FabuLouis

19. listopadu 2012 v 15:42 | *Michelle* |  FabuLouis Life



Březen 2010
O tři měsíce později jsem měla dostatek peněz na to, abych si mohla s Georginou koupit vlastní byt na horním Manhattanu. Zakázky se mi jen hrnuly, a proto rodiče prodali dům v Doncasteru a spolu s mými sestrami Victorií a Alison se přestěhovali za mnou do New Yorku. Konečně jsem mohla být každý den se svou rodinou. Jen mi strašně chyběl Louis.
Zrovna jsem přišla domů z dalšího únavného focení, když jsem uslyšela, že mi někdo volá na Skype.
"Louis!" zapištěla jsem, čímž jsem probudila Georginu.
Přijala jsem hovor a čekala, než se načte obraz. Georgina se posadila vedle mě a klepala se nadšením. Svého starého kamaráda neviděla skoro rok.
"Čau!" pozdravil nás rozjařený Louis. No, spíše přiopilý.
"Ty jsi pil!" řekla se smíchem Georgina.
"Ano, pil." Přikývl. "Ale jinak jsem strašně rád, že vás vidím." Dodal smutně.
"A co je novýho? Kromě toho, že ses právě vrátil z tahu?" zeptala jsem se.
"Hannah mě přihlásila do X - Factoru. Nebo mě spíš donutila přihlásit se tam." Oznámil nám a přišel mi celý rozhozený.
Šokovaně jsem na něj zírala. Louis uměl úžasně zpívat, ale nikdy by mě nenapadlo, že se nechá přesvědčit a půjde na konkurz.
"A co?" dychtila po odpovědi Georgina.
Louis se zazubil. "Postoupil jsem dál. Ale s tebou se mi zpívá líp, Kat." mrkl na mě.
Zasmála jsem se při vzpomínce na naše "koncerty" pro rodinu a příbuzné. "Byli jsme skvělá trojka." Konstatovala jsem melancholicky.
"A zase jednou budeme, i když jste obě tak daleko." Snažil se nás povzbudit. "Něco zajímavýho u vás?"
"Fotíme novou kampaň pro nějakou evropskou kosmetiku." Spustila Georgina nadšeně. "Jo, a taky jsem se zapsala na kurzy kreslení."
"A já na focení." Doplnila jsem ji.
"To je super. Až ze mě bude popstar, tak mě může Georgina nakreslit a ty nafotíš nějaký senzační fotky na moje první album."
"Co jsi vlastně zpíval na tom konkurzu?" zeptala jsem se Louise.
"Hádej." Chechtal se.
"Hey There Delilah!" vykřikli jsme všichni tři najednou a otřásali se smíchy. Naši nejoblíbenější písničku.
"Už musím jít holky, zavoláme si jindy."
"Ok, držíme ti palce a gratulujeme! Ahoj!"
"Ahoj!" rozloučil se s námi a ukončil hovor.
"Všimla sis, jak hezky vypadá?" ptala jsem se Georginy, která už byla zachumlaná pod dekou, když jsem se převlékala do pyžama.
"Jo." Kývla. "Roste nám do krásy hošánek. Jen aby mu ta sláva nestoupla do hlavy."
Na to jsem nic neřekla, protože jsem se bála toho, že by se to mohlo stát.
Asi jsem se zamilovala.
Dostaly jsme s Georginou pozvánku na charitativní ples pro děti s leukémií a obě jsme přišly bez partnera.
"Thomasi, tohle je Kat. Kat, tohle je Thomas." Představila nás Georgina.
"Ahoj." Potřásl mi rukou a já ze sebe nevydala ani hlásku.
Měl tak krásné hnědé oči orámované dlouhými řasami, rozcuchané blond vlasy, rty vyzývaly k polibku a o jeho postavě ani nemluvím.
Georgina mi luskla prsty před obličejem a já sebou trhla.
"Ahoj." Nervózně jsem se na něj usmála.
"Nechám vás tu o samotě, chci si s někým promluvit." Povzbudivě mi stiskla ruku a odešla.
S Thomasem jsme si šli sednout ke stolu a pokoušeli se aspoň trochu konverzovat. Jenže v jeho přítomnosti jsem nebyla ve své kůži.
"Takže, ty taky fotíš?" snažil se ze mě něco dostat. "Jaký to vlastně je? Musíš se smát do objektivu, i když ti není zrovna nejlíp."
"Ta poslední věta to dokonale vystihla. Ale jsou za to úžasný peníze, i když je pravda, že by mě víc bavilo stát za objektivem než před ním."
Postupně jsem se uvolňovala a náš rozhovor byl uvolněnější.
"No a odkud vlastně jsi? Je mi jasné, že z Anglie, podle přízvuku."
"Narodil jsem se v Londýně a do New Yorku jsem se s rodinou přistěhoval před třemi roky, když mi bylo patnáct. Firma mého táty tady otevírala novou pobočku a jemu přišlo lepší být tady než v Anglii. Ty jsi odkaď?"
"Z Doncasteru, tam jsem se narodila sem jsem přijela kvůli práci před třemi měsíci. Teprve nedávno se za mnou přistěhovali rodiče a sestry."
"Kolik máš sester?" vyzvídal. "Já mam staršího bráchu Simona, je mu dvacet-jedna a sestru Lisu, té je patnáct, takže jste úplně stejně starý. Myslím, že byste si rozuměly."
"Dvě." Odmlčela jsem se. "Victorii a Alison. Vic je čtrnáct a Alison devět. Bydlet s nima bylo naprostý utrpení, jedna otravnější víc jak ta druhá." Postěžovala jsem si a Thomas se mým "starostem" jen zasmál.
Hodiny s ním strašně rychle ubíhaly, a proto jsme se oba divili, když už všichni odcházeli. Vyrušila nás až Georgina, která už chtěla jít domů.
"Někdy bychom mohli někam zajít." Odchytil si mě Thomas při odchodu.
"Jasně." Kývla jsem na jeho návrh, zatímco jsem si oblékala kabát.
Políbil mě na tvář a do ruky mi vtiskl papírek s jeho číslem. "Zavolej mi." Řekl a odešel.
Ještě pár minut jsem tam stála jako opařená a nevěřila tomu, co se právě stalo.
"Jsi v pohodě?" třásla se mnou Georgina.
Sjela jsem ji nepřítomným pohledem. "Asi jsem se zamilovala."
"Já věděla, že je dobrý nápad seznámit vás." Zazubila se.
Ach, ta láska.
Jakmile jsme kolem jedné dorazily domů, běžela jsem se k počítači kouknout, jestli je Louis na Skypeu. A byl!
U nich bylo šest ráno a tou dobou se Louis obvykle vracel z flámu.
Urychleně jsem ho vytočila a netrpělivě čekala, než to přijme.
"No konečně!" vykřikla jsem, když se na obrazovce objevil Louisův obličej.
"Promiň, je mi nějak divně." Mžoural na mě ospalýma očkama. "Proč jsi ještě vzhůru, vždyť je u vás jedna ráno?" divil se.
"Na to samé bych se mohla ptát já tebe." Smála jsem se.
"Jo, ale já před chvílí přišel. Nemá cenu jít spát. Proč…"
"Asi jsem zamilovaná!" přerušila jsem ho.
Najednou se v jeho očích mihl smutek a já nebyla, tak nadšená jako před chvílí.
"Dobře pro tebe. Měl bych jít, měj se, Kat." rozloučil se se mnou a ukončil hovor. Jen na vteřinku jsem zahlédla, jak se mu lesknou oči a po tváři mu stéká slza. Nechápala jsem, co se to děje.
Měl by se přece radovat se mnou. Nebo snad ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama