FabuLouis Life 3.

19. listopadu 2012 v 15:45 | *Michelle* |  FabuLouis Life



Léto 2011
Můj pobyt v NY se protáhl na rok a půl. Zpět do Anglie mě nic netáhlo. Hlavně proto, že jsem rodinu měla u sebe, Georginu taky a nesmím zapomenout na Thomase.
Po té charitativní akci jsme spolu byli párkrát na večeři a od té doby spolu chodíme. Víc jak rok!
V New Yorku jsem nezůstávala jen kvůli modelingu, ale taky kvůli své práci. Fotografický kurz jsem dokončila úspěšně a práce bylo víc než dost.
Občas jsem si vzpomněla na Louise. Naposledy jsem ho slyšela, když jsem mu řekla, že jsem se asi zamilovala. Nikdy nezapomenu na ten smutek v jeho očích a slzu stékající mu po tváři.
"Chtěl bych se vrátit do Anglie." Vytrhl mě Thomasův hlas z myšlenek.
Cukla jsem sebou.
"Proč?" Pokrčil rameny. "Amerika není nic pro mě. Je mi dvacet, jsem dospělý a chci si založit rodinu tam, kde se cítím doma."
Jeho řeč o rodině mě překvapila, ale stejně k tomu všechno spělo. "Fajn," vysoukala jsem ze sebe zaraženě. "Příští rok v březnu mám tady poslední práci a pak se s tebou odstěhuju třeba i na konec světa."
Thomas se šťastně usmál, přitiskl si mě k sobě a lípl mi pusu na tvář. "Děkuju ti! Mám teď práci, tak se uvidíme zítra." Ještě jednou mi dal pusu a zmizel.
Vážně jsem neměla ponětí, jestli se chci přestěhovat zpět a začínat zase od znova.
Seděla jsem v jedné z mnoha vyhlášených new yorských cukráren spolu s mými sestrami a Georginou a řešily jsme můj návrat do Anglie nad zmrzlinovým pohárem.
"Já nevím, jestli to chci." Řekla jsem zoufale a nabrala si vrchovatou lžíci zmrzliny.
Alison mě smutně pohladila po rameni a Victoria se na mě jen povzbudivě usmála.
"Jestli ho miluješ, tak proč ne. Sem se přece můžeš vždycky vrátit." Radila mi Georgina.
Prohrábla jsem si vlasy. "Miluju ho, ale…"
"Žádný ale!" přerušila mě rázně. "Stěhuješ se zpátky!"
Malá Alison na mě vyděšeně koukala a měla na krajíčku.
"Neboj, budu za váma jezdit. Stejně tu budu mít víc práce než v Londýně." Stiskla jsem jí ruku.
"Ozval se ti Louis?" změnila téma Georgina.
Protočila jsem oči. "Vždyť ho vůbec nezajímám. Proč by se mi měl ozývat? Myslím, že za ten rok měl možností napsat mi dost." Odpověděla jsem rozhořčeně.
Georgina se mi hned začala smát.
"Nechápu, co je tu k smíchu." Zuřila jsem.
Po chvilce se přidaly i Alison s Vic a já už doslova pěnila.
"Může mi někdo sakra vysvětlit, co je tu k smíchu?"
"Nemyslím si, že tvůj vztah k Louisovi byl čistě kamarádský." Odvětila mi se smíchem Vic. Ali s Georginou přikyvovaly.
"Na čtrnáct jsi nějaká chytrá." Odsekla jsem jí. "A i kdyby, Louis mě má, nebo měl, jen za kamarádku."
Najednou jsem se začala bát, že měla moje mladší sestra pravdu. Možná jsem nepovažovala Louise jen za kamaráda, ale za něco víc.
Zatřásla jsem hlavou. Nepřipadá v úvahu!
LOUIS
"A konec!" zakřičel režisér a všichni jsme si oddechli.
"Konečně je to za námi." Otřel si Harry pot z čela a hodil po mě láhev vody.
"Díky!" chytil jsem ji a pořádně se napil.
"Člověk by nevěřil, jak vyčerpávající je natáčení videoklipu." Zazubil se Liam.
Posadili jsme se do písku a užívali si volna.
"Jo, a to má ani ne čtyři minuty." Doplnil jsem ho s plnou pusou.
"Pane Bože, já měl takový hlad!" zavřeštěl Niall, popadl můj sendvič a skoro celý si ho strčil do pusy.
"Nialle! To bylo moje jídlo!"
"Sorry!" pokrčil rameny a snědl zbytek sendviče.
O chvilinku později přiběhl naštvaný Zayn.
"Vas happennin'?" dělal si z něj srandu Harry.
"Nialler mi sežral sendvič!" vyhrkl naštvaně.
Začal jsem se chechtat. "Mě taky."
"No tak kluci." Vzal nás kolem ramen Niall. "Až dorazíme do hotelu, koupím vám nový."
A Niall své slovo dodržel, koupil nám sendvič.
Seděl jsem s Harrym na posteli. Na pokoji jsme byli sami, kluci si šli zahrát bowling.
"Co je?" šťouchl do mě Harry.
"Nic." Odvrátil jsem oči od telefonu.
"Ta holka je krásná." Ukázal na dva roky starou fotku mě a Katherine.
"Je." Přikývl jsem.
Nemluvil jsem s ní už víc jak rok. Proč? Bál jsem se, že by poznala, že ji miluju. S Hannah jsem se rozešel kvůli kapele a ani nevím proč, ale začal jsem chodit s Eleanor. Je to skvělá holka, jenže mě pořád něco chybí. Nebo spíš někdo.
"Proč jí nenapíšeš?" zeptal se mě.
"Zbláznil ses?" zhrozil jsem se.
Harry zavrtěl hlavou. "Máš ji rád, pořád koukáš na vaše fotky a skoro každých pět minut sleduješ její Twitter."
"Hm, když už jsme u toho Twitteru, podívej se, jestli něco nenapsala."
Harry, který znal její Twitter z každodenního vyhledávání jejího jména, ho rychle vyťukal a šokovaně zíral na obrazovku notebooku.
"Ukaž!" Celý rozrušený jsem otočil notebook k sobě a koukal na něj stejně šokovaný jako Harry.
"Kat Crown: V Březnu zpět domů? Všechno je možné." Přečetl jsem nahlas.
Nevěděl jsem, jak na to reagovat.
"Zpět domů, kámo. Tak přece jen není tak nedostupná, jak se zdálo." Řekl Harry a zdál se z toho být nadšený víc než já.
"Hele, přidala něco novýho." Klik jsem znovu na její profil.
"Thomas Kingstone: I love you @katcrown. Díky za to, že ses rozhodla vrátit se se mnou." Přečetl jsem zklamaně. "A nakonec je nedostupná víc než předtím."
Harry se nevzmohl na slovo. Koneckonců, já už taky ne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama