FabuLouis Life 11.

23. listopadu 2012 v 22:04 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Seděli jsme v nějaké luxusní restauraci dál od jiných hostů, abychom měli soukromí. I přesto se moje nálada pohybovala kolem bodu mrazu. A stejně tak ostatních. To ticho bylo víc než trapné. Aby toho nebylo dost, tak jsem byla usazena naproti Eleanor, která nedělala nic jiného, než mě probodávala vražedným pohledem.
"Takže," odložila příbor Lottie a otřela si ústa ubrouskem. "Jak si užíváš spolupráci s nejžádanější chlapeckou skupinou plus mým bratrem?" otočila se ke mně a ušklíbla se.
Eleanor mě stále provrtávala pohledem a tak jsem odpověď pořádně zvažovala. "No, kdo by čekal, že spolu vážně jednou budem pracovat." Zasmála jsem se.
"A ještě pořád děláš modeling?" zeptala se Felicity.
"Ne - e. Teď spíš stojím za objektivem než před ním."
"Cože?" vyprskl Zayn jídlo. "Ty's byla modelka?"
"Byla." Vložila se do toho Georgina. "Pak mě v tom nechala samotnou." Přitiskla se k Harrymu. Ten radši nic neříkal.
"To jsem nevěděl." Mrkl na mě Zayn.
"No jo, ještě toho o mě nevíte hodně." Zazubila jsem se.
"Tak to mě zajímá." Řekl ironicky Harry. "Poděl se s námi o něco z tvého života."
Vyslala jsem k němu arogantní úsměv. "Nesnáším namachrovaný týpky, kteří si myslí, že dostanou každou, na kterou si ukážou.Vstala jsem od stolu. "Já dojedla, jdu do hotelu."
"Louis a ta jeho bývalka jsou zase spolu?" divil se Thomas.
"Co? Kde si vzal takovou blbost?" trhla jsem sebou.
"Na." Hodil po mě časopis a já ho chytila. "Strana šest."
Vyskočil na mě obrovský titulek - Louis & Eleanor: Tajná noční schůzka? Jsou znova spolu?
Ten titulek bych ještě zkousla, ale když jsem viděla fotku, jak se s ní líbá před hotelem, bylo mi do breku.
Rozčileně jsem si vzala kabelku a hledala klíče od bytu. "Do hajzlu, kde jsou?" klela jsem.
"Co se děje?" vykoukl Thomas z kuchyně.
"Nemůžu najít klíče." Podal mi je ze stolku a já se nervózně zasmála.
"Kdy se vrátíš?" ptal se se smutkem v očích.
Nechtěla jsem mu takhle ubližovat.
"Nečekej na mě." Letmo jsem ho políbila na tvář a zavřela za sebou.
Před domem na mě čekalo auto, nasedla jsem a vylovila z kabelky mobil.
"Dobré ráno, Marku. Zavezte mě do Beacon Theatre, prosím."
"Dobré ráno, slečno. Hned tam budeme."
Bylo deset. Vychytala jsem to akorát, teď by měli být kluci v půlce zkoušky a než dorazím na místo, budou končit.
Ulice New Yorku byly jako vždy zaplněné, a tak jsem měla dost času k přemýšlení.
Nechápala jsem, co dělala Eleanor na koncertě v New Jersey a taky jsem nechápala, co dělala v New Yorku, s Louisem a ještě k tomu v noci!
"Jsme zde." Vyrušil mě Mark.
"Děkuji, až budu potřebovat zpět, zavolám." Vystoupila jsem a rozhlédla se. Beacon Theatre bylo přímo přede mnou.
Šla jsem rovnou do hlediště, kde jsem chtěla počkat na Louise. Jenže už mě někdo předběhl.
"Kat, pojď sem k nám!" mávla na mě Fizzy a Eleanor zakroutila očima.
"Čekáte na Louise?" sedla jsem si k nim.
Fizzy se nadechovala k odpovědi, ale Eleanor ji předběhla. "Ano, jdeme na oběd."
Překvapeně jsem na ni hleděla. "Aha." Hlesla jsem.
Byla jsem naštvaná. Dneska jsem měla být s Louisem já, i když jsem to chtěla zrušit, kvůli tomu článku - nenechám ze sebe dělat debila. Šlo o princip.
Přetrpěla jsem v Eleanořině přítomnosti patnáct minut, pak už kluci díky Bohu končili.
"Můžem jít?" přišel k nám Louis. Nebyla jsem si moc jistá, na koho to bylo, protože celou dobu koukal na mě.
"Jasně!" vyskočily Lottie s Fel. Větší nadšení jsem neviděla.
"Ty nejdeš?" zarazil se Louis.
"Ne." Odsekla jsem a významně se podívala na Eleanor, která netrpělivě podupávala nohou.
"Jděte napřed." Řekl směrem k Fel, Lottie a Eleanor.
"Co se děje?" zašeptal zklamaně, když odešly.
"Ty se ještě ptáš?" začala jsem rozhořčeně. "Měl by sis srovnat v hlavě, co vlastně chceš!" křičela jsem.
"Pane Bože, můžeš mi říct, o co tady jde?"
Hystericky jsem se zasmála. Najednou mi Louis nepřišel, tak dokonalý.
"Jdi se zeptat Eleanor. Byla jsem blbá, když jsem si myslela, že -"
"Že co?" chytil mě za bradu a přitáhl si mě k sobě.
Odvrátila jsem se od něj. "Jdi, čekají na tebe."
"Ale…" svěsila hlavu.
"Až budeš vědět, co chceš, ozvi se."
Necítila jsem nic jiného, než zklamání. Seděla jsem v hotelovém baru a byla na tom, tak špatně, že mi nedošlo, že nemůžu pít. Aspoň ne v Americe.
"Špatný den?" sedl si na stoličku vedle mě Harry.
"Ani nevíš, jak moc špatný." Povzdychla jsem si.
"Jsme dva." Zakřenil se. "Ale to asi nebude, tak horký, ne?"
"Přímo vařící." Utrousila jsem. Nebyla jsem schopna v Harryho přítomnosti přemýšlet. Topila jsem se v jeho čích jako dítě, které neumí plavat.
"Tak to je špatný. Co s tím uděláme?" smál se.
"Kde máš ostatní?" změnila jsem téma.
"Niall spí, Zayn s Liamem hrajou bowling, Louis je se ségrami a Eleanor a já jsem s tebou tady."
"To si to vyhrál, no." Zabručela jsem.
"Viď. Výhra v loterii." Popichoval mě.
"Ty loterii nepotřebuješ." Vyplázla jsem na něj jazyk.
"Slečna je nějaká drzá ne?" chytl mě za ruce.
"A taky velmi rozumná." Vytrhla jsem se. "Kde je G.?"
"Šla nakupovat."
"Proč nejsi s ní?" vyzvídala jsem.
"Chtěl jsem být s tebou." Konstatoval.
"Jo, to určitě. Za to jak se k tobě chovám?" vyhrkla jsem.
"Já vím, proč s tak chováš." Zašeptal tajemně Harry.
V tu chvíli mi to přišlo strašně zábavné. "A proč?"
"Za tou tvou odtažitostí se skrývá nejistota. Bojíš se a nevíš, co chceš. Bojíš se, že se rozhodneš špatně a pak se budeš litovat." Pravil nejistě. Ušklíbla jsem se. Ano, bála jsem se. Možná má Harry pravdu a možná jsem Louisovi křivdila.
Možná bych si já měla v hlavě srovnat, co chci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama