho krása mě uhranula. Mezitím ke mně přicházeli ostatní členové, které jsem zpočátku nevnímala. Svůdný černovlasý Zayn, sladký blonďatý Niall, nesmělý hnědovlasý Liam, okouzlující kudrnatý Harry. A na konec Louis, který vypadal naprosto jinak než před dvěma roky.
"Posaďte se." Vybídl mě Paul a já si sedla do křesla. Kluci i s Paulem se namačkali na pohovku naproti mně.
"Takže Katherine." Podíval se na mě Paul. "Viděl jsem vaše fotografie a nejen já, ale i celý management, bychom měli zájem o dlouhodobou spolupráci."
Nervózně jsem sebou zavrtěla a pokývala. Nebylo mi moc příjemné, jak na mě všichni zírali. No, vlastně na mě zírali všichni kromě Louise. To taky nebylo moc příjemný.
"Nebyla byste jen fotografkou." Pokračoval Paul. "Byla byste pravou rukou One Direction. Vlastně jejich asistentka. Vaším úkolem by bylo nejen dokumentovat koncerty, ale starat se o jejich pohodlí a plánovat jejich rozvrh akcí. Zvládnete to?"
Přemýšlela jsem a upřeně při tom koukala na Louise.
"Ano!" řekla jsem rozhodně.
"Tak tedy dobře." Postavil se Paul. "Smlouvu vám přinese během dneška kurýr."
"Fajn." Zvedla jsem se. "Ráda jsem vás poznala." Potřásla jsem mu rukou. Poté i Niallovi, Liamovi, Zaynovi a Harrymu, kteří se mezitím postavili. Louis stále seděl a ani se nechystal vstát. Pokrčila jsem rameny a měla se k odchodu.
U dveří mě ale zastavil Harry.
"Co potřebuješ?" otočila jsem se k němu čelem a snažila se být milá.
"Nevím, co to do Louise vjelo. Normálně takový není." Ospravedlňoval ho.
"Mě na tom už tak nezáleží." Pousmála jsem se.
Podal mi papírek s jeho číslem. Nejdřív jsem ho chtěla odmítnout, jenže pak jsem se podívala do jeho uhrančivých zelenomodrých očí a číslo si od něj vzala.
"Měj se." Rozloučila jsem se s ním.
Skousl si ret a pohladil mě po tváři. "Jo, ty taky."
HARRY
Pohladil jsem ji po tváři a ona na mě užasle hleděla. Vzápětí se za ní zavřeli dveře.
"Co to do tebe ksakru vjelo?!" vyletěl jsem na Louise.
Seděl sám v kuchyni s hlavou sklopenou a nevzmohl se na slovo.
"Já - já nevím." Vykoktal a tvářil se tak zoufale, že ze mě všechen vztek vyprchal.
"Kámo, to bude dobrý." Šťouchl jsem ho do ramene. Opravu jsem netušil, co v té chvíli říct nebo udělat.
"Mě jen prostě překvapilo to, že přišla ona." Spustil. "Nechtěl jsem vypadat namyšleně, nepříjemně nebo tak nějak."
"Jo, já vím. Ale ona to neví. Měl bys jí napsat." Pobízel jsem ho.
Kat vypadala naživo ještě úžasněji než na fotkách a hlavně byla milá. Přesně holka pro mě. Ale Louis tu byl první.
LOUIS
Udělal jsem přesně tak, jak mi Harry radil.
Přihlásil jsem se na Twitter, našel její profil a poprvé po dvou letech jsem měl dostatek odvahy na to, abych klik na Follow.
Jako by se mi do žil vlil adrenalin, napsal jsem jí.
@katcrown Je mi to líto. Choval jsem se jako blbec. Bylo skvělé tě po dvou letech zase vidět. Xoxo
Klik jsem na Tweet a odhlásil se. Doufal jsem, že moji omluvu přijme. Vážně jsem se choval jako blbec.
KAT
Nebyla se mnou řeč. Na Thomase jsem jen vyjížděla a pořád mu odsekávala, proto šel radši někam ven.
Ležela jsem s notebookem v posteli a hledala na netu něco o One Direction. Hráli mi při tom jejich písničky a musela jsem uznat, že byly dost dobré.
O několik hodin později jsem jakžtakž znala texty všech jejich písniček, jak začala jejich kariéra i veškerá fakta o jejich životech.
Narazila jsem i na jejich Twittery a followla si Zayna, Nialla, Liama i Harryho. Jen u Louise jsem trochu váhala, ale přeci jen jsem followla i jeho.
Když už jsem byla na Twitteru, zkoukla jsem i nové tweety lidí s kterými jsem spolupracovala. Mezi nimi jsem si všimla něčeho, co napsat Louis a zároveň něčeho, co bylo pro mě. Napsal to před deseti hodinami a já si teprve teď uvědomila kolik je.
Odepsala jsem mu:
@Louis_Tomlinson V pohodě. Jo, bylo super tě vidět.


FabuLouis Life 4.

20. listopadu 2012 v 16:37 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Duben 2012
"Volá ti Chris." Oznámil mi Thomas a podával mi mobil.
Vzala jsem si ho od něj a ústy naznačila, že děkuju.
"Ano?" řekla jsem do telefonu.
"Čus Katherine!" uslyšela jsem z druhého konce hlas mého "dohazovače". Přesněji řečeno dohazovače práce. Chris mi vždy dohodil nejlepší zakázky.
"Tak koho budu fotit tentokrát?" vybalila jsem na něj rovnou.
"Tomu neuvěříš, radši si sedni." Napínal mě.
"Že by konečně GaGa?" smála jsem se a sedla si.
"Ne, ale budeš stejně nadšená."
"Tak už mi to řekni!" úpěla jsem.
"Fajn, sedíš?" "Chrisi!"
"One Direction!" vyjekl.
"Koho?" řekla jsem nechápavě.
"Nesnaž se mi tvrdit, že neznáš One Direction! Kolik ti je?! Šedesát?" rozohnil se.
"Kdo to vůbec je?" popichovala jsem ho.
"Pět nejtalentovanějších kluků, jaký svět zažil." Rozplýval se.
"Začínám silně pochybovat o tvé orientaci." Rýpla jsem do něj ještě jednou.
"Chceš to nebo ne?!" urazil se. "Můžeš být ráda, že jsi ti to dohodil. Pralo se o to spousta nejznámějších a nejžádanějších fotografů z celého světa a jen díky mě to dali tobě."
"No tak promiň." Snažila jsem se si ho usmířit. "Jsem ti za to vděčná, i když nemám tušení, co je One Direction zač."
"Fajn, budiž ti odpuštěno. Zítra v deset buď na letišti, poletíš do Londýna, kde se s nima setkáš a domluvíte se na spolupráci. Mělo by to být na dělší dobu."
"Ok." Kývla jsem. "A děkuju."
"Nemáš zač. Uvidíme se zítra." Rozloučil se a položil to.
Toť vše k mé dovolené ve Francii.
"Co chtěl?" přistoupil ke mně Thomas a začal mě líbat na krku.
"Nech toho." Odtáhla jsem se od něj smutně.
"Co se stalo?" podíval se na mě překvapeně.
"Zítra v deset musím být na letišti, mám schůzku s nějakou skupinou, kterou budu fotit. Takže bych měla začít balit."
Thomas nevypadal moc nadšeně a jen pokývl hlavou. K našemu dvouletému výročí mě vzal na romantickou dovolenou do Paříže a já to takhle zkazila.
"Ty si to tady ještě užij." Letmo jsem ho políbila na tvář a chystala se jít si balit.
"Žádný takový!" chytil mě za ruku. "Bylo to pro tebe, pro nás oba, domů se tedy vracíme spolu."
Ano, domů. Už měsíc jsem pendlovala mezi Londýnem a New Yorkem, i když oficiálně byl mým domovem Londýn. S Thomasem jsme si koupili byt a náš "ideální" život nám nic nekazilo.
"Fajn." Pokrčila jsem rameny. Po pravdě mi bylo jedno, jestli se vrátím s ním nebo bez něj. Stejně na sebe nebudeme mít čas.
Sbaleno jsem měla během půl hodiny a hned jsem šla spát. Z mého návratu zpět jsem nebyla dvakrát nadšená.
"Můžeme se sem vrátit jindy." Vlezl si ke mně Thomas. "Nejsme tu naposled." Snažil se mě povzbudit.
Převrátila jsem se k němu zády a nic jsem neřekla.
Druhý den ráno jsme vedle sebe seděli s Thomasem v letadle a ani jeden nepromluvil.
"Promiň." Přerušila jsem ticho a hlavu mu opřela o rameno.
Thomas se pousmál a prohrábl mi vlasy. "V pohodě."
V tu chvíli se mi už mhouřily oči a já prostě usla.
Probudil mě až Thomasův hlas v autě, že už jsme na místě a máme půl hodiny zpoždění.
"Cože?" rychle jsem vystřelila z auta a rozhlížela se kolem. Thomas mi podával kabelku a postrkoval mě do velké budovy.
"Hoši už na vás čekají a uprav se!" přivítal mě Chris, objal mě a odběhl do nějaké místnosti po levé straně.
Uhladila jsem si sáčko a zatřásla si vlasy, abych vypadala aspoň trochu jako člověk.
Snažila jsem se vypadat elegantně a seriozně jako na každé schůzce se zákazníkem. Měla jsem bílé triko s mašlí, růžové sáčko a ve stejné barvě i lodičky, tyrkysové džíny a moji oblíbenou tyrkysovou Chanelku.
"Sluší ti to. Určitě si tě zamilujou." Thomas mě jemně políbil na rty a postrčil mě směrem ke schodům.
"Drž mi palce!" mrkla jsem na něj a vydala se po schodech nahoru.
LOUIS
Chodil jsem sem a tam po místnosti. "Na tu holku není spoleh!" zuřil jsem.
"Jo!" souhlasil Niall. "Ještě ji ani neznám a už kvůli ní nemůžu jíst!" skuhral.
"Nialle!" okřikl ho Paul. "Psala mi, že letadlo mělo zpoždění a dorazí později."
"Fajn." Odsekl mu a šel najít něco k jídlu.
Sedl jsem si na jeho místo a netrpělivě jsem ťukal nehty do opěradla.
"Louisi!" zakřičel na mě Liam, kterého mé chování už očividně štvalo.
"Sorry." Omluvil jsem se otráveně. "Jen nechápu, jak může být někdo tak nezodpovědný." Pokračoval jsem.
"Pane Bože Louisi!" vložil se do toho Harry. "Všichni jsme naštvaní, ale tohle už jsme slyšeli tisíckrát."
"Tak už dost!" zařval naštvaný Paul. "Určitě každou chvíli dorazí."
"Fajn!" uklidnil jsem se.
"No a co Katherine?" změnil téma Harry.
"Dnes se vrací ze své romantické dovolené v Paříži se svým dokonalým přítelem Thomasem, který jí to daroval jako dárek k dvouletému výročí." Ušklíbl jsem se.
"Ještě, že existuje ten Twitter." Chechtal se Harry.
Ozvalo se klepání na dveře. "Díky Bohu!" zvolal jsem a vyskočil ze sedačky, stejně tak i kluci.
"Dobrý den. Pojďte dál." Slyšeli jsme Paulův hlas z předsíně.
"Strašně se omlouvám. Letadlo mělo zpoždění, jinak chodím včas." Omlouval se milý hlas Paulovi.
"Má sexy hlas." Zazubil se Zayn.
"Zayne!" šťouchl do něj Liam.
"Už mám hlad, ať senou hne." Hučel netrpělivý Niall.
"Zní mile ne?" zeptal se mě Harry a já se na něj překvapeně otočil. Harryho úsměv se vytratil a vyděšeně zíral na osobu stojící vedle Paula. Otočil jsem se a najednou jsem přestal dýchat. Koukala stejně překvapeně jako já.
"Louisi?" postoupila vpřed a z ruky jí vypadl mobil. Všechno bylo zpomalené jako ve filmu. Jaké překvapení.
"Katherine?"

FabuLouis Life 3.

19. listopadu 2012 v 15:45 | *Michelle* |  FabuLouis Life



Léto 2011
Můj pobyt v NY se protáhl na rok a půl. Zpět do Anglie mě nic netáhlo. Hlavně proto, že jsem rodinu měla u sebe, Georginu taky a nesmím zapomenout na Thomase.
Po té charitativní akci jsme spolu byli párkrát na večeři a od té doby spolu chodíme. Víc jak rok!
V New Yorku jsem nezůstávala jen kvůli modelingu, ale taky kvůli své práci. Fotografický kurz jsem dokončila úspěšně a práce bylo víc než dost.
Občas jsem si vzpomněla na Louise. Naposledy jsem ho slyšela, když jsem mu řekla, že jsem se asi zamilovala. Nikdy nezapomenu na ten smutek v jeho očích a slzu stékající mu po tváři.
"Chtěl bych se vrátit do Anglie." Vytrhl mě Thomasův hlas z myšlenek.
Cukla jsem sebou.
"Proč?" Pokrčil rameny. "Amerika není nic pro mě. Je mi dvacet, jsem dospělý a chci si založit rodinu tam, kde se cítím doma."
Jeho řeč o rodině mě překvapila, ale stejně k tomu všechno spělo. "Fajn," vysoukala jsem ze sebe zaraženě. "Příští rok v březnu mám tady poslední práci a pak se s tebou odstěhuju třeba i na konec světa."
Thomas se šťastně usmál, přitiskl si mě k sobě a lípl mi pusu na tvář. "Děkuju ti! Mám teď práci, tak se uvidíme zítra." Ještě jednou mi dal pusu a zmizel.
Vážně jsem neměla ponětí, jestli se chci přestěhovat zpět a začínat zase od znova.
Seděla jsem v jedné z mnoha vyhlášených new yorských cukráren spolu s mými sestrami a Georginou a řešily jsme můj návrat do Anglie nad zmrzlinovým pohárem.
"Já nevím, jestli to chci." Řekla jsem zoufale a nabrala si vrchovatou lžíci zmrzliny.
Alison mě smutně pohladila po rameni a Victoria se na mě jen povzbudivě usmála.
"Jestli ho miluješ, tak proč ne. Sem se přece můžeš vždycky vrátit." Radila mi Georgina.
Prohrábla jsem si vlasy. "Miluju ho, ale…"
"Žádný ale!" přerušila mě rázně. "Stěhuješ se zpátky!"
Malá Alison na mě vyděšeně koukala a měla na krajíčku.
"Neboj, budu za váma jezdit. Stejně tu budu mít víc práce než v Londýně." Stiskla jsem jí ruku.
"Ozval se ti Louis?" změnila téma Georgina.
Protočila jsem oči. "Vždyť ho vůbec nezajímám. Proč by se mi měl ozývat? Myslím, že za ten rok měl možností napsat mi dost." Odpověděla jsem rozhořčeně.
Georgina se mi hned začala smát.
"Nechápu, co je tu k smíchu." Zuřila jsem.
Po chvilce se přidaly i Alison s Vic a já už doslova pěnila.
"Může mi někdo sakra vysvětlit, co je tu k smíchu?"
"Nemyslím si, že tvůj vztah k Louisovi byl čistě kamarádský." Odvětila mi se smíchem Vic. Ali s Georginou přikyvovaly.
"Na čtrnáct jsi nějaká chytrá." Odsekla jsem jí. "A i kdyby, Louis mě má, nebo měl, jen za kamarádku."
Najednou jsem se začala bát, že měla moje mladší sestra pravdu. Možná jsem nepovažovala Louise jen za kamaráda, ale za něco víc.
Zatřásla jsem hlavou. Nepřipadá v úvahu!
LOUIS
"A konec!" zakřičel režisér a všichni jsme si oddechli.
"Konečně je to za námi." Otřel si Harry pot z čela a hodil po mě láhev vody.
"Díky!" chytil jsem ji a pořádně se napil.
"Člověk by nevěřil, jak vyčerpávající je natáčení videoklipu." Zazubil se Liam.
Posadili jsme se do písku a užívali si volna.
"Jo, a to má ani ne čtyři minuty." Doplnil jsem ho s plnou pusou.
"Pane Bože, já měl takový hlad!" zavřeštěl Niall, popadl můj sendvič a skoro celý si ho strčil do pusy.
"Nialle! To bylo moje jídlo!"
"Sorry!" pokrčil rameny a snědl zbytek sendviče.
O chvilinku později přiběhl naštvaný Zayn.
"Vas happennin'?" dělal si z něj srandu Harry.
"Nialler mi sežral sendvič!" vyhrkl naštvaně.
Začal jsem se chechtat. "Mě taky."
"No tak kluci." Vzal nás kolem ramen Niall. "Až dorazíme do hotelu, koupím vám nový."
A Niall své slovo dodržel, koupil nám sendvič.
Seděl jsem s Harrym na posteli. Na pokoji jsme byli sami, kluci si šli zahrát bowling.
"Co je?" šťouchl do mě Harry.
"Nic." Odvrátil jsem oči od telefonu.
"Ta holka je krásná." Ukázal na dva roky starou fotku mě a Katherine.
"Je." Přikývl jsem.
Nemluvil jsem s ní už víc jak rok. Proč? Bál jsem se, že by poznala, že ji miluju. S Hannah jsem se rozešel kvůli kapele a ani nevím proč, ale začal jsem chodit s Eleanor. Je to skvělá holka, jenže mě pořád něco chybí. Nebo spíš někdo.
"Proč jí nenapíšeš?" zeptal se mě.
"Zbláznil ses?" zhrozil jsem se.
Harry zavrtěl hlavou. "Máš ji rád, pořád koukáš na vaše fotky a skoro každých pět minut sleduješ její Twitter."
"Hm, když už jsme u toho Twitteru, podívej se, jestli něco nenapsala."
Harry, který znal její Twitter z každodenního vyhledávání jejího jména, ho rychle vyťukal a šokovaně zíral na obrazovku notebooku.
"Ukaž!" Celý rozrušený jsem otočil notebook k sobě a koukal na něj stejně šokovaný jako Harry.
"Kat Crown: V Březnu zpět domů? Všechno je možné." Přečetl jsem nahlas.
Nevěděl jsem, jak na to reagovat.
"Zpět domů, kámo. Tak přece jen není tak nedostupná, jak se zdálo." Řekl Harry a zdál se z toho být nadšený víc než já.
"Hele, přidala něco novýho." Klik jsem znovu na její profil.
"Thomas Kingstone: I love you @katcrown. Díky za to, že ses rozhodla vrátit se se mnou." Přečetl jsem zklamaně. "A nakonec je nedostupná víc než předtím."
Harry se nevzmohl na slovo. Koneckonců, já už taky ne.