FabuLouis Life 22.

15. prosince 2012 v 19:16 | *Michelle* |  FabuLouis Life
HARRY
Už více než dva týdny jsem každý den seděl u její postele, držel ji za ruku a čekal, než se probudí. Doktor říkal, že by to mělo být, co nejdřív, protože je naprosto v pořádku, ale v probuzení jí něco brání a jim se nedaří zjistit co.
Posledních pár koncertů jsem nějak odzpíval a pak, díky nařízení Katherininých rodičů, ji převezli do nemocnice v Londýně.
Nechtěl jsem, aby přede mnou jen tak ležela. Byla neuvěřitelně bledá a vypadala tak zranitelně.
Můj život se teď točil jen kolem ní. Byl jsem podrážděný, s nikým nemluvil, a když už, tak jsem odpovídal jednoslovně.
"Je čas." Chytil mě Louis za rameno.
Vzhlédl jsem od Kat a stiskl jí naposledy ruku. "Už jdu."
Louis odešel a já vstal. Vím, že se Louis s Kat znají skoro celý život, ale nechápu, proč je tu pořád s ní. Bože, žárlím i v takovýhle situaci.
Před nemocnicí na nás v autě čekal Paul.
"Kde je zbytek?" zeptal jsem se ho. Jen s ním jsem zvládl mluvit normálně.
"Už jsou na místě. Chtěli, aby všechno bylo tak, jak má být." Vysvětlil mi a dál se věnoval řízení.
"Aha." Odmlčel jsem se. Proč tam s nimi teda není i Louis?
Strašně mě štvalo jen pomyšlení na to, že by k ní mohl cítit to samé, co já. Jsme nejlepší kamarádi a to by mi snad neudělal, ne? Jenže lásce se nedá zabránit. A já mu vlastně udělal to samé, i když jsem to neměl v plánu.
Auto se zastavilo. "Jsme tu." Oznámil Paul.
Všichni jsme vystoupili a Paul nás dostal skrz davy reportérů a fanoušků do budovy.
"Jak je vaší přítelkyni, Harry? Probudí se někdy?" slyšel jsem otázku. Do očí mi vhrkly slzy.
"Neposlouchej to, Harry. Ona se probudí!" objal mě Louis.
Vytrhl jsem se mu. "Dej mi pokoj!"
Louis se na mě udiveně podíval. "Jak chceš." A odešel.
"Harry," přistoupil ke mně Paul. "Vím, že to bolí, ale neubližuj si ještě víc."
"To nejde." Vyhrkl jsem.
Paul se na mě jen povzbudivě usmál a popadl mě za rameno. "Už na nás čekají, tak jdeme. A drž se!"
Na pódiu byl velký stůl, šest židlí pro nás a Paula a mikrofon.
Místnost byla plná reportérů z různých novin a časopisů.
Celou tu tiskovou konferenci jsem tak nějak nevnímal. Myšlenkami jsem byl u Kat.
"Jak se cítíte ohledně konce vaší tour?"
Mikrofonu se chopil Liam. "Víte, celá Up All Night Tour byla naprosto úžasná. Měli jsme možnost poznat část našich fanoušků a za to jsme vážně rádi, ale už bylo načase vrátit se domů."
Zvedl se jiný reportér a vysypal na ně další otázky. Úplně všechno šlo mimo mě, takže jsem si ani neuvědomil, že už je skoro konec.
"Na závěr konference," zvedl se Paul. "by chtěl pan Styles učinit důležité prohlášení." Kluci se také zvedli a začali tleskat. Dodali mi tím podporu a konečně jsem byl schopný se postavit.
Paul mi podal mikrofon a já se zhluboka nadechl. "Vzhledem k tomu, že poslední dobou vzniká tolik řečí o mém život, chtěl bych učinit prohlášení. Ano, mám přítelkyni. Jmenuje se Katherine Crown, je to nejúžasnější holka jako jsem kdy poznal, myslím to s ní vážně a všichni by se s tím měli smířit. Teď je bohužel v nemocnici. Srazilo ji auto a odjelo. Rád bych věřil tomu, že to nebyla žádná z našich fanynek, ale tolik z nich jí posílalo výhružné vzkazy. Doufám, že ten kdo to udělal, za to zaplatí! Už čtrnáct dní mluvím k bezvládnému tělu a chci zpět tu holku, s kterou jsem se smál a hádal, která mě vždycky podržela. A chci ji prostě zpět. Ona si nezasloužila nic špatného. To, že jsem si ji vybral za svou přítelkyni přece není zločin. Miluju ji a vždycky budu. Můj život se momentálně točí kolem ní a…"
Přerušilo mě zvonění telefonu. Nemocnice!
Ani jsem se neobtěžoval se omlouvat a přijal hovor. Zpráva, kterou jsem obdržel, byla to nejlepší, co se mi mohlo stát.
"A právě se probudila!" řekl jsem šťastně.
Položil jsem mikrofon na stůl a seběhl z pódia. Jediné, co jsem v tu chvíli chtěl, bylo být s ní.
"Myslím, že tisková konference je oficiálně ukončena." Oznámil Paul a i s kluky se za mnou rozběhl.
Netrpělivě jsem na ně čekal u auta. "Dělejte!" křičel jsem.
Během pár vteřin jsme všichni byli na cestě do nemocnice. Všichni byli nadšení, ale Louis asi nejvíc. Štvalo mě to. To, že v tom určitě není jen přátelství.
Když jsem ji spatřil sedět na posteli takovou jako dřív, úplně jsem přestal dýchat.
"Katherine!" zajásal jsem a vrhl se jí kolem krku. Byla pořád tak křehká.
"Harry…" zašeptala a vjela mi rukou do vlasů. Konečně z ní sálalo teplo a ne ten chlad jako v několika posledních dnech.
"Tolik jsi mi chyběla, maličká." Držel jsem ji.
Odtáhla se ode mě a usmála se. "Vždyť jsem byla celou dobu tady."
"Já vím," pohladil jsem ji po tváři. "Ale ne takhle."
"Ehm," odkašlal si Louis. "My jsme tady taky."
Hodil jsem po něm vražedný pohled. Proč musí všechno zkazit?!
"Já vím, že jo." Zasmála se.
"Chyběla jsi nám." Pípl Niall.
"Jo," přidal se Liam. "Jsme rádi, že ses konečně probudila."
"Harry byl celou dobu jako tělo bez duše." Zazubil se Zayn a šťouchl do mě.
Zčervenal jsem a zabodl pohled do země. Kdo by si kdy pomyslel, že já Harry Styles, budu nervózní kvůli holce?
"Vážně?" zazubila se.
Trhl jsem sebou a podrbal se ve vlasech. "Už to tak bude."
"To je milý." Pousmála se.
"Necháme vás o samotě. Máte si toho hodně, co říct." Poplácal mě Liam po zádech a všichni odešli.
"Konečně sami." Přisedl jsem si ke Kat na postel.
Přitulila se ke mně a opřela mi hlavu o hruď. Hladil jsem ji po vlasech a užíval si tu chvíli.
"Slečno, chce s vámi mluvit policie." Vešla do pokoje sestra.
"Cože?" napřímila se a já s ní.
"Ano, prý pro vás mají pár otázek." Pokrčila rameny.
Kat se na mě vyděšeně podívala. To nám chybělo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačaba Kačaba | Web | 15. prosince 2012 v 22:11 | Reagovat

Tak tohle byl Faboulouisní díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama