FabuLouis Life 8.

23. listopadu 2012 v 16:33 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Spolu s polibkem od Louise to bylo to nejúžasnější, co jsem kdy zažila.
Pomalu se ke mně přibližoval a dal mi čas na rozmyšlenou. Jakmile byl od mých rtů jen pár milimetrů, přitiskla jsem se k němu a jemně mu skousla spodní ret. Přejížděl mi rukama po zádech a já v tu chvíli úplně zapomněla, že tohle nemůžeme. Teda alespoň já ne.
Jemně zkoumal moje rty a já je pootevřela, aby věděl, že může přidat. Připojil i jazyk a já si přišla jak v sedmém nebi.
"Počkej." Odtrhla jsem se od něj lapajíc po dechu.
"Ano?" pousmál se.
Harry se na nás díval a vypadal stejně jako já před chvílí. Překvapeně a zklamaně. Georgina se po něm pořád plazila a on koukal naším směrem. V tu chvíli pro něj byla vzduch.
"Nic." Potřásla jsem hlavou, dala mu malou pusu na tvář a odešla. Neměla jsem sílu na ně koukat.
Ráno jsem se probudila v Louisově náruči.
"Dobré ráno." Políbil mě do vlasů.
"Dobré." Vzhlédla jsem k němu a odtáhla se od něj.
Vylezla jsem z postele a oblékla si džíny. "Už bych měla jít."
"Co se stalo?" opřel se lokty a koukal na mě.
"Já…" odmlčela jsem se. "Nic se nestalo a to je dobře. Mám přítele a žiju s ním. To, co se mezi námi odehrálo, byl jen zkrat."
"Ale…" pokoušel se něco namítnout.
"Ne!" přerušila jsem ho a vzala si svoje věci. "Uvidíme se na letišti. Měj se."
HARRY
Otevřel jsem oči a hned jsem je zase zavřel.
"Pane Bože, moje hlava!" zaskučel jsem. Opatrně jsem se vyhrabal z postele tak, abych neprobudil tu holku vedle mě.
"Dobrý ráno." Zamumlala ospale. Rychle jsem zakryl svůj rozkrok ručníkem.
Zasmála se. "Nic co bych ještě neviděla."
Rozpačitě jsem se zašklebil. "Ono něco bylo?"
Ručník mi sjížděl níž a níž.
"Co myslíš tím něco?" zazubila se a najednou přede mnou stála úplně nahá. Bože, a to ji ani neznám!
V tu chvíli se otevřeli dveře a mě ručník sjel na zem.
"Nerada ruším, ale…" vešla Kat. "Pane Bože!" zakryla si oči.
"Do prdele!" zaklel jsem a hledal trenky. Katherine byla ta poslední, která by mě měla takhle vidět.
"Už jedu domů. Jedeš taky Georg?" vyhrkla.
Aha, Georgina, svitlo mi hlavou. Očividně se celou tou situací bavila a ani se neobtěžovala s oblékáním.
Našel jsem trenky a rychle do nich vklouzl.
"Jo, jen se oblíknu." Ušklíbla se Georgina.
"Fajn, počkám venku!" zavřela za sebou.
"Měli bychom si to někdy zopakovat, bylo to fajn." Pousmála se a na rozloučenou mě políbila na rty.
Ještě chvíli, po tom co odešla, jsem stál jako sloup a přemýšlel. Po tomhle mi Kat nikdy šanci nedá.
A nejhorší na tom všem bylo, že jsem si ani nepamatoval, co se stalo. V hlavě mi jen uvízl obraz Louise, jak se líbá s Katherine. Žárlil jsem na svého nejlepšího přítele, protože měl v ruce to, co jsem miloval.
Bál jsem se si to přiznat, ale asi to tak bude. Zamiloval jsem se.
KAT
"Máš všechno sbaleno, miláčku?" objal mě Thomas.
"Jo." Kývla jsem a zavřela kufr.
"Chceš odvézt na letiště?" zeptal se.
"Ne - e." zavrtěla jsem hlavou.
Už týden jsem byla strašně odtažitá. Styděla jsem se za to a snažila se na to zapomenout, ale s Georginou u mě doma to bylo dost těžké. Vždycky, když jsem se na ni podívala, viděla jsem Harryho s Georginou.
Aspoň že Louise a Harryho jsem od té doby neviděla. Odkládala jsem setkání s nimi na co nejpozději a teď už jsem se s nimi prostě setkat musela.
"Až přistaneme, tak zavolám. Mějte se tu a rozluč se za mě s Georginou."
"Tak já ti aspoň pomůžu s kufry." Nabídl se.
"Fajn."
Vzala jsem si kabelku a zavřela za námi. Před domem už čekala limuzína s kluky.
"Počkej, pomůžu ti!" vyběhli Louis s Harrym z limuzíny. Thomas se na mě udiveně podíval a já pokrčila rameny.
"Miluju tě a zavolej mi." Chvíli jsme se líbali a mě přišlo všechno jako dřív, než jsem se od něj odtrhla.
"Už musím jít, miluju tě."
Kluci vzali moje kufry a dali je do kufru. Nasedla jsem a zamávala Thomasovi. Zároveň jsem si oddychla, že ho nějakou dobu neuvidím a nebudu se muset přetvařovat.
Kluci celou cestu na letiště řešili, kam se v Austrálii a na Novém Zélandu půjdou podívat. Já se do jejich rozhovoru nezapojila. Byla jsem nervózní z Louisovi a Harryho přítomnosti. A taky jsem neměla co říct. Nevěděla jsem, jak se chovat.
Na letišti už na ně čekal zástup fanynek.
Vystoupili jsme z auta, naložili svá zavazadla na vozíky a probojovali si cestu dovnitř.
I když fanynky neměli tušení kdo jsem, chtěli se fotit i se mnou.
"Pospěšte!" popoháněl nás Paul. "Letadlo už čeká!"
Naše zavazadla převzali pracovníci letiště a my se vydali k letadlu. Už z venku vypadalo luxusně a vevnitř? Neměla jsem slov.
Kluci už na takovýhle luxus byli zvyklí a tak se nad tím vůbec nepozastavovali.
Usadila jsem se na jednom ze sedadel hned vepředu a kabelku si položila na sedadlo vedle.
"Je tu volno?" zastavil se u mě Louis.
Zvedla jsem hlavu a na tváři vykouzlila úsměv. "Jo, je." Sedl si vedle mě k oknu.
"Víš," začal. "Dost mě zamrzelo to, jak jsi odešla."
"Já vím, promiň." Omluvila jsem se. "Jen jsem nevěděla, jak se zachovat."
"O čem je řeč?" přerušil nás Harry, vzal mou kabelku a skočil na sedadlo vedle mě. Ještě to mi chybělo.
Vytrhla jsem mu kabelku z ruky. "O ničem!"
Louis se otočil k okýnku a dál s námi nekomunikoval. Harry už své snažení o konverzaci taky vzdával, bodejť by ne, když jsem mu odpovídala jen jedním slovem. Dívala jsem se na Louise, byl tak krásný a zároveň smutný.
Takhle už to nemůže být. Musím něco udělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama