FabuLouis Life 12.

29. listopadu 2012 v 15:31 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Noc jsem strávila s Harrym. Samozřejmě ve vší počestnosti! Před koncertem mi řekl, ať na něj počkám v jeho pokoji. A já počkala.
Celou noc jsme si povídali o všem možném. Našem dětství, rodině, práci. Konečně jsem si uvědomila, že to v hlavě srovnané mám. Jen prostě nevím, koho chci. Harry i Louis byli oba úžasní, ale každý jiným způsobem.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se tiše Harry, aby nevzbudil ostatní.
Otočila jsem k němu hlavu a pousmála se. Kdybys jenom tušil, pomyslela jsem si.
Seděli jsme vedle sebe na posteli a poslouchali chrápání kluků. Už zase jsme mířili do New Jersey.
"Nad vším." Pokrčila jsem rameny.
"No to určitě." Ušklíbl se. "Svěř se mi, ne?"
"Fakt není s čím." Ošívala jsem se.
"Fajn, fajn." Smál se. "Tak až se budeš chtít svěřit, tak víš kde mě najdeš."
"Neboj, spolehni se. Budeš první, za kým přijdu, kdyby se něco stalo."
Harry si zívl a přivřel oči.
"Chce se ti spát, viď?" ptala jsem se starostlivě.
"Ani náhodou!" zapíral razantně.
Ušklíbla jsem se a lehla si. Harry si lehl vedle mě.
"Ještě, že tu není Georgina." oddechl si Harry a chytil mě za ruku.
"Proč?" divila jsem se a nechala jeho ruku na té mé. Normálně bych se mu vytrhla, ale teď to nějak nebylo třeba.
"Kdyby tady byla, tak bychom nedělali tohle."
"Ale my nic neděláme, Harry. A ani nic dělat nebudeme." Podotkla jsem.
"Já vím." Řekl a stiskl mě pevněji.
Zírala jsem na postel nad námi a plesala blahem.
Slíbila jsem si, že se s Harrym a Louisem nezapletu. Ne dokud nebudu vědět, co přesně chci. A do cíle mi zbývá ještě hodně. Přátelství mezi Louisem a Harrym byl cennější než nějaký blbý románek. Za to mi to nestálo. Zatím.
Usnuli jsme k sobě přitulení ruku v ruce a spalo se mi vůbec nejlíp za posledních několik měsíců. Cítila jsem se s ním bezpečně.
Vstali jsme dřív než všichni ostatní a připravili si snídani.
Seděli jsme naproti sobě a mlčky snídali. Zase to slavné napětí. Tušila jsem, že je mezi námi něco nevyřčeného.
"Proč s ní vlastně jsi?" prolomila jsem konečně ticho.
"S Georginou?" odmlčel se.
"S kým asi." Protočila jsem oči.
Mou poznámku ponechal bez povšimnutí. "Já nevím. Chvíli mi přišlo, že je jediná, kdo mi rozumí, ale teď…"
"Teď co?"
"Teď nevím." Ušklíbl se.
Georgina byla, je a vždycky bude má nejlepší kamarádka a já jí přeju jen to nejlepší, ale prostě ji nechci s Harrym. Možná jsem sobecká, ale prostě ne!
LOUIS
Kat mě po celou dobu zkoušek, koncertů, rozhovorů, a Bůh ví čeho ještě, ignorovala. I v letadle, když jsme letěli do Kanady, se bavila jen s Harrym a kluky.
Žárlil jsem a zároveň se cítil ublíženě a naštvaně pokaždé, když jsem ji viděl bavit a smát se s Harrym.
A fakt, že s námi všude chodila Eleanor, tomu moc nepřidával. Asi to Kat tolik žralo. A to je to, co jsem nechápal. Dost důrazně mi řekla, že mezi námi nic nebude, dokud je s Thomasem a oba si můžeme dělat, co chceme.
Pane Bože, už čtyři dny se mnou nepromluvila! Přišlo mi to jako několik týdnů, ne - li měsúců.
"Jsi nějakej zamlklej, ne?" šťouchl do mě Niall.
Neposlouchal jsem ho.
"Hej!" mával mi rukama před obličejem.
"Co je?!" odsekl jsem naštvaně.
Niall se ode mě odtáhl. "To, že máš špatnou náladu, neznamená, že si ji musíš vybíjet na jiných."
"Promiň." Omluvil jsem se. "Já už jen nevím, jak dál."
Niall pokrčil rameny. Má sebelítost už očividně nikoho nebavila.
"Dole na tebe čeká Eleanor."
Protočil jsem oči v sloup a zvedl se. "Díky."
Niall mávl rukou a já šel za Eleanor.
"Co chceš?" sykl jsem naštvaně. Jasně jsem jí řekl, že s ní nechci nic mít.
"Tak na to se snad ani nemusíš ptát, ne?" zašeptala rádoby svůdně a přitáhla si mě k sobě.
"Nech toho!"
Neposlouchala.
HARRY
"Jo, fajn. Uvidíme se příští týden. Ahoj." Položil jsem mobil a zastrčil si ho do kapsy.
Kat se na mě tázavě podívala. "Jak to, že až příští týden?"
"Nějak se jim ta kampaň protáhla nebo co." Zazubil jsem se. "Můžem teda jít?"
"Určitě." Přikývla.
Na recepci hotelu jsem odevzdal kartu od pokoje a čekal než mě recepční zapíše.
"Tak pojď." Táhl jsem Katherine. Měl jsem už strašný hlad.
Stála a nehla se ani o kousíček. Otočil jsem se k ní a viděl tu bolest v jejích očích. A pak mi došlo, kam kouká. Několik metrů od nás stál Louis s Eleanor a líbali se.
Zatahal jsem ji za ruku a ona se ke mně se skelnýma očima obrátila. "Půjdeme?" zeptal jsem se starostlivě.
"Jo." Zamumlala. "Půjdeme."
Pohladil jsem ji po vlasech a objal ji. "Už jsi v pohodě?"
Zavrtěla hlavou a napila se. Odložila skleničku na stůl a zamyslela se. "Já vlastně nevím, co mi na tom tolik vadilo a stále vadí."
"Budete si ještě něco přát nebo už budete platit?" vyrušil nás číšník.
"Budeme platit." Vytáhl jsem peněženku a dal mu peníze. Vzali jsme si své věci a odešli. Procházeli jsme se ulicemi a bavili se. V tu chvíli bylo dost těžké ji rozesmát. Ale když mě sama od sebe chytla za ruku a já se začal radostí smát, začala se smát taky. Přitáhl jsem si ji k sobě a díval se jí do očí. Nervózně uhla pohledem a já se k ní naklonil.
"Harry…"zachraptěla.
Chytil jsem ji za zadek a konečně jsem udělal to, po čem jsem toužil. Políbil ji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačaba Kačaba | Web | 30. listopadu 2012 v 23:12 | Reagovat

Pěkný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama