Leden 2013

FabuLouis Life 28.

10. ledna 2013 v 20:11 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Popravdě jsem neměla chuť ani sílu vylézt z postele. Chtěla jsem být zavřená a nevylézt dokud to nepřestane bolet.
Zatím jsem byla Georgininým bytě. Nejhorší bylo právě to, že jsem neměla svůj byt.
Nadechla jsem se a vylezla z postele. Kdybych nemusela, nevylezu. Ale dneska je ten důležitý den. One Direction mají dva roky!
Svůj vzhled jsem neřešila, osprchovala jsem se, oblékla si džíny, tílko a na oči si dala brýle. Vypadala jsem strašně.
Těch pár dní jsem s nikým kromě Georginy a Robbieho nemluvila. Nezvedla jsem telefon a neodpovídala na zprávy. Jenže práci jsem odmítnout nemohla. I když to znamená vidět Harryho. Nejhorší bylo to, že jsem ho pořád milovala i přesto, co udělal.
Vzala jsem si kabelku a klíčky od auta. Studio, kde mělo být focení, bylo jen pár ulic od bytu, tak jsem tam byla během pěti minut.
"Ahoj." Pozdravila jsem všechny, když jsem vešla do šatny. Harry tam naštěstí nebyl. Odložila jsem si kabelku a posadila se vedle Louise. Lou mu právě dělala vlasy.
Chytl mě za ruku a mrkl na mě. "Jsi v pohodě?"
Pokrčila jsem rameny. "Jak mi může být?"
Přišli k nám i Zayn, Liam a Niall a sedli si kolem nás.
"Jo, slyšeli jsme, co se stalo." Kývl na mě soucitně Liam.
Všichni mě najednou objali a mě zase začaly téct slzy. "Vidíte, co děláte, blázni?!" řekla jsem se smíchem, sundala si brýle a utírala si oči.
Pustili mě a Zayn mě pocuchal ve vlasech. "Drž se, máš nás."
"Jo," přidal se Niall.
"Děkuju kluci, jste fakt milí." Popotahovala jsem.
"Promiň Kat, ale já pořád nevěřím, že by to Harry udělal. On tě miloval, vážně miloval." Dodal ještě.
"Bavme se o něčem jiném, prosím." Změnila jsem téma.
"Fajn." Převzal to Louis. "Dneska u mě oslava. Oslavíme ty dva roky velkolepě!"
"Yes man!" zajásal Zayn.
"Jdeš?" podíval se na mě Louis.
Trhla jsem sebou. "Moc se na to necítím."
"Kat!" šťouchl do mě Liam. "Musíš jít! Všichni jdou!"
"No právě." Ušklíbla jsem se. "Všichni."
"No tak!" naléhal Louis. "Nemůžeš nejít!"
Zakroutila jsem očima. "Ok, v kolik?"
"V devět!" zvolal nadšeně.
"Budu tam." Vzdychla jsem otráveně.
"Oh yeah!" plácli si kluci a já se musela smát jejich nadšení.
"Co je tu tak zábavného?" ozval se Harry. "Ahoj Katherine."
Otočila jsem se a opovržlivě se na něj podívala. "Myslím, že můžeme začít."
Celé focení proběhlo jak takž fajn. Kluci mi zvedli náladu všemi blbostmi, které vyváděli, a Harryho jsem prostě ignorovala. I když to bylo těžké.
Přišel za mnou, když už všichni odešli a já si uklízela věci.
"Katherine, mluv se mnou." Žadonil.
"Nech mě na pokoji." Zasyčela jsem.
Chytil mě a přitáhl si mě k sobě a hleděl mi do očí. Byl v nich smutek. Políbil mě a já bych si ten polibek za normálních okolností užívala, kdybych nevěděla, co mi provedl.
Vytrhla jsem se mu a vlepila mu facku. "Tohle už kurva nikdy nedělej! Ublížil jsi mi a to ti nikdy neopustím!"
Držel se za tvář a ublíženě na mě koukal. "Do prdele Katherine, já nic neudělal!"
Znechuceně jsem se na něj podívala. "Škoda, že ti nevěřím ani slovo."
"Já… Katherine… Já tě miluju." Vykoktal.
"Nic, co řekneš, můj názor na tebe nezmění. Jsi hajzl Stylesi." S těmito slovy jsem ho tam nechala stát. Doufám, že ho to bude bolet stejně jako mě, ne - li víc.
"Kat?" uslyšela jsem povědomý hlas.
Vzhlédla jsem a hleděla do tváře Joshovi, klukovi, který chodil s Louisem do třídy, a kamarádili jsme se. "Pane Bože, Joshi!" vyskočila jsem a objala ho. "Strašně dlouho jsem tě neviděla, jak se máš? Máš čas? Sedni si!"
Josh se usmíval, posadil se naproti mně a objednal si džus. Servírka mu ho hned přinesla.
"Mám se skvěle, ty? Slyšel jsem, že děláš s One Direction a chodíš s Harrym. Vždycky jsem věděl, že to dotáhneš daleko." Zazubil se.
"Bylo i líp, znáš to. Jo, dělám s nimi, ale ta druhá věc je už minulý čas." Ušklíbla jsem se. "A co ty? Kde pracuješ?"
"Co se stalo? Na fotkách jste vypadali tak šťastní. I když já si vždycky myslel, že budeš s Louisem." Zasmál se. "Dělám producenta v nahrávací společnosti."
"Vyspal se s tvojí ségrou, to se stalo." Prohodila jsem.
Josh se málem zadusil džusem. "S Christinou?!"
Kývla jsem. "Tvoje ségra by udělala cokoliv, aby mi zničila život. Nevím proč, vždyť jsme byly kamarádky."
Smutně se na mě podíval. "Katherine, ona tě nenáviděla, už když jste byly kamarádky. Měla jsi všechno, co chtěla ona. Krásu, přátele, dobré známky a hlavně Louise."
Zčervenala jsem. Ne každý den vám kluk s vzhledem jako má Josh, říká, že jste krásná.
"A když jsi odjela, byla šťastná." Dopověděl.
"Co jsem jí vlastně udělala?" zvolala jsem zoufale.
Pokrčil rameny. "Nevím. A hlavně nevím, jak může Christina patřit do naší rodiny."
Zasmála jsem se. "To já taky ne."
"Strašně rád jsem s tebou mluvil, ale teď už musím jít. Co děláš večer?"
"Musím na jeden večírek, ale měl bys jít se mnou. Louis tě rád uvidí." Navrhla jsem.
"Fajn." Usmál se Josh. "Tady je moje číslo." Podal mi vizitku. "Pošli mi tvou adresu a před devátou jsem u tebe. Zatím se měj." Políbil mě na tvář a odešel.
Potěš koště. Nevím, jestli to brát jako rande nebo prostě normálně. I když na rande je asi ještě dost brzo.
Když jsme přišli k Louisovi, bylo už u něj plno. Hrálo zrovna Up All Night.
Pověsila jsem si sako v šatně a narovnala si šaty. Zvolila jsem modré krátké šaty s černými doplňky. Jemně jsem se nalíčila a upravila si vlasy. Josh mě viděl ne zrovna dobře vypadající a tak jsem chtěla aspoň teď vypadat dobře. Aspoň Harry uvidí, o co přišel.
"Pojď." Chytila jsem Joshe za ruku. "Najdeme Louise."
Netrvalo to dlouho. Byl přímo ve středu dění spolu se zbytkem skupiny. Harry vytřeštil oči, když mě viděl držet se s Joshem za ruku. Vyprostila jsem ji.
"Joshi!" zařval Louis a skočil po něm. Pár minut po sobě skákali a pak se uklidnili. Omlouvalo je jen to, že se dlouho neviděli.
"Vážení!" vypl Louis hudbu. "Myslím, že je čas na dort!"
Liam s Harrym ho mezitím přivezli. Byl obrovský. Byla to sestava bicích s logem 1D a najedla by se z něj, tak půlka Londýna.
Všichni začali tleskat a kluci je dodali, že proslov si pro nás připravili na později a my se můžeme pustit do dortu.
Hudba zase hrála a Louis si odtáhl Joshe stranou, aby si mohli popovídat. Liam byl s Dans a Zayn s Perrie, Niall někam zmizel a já tam zůstala stát sama s Harrym.
"Promluv si se mnou prosím."
"Nechci Harry, pochop to." Ušklíbla jsem se.
"Jak ti mám dokázat, že jsem nic neudělal?"
"Nijak!" vyjela jsem na něj. "Nikdy, rozumíš nikdy, ti to neodpustím!" otočila jsem se a odešla od něj. Musela jsem najít něco k pití.
"Jsi v poho?" přišel za mnou Louis.
"Ale jo, kde je Josh?" zeptala jsem se.
"Musel si odskočit." Zazubil se.
"Aha. Fajn."
"Už sis byla u Harryho pro věci?" usmál se.
Zavrtěla jsem hlavou. "Ne, nějak se mi tam ani nechce."
"Jestli chceš, půjdu s tebou."

FabuLouis Life 27.

10. ledna 2013 v 20:08 | *Michelle* |  FabuLouis Life


"Harry, teď vážně nemám čas." Vzdychla jsem do telefonu. "Nakupuju pár věcí na ten večírek pro Georginu."
"Fajn. Uvidíme se večer." Řekl a položil to.
Zakroutila jsem očima a hodila mobil do kabelky.
"V pohodě?" zeptal se Louis.
Mávla jsem rukou a dál se Harrym nezabývala.
Tlačila jsem nákupní koš do uličky s pitím a dala do něj pár láhví alkoholu a taky něco nealko.
"Máme všechno?" ujišťovala jsem se.
"Jo." Kývl. "Můžem jít k pokladně."
Byla jsem nesvá z toho, jak na nás všichni koukali. Moc pozornosti najednou.
"Ahoj." Přiběhla ke mně malá holčička. "Ty chodíš s Harrym?"
"Ehm, ahoj, jo, chodím." Odpověděla jsem jí zaraženě a sklonila se k ní. "Co potřebuješ?"
Stoupla si na špičky a opatrně mi sáhla na vlasy. "Jsi strašně krásná. A moc by ti to slušelo s Louisem."
Než jsem jí stačila odpovědět, byla pryč. Překvapeně jsem se podívala na Louise. "Co to bylo?"
Pokrčil rameny a zasmál se. "Vidíš, i pětiletá holčička si myslí, že bychom byli hezký pár."
Mrkla jsem na něj. "Leda tak ve snu, Tomlinsone. Leda ve snu."
Povzdychl si a vzal koš. "Pojď zaplatit, ať už vypadneme."
Kývla jsem a následovala ho k pokladnám.
Doufám, že se dnešní večer vydaří, protože, já, Harry a Louis v jedné místnosti? To může skončit jedině katastrofou. A ne malou.
Večírek už byl v plném proudu. Všichni se bavili a všechno bylo tak, jak má být. Zatím.
"Neviděla jsi Harryho?" odtáhla jsem si Georginu stranou.
"Naposledy asi před půl hodinou, bavil se s nějakou holkou a pak zmizel." Pohodila rukama.
"Aha. Díky." Hlesla jsem.
Georgina mě pohladila po rameni, povzbudivě se na mě usmála a vrátila se k Robbiemu.
Vzdala jsem hledání Harryho a posadila se na balkóně. Byla krásná noc. Přihnula jsem si z flašky vodky a utřela si ústa. Nadechla jsem se chladného nočního vzduchu a zase vydechla.
"Jsi v pohodě?" posadil se ke mně Louis.
"Nevím." Otočila jsem se na něj. Bože, byl tak krásnej i ve tmě. Zářily mu oči a na rtech měl úsměv. Natáhl se ke mně a vzal mi flašku z ruky. "Myslím, že už máš dost."
"Kde je Harry?" vyhrkla jsem. Zmizel a já ho musela najít. Bála jsem se. Bála jsem se toho, že je někde s tou holkou, o které mluvila Georgina.
Odtáhl se ode mě a jeho výraz ztvrdl. "Proč on, Kat? Co má, co já nemám?" zašeptal.
"Mě." Zamumlala jsem. Nebyla jsem schopna přemýšlet.
Znova se ke mně natáhl a uchopil mě za bradu. "Třeseš se."
Pořád jsem jen koukala do jeho oči. Ucítila jsem jeho horký dech na mých rtech, a jak se ke mně přibližuje.
"Víš, co k tobě cítím. Teď už to je jen na tobě." Pustil mě a odešel.
Jako bych se probrala z transu. Hleděla jsem na místo, kde seděl. Proč to je tak těžký?
LOUIS
Byl jsem z ní hotový. Ničila mě ta její nerozhodnost. Nechtěl jsem se o ni dělit.
"Louisi, jsi ok?" zatřásl se mnou Zayn.
Pomalu jsem se na něj podíval. Držel se za ruku s Perrie a oba na mě starostlivě koukali. Proč nemůžeme být jako oni?
"Louisi?" mávala mi rukou před obličejem Perrie.
"Jo, jsem v pohodě." Pokusil jsem se o úsměv.
Ani jeden mi to očividně nežral.
"Víš, kde nás najdeš, brácho." Poplácal mě po zádech a někam zmizel.
Jen tak jsem stál a pozoroval lidi, jak tancují, pijí a baví se. Danielle s Liamem seděli na pohovce, Dan opřená o Liama, který se jí hrabal ve vlasech, Niall jedl, klasika, a Perrie se Zaynem tancovali. Harryho ani Katherine jsem nikde neviděl. Harryho jsem vlastně neviděl celý večer.
Skrz lidi se bylo těžké dostat na druhý konec místnosti, natož někam jinam. Potřeboval jsem si odskočit a koupelna u obýváku byla obsazená a ještě před ní stálo tak patnáct lidí.
Vzpomněl jsem si, že v bytě je ještě jedna koupelna, u Harryho ložnice.
Otevřel jsem dveře Harryho ložnice a zase je rychle zavřel.
Harry byl v posteli s nějakou holkou a podle blond vlasů to určitě nebyla Katherine.
"Kurva!" zaklel jsem.
Nevěděl jsem, co dělat. Jedna část mě to chtěla říct Katherine a pak ji utěšovat, zatímco ta druhá chtěla chránit svého nejlepšího kamaráda.
Kdybych to Katherine řekl, už by nebyla s Harrym a já ji měl jen pro sebe, ale Harry je můj kamarád. Nejlepší kamarád.
KAT
Zapípal mi mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy džínů a podívala se na něj. Neznámé číslo. Otevřela jsem zprávu a vyskočily na mě dvě fotky. Jedna byla z toho dne, kdy jsme s Harrym byli v Holme's Chapel a ta druhá z dneška. Na obou byl Harry s nějakou blondýnou, ale nebylo jí pořádně vidět do obličeje. Na té druhé fotce leželi v posteli a líbali se. Mohla být tak pár minut stará. Bylo to poslané se vzkazem:
Podívej, co mám, mrcho! Seberu ti všechno, co máš xoxo
Nemohla jsem dýchat. Opřela jsem se o zeď a snažila se dýchat. Nevěřila jsem tomu, že by byl Harry schopný mi tolik ublížit.
Zhluboka jsem se nadechla. Věděla jsem, kam jít. Jestli je ta fotka pár minut stará, pořád tam ještě budou.
Před Harryho ložnicí stál Louis. Vyděšeně se na mě díval. "Nechoď tam."
Neposlechla jsem ho a rozrazila dveře. Rozsvítila jsem. Harry tam vážně byl s tou holkou z fotek.
"Do prdele Harry, jak jsi mi to mohl kurva udělat?!" ječela jsem.
Harry na mě divně koukal. Vůbec nereagoval. Zato ta holka ano. "Překvapená?"
"Christina?!" vydechla jsem. "Já ti věřila Harry! A ty mi uděláš tohle?! My jsme spolu skončili!"
"Katherine." Vykoktal.
"Nemluv na mě! Už s tebou nechci mít nic společnýho! Nevím, jak jsem mohla být, tak blbá a věřit ti!" křičela jsem. Vyběhla jsem z ložnice a slyšela, jak na mě Louis s Harrym volají. Ani nevím, kam jsem se dostala, ale svezla jsem se na zem a brečela.
Třásla jsem se a po tvářích mi tekly slzy. "Proč Harry?! Proč?!"
Nebyla jsem schopna vstát a vrátit se tam zpátky pro své věci.
Proč to udělal? Copak ty krásný slůvka a to, že mě miluje bylo všechno lež?!

FabuLouis Life 26.

10. ledna 2013 v 20:04 | *Michelle* |  FabuLouis Life



Zaparkovala jsem před domem, ve kterém Louis bydlel. Vypnula jsem motor a nadechla se. Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcátku. Všechno vypadalo tak, jak mělo.
Chtěla jsem vypadat lhostejně, jako by mě to vůbec nezajímalo. Původně jsem měla v plánu vzít si džíny a tričko, ale nakonec jsem si oblékla světle růžové minišaty a doplnila to bílými doplňky. Vlasy mi spadaly v jemných vlnách po zádech a ramenou. Toť vše k té lhostejnosti.
Vystoupila jsem z auta, vzala si věci a zamkla ho. Louis bydlel v krásném a velkém bytovém komplexu. Naštěstí bylo otevřeno, takže jsem nemusela trávit čas hledáním zvonku.
Louisův byt jsem našla téměř hned. Zvedla jsem ruku, abych mohla zaklepat, ale Louis byl rychlejší. Byl tak krásný. Měl rozcuchané vlasy tím způsobem, že to vypadalo, že strávil víc jak hodinu před zrcadlem, tmavě modré kraťasy a bílé upnuté tričko s výstřihem.
"Pojď dál." Usmál se a vtáhl mě dovnitř.
Jeho byt vypadal tak, jak jsem si ho představovala. Útulný a elegantní zároveň.
"Posaď se." Poukázal na bílou koženou sedačku. Ta přímo vybízela k tomu, abych si na ni sedla.
Posadila jsem se a přehodila si nohu přes nohu. Kabelku jsem si odložila vedle sebe.
"Nechceš něco k pití?" staral se.
"Ne, díky." Pousmála jsem se.
"K jídlu?"
"Taky ne." Zazubila jsem se. "A sedni si konečně." Protočila jsem oči.
Louis mě poslechl a sedl si vedle mě. Otočil se ke mně, uchopil mé ruce a zadíval se mi do očí. Skoro jsem se v nich utopila.
"Katherine…" zašeptal.
"Co to děláme?" přerušila jsem ho.
Udiveně se na mě podíval. Tuhle otázku zřejmě nečekal.
"Vždyť víš, že chodím s tvým nejlepším kamarádem." Mé ruce byly stále v těch jeho.
Škubnul sebou. "Měla jsi být se mnou. Harry si tě nezaslouží." Spustil.
Chtěla jsem mu do toho skočit, ale on mi přiložil prst na rty.
"Harry, když něco chce, tak to prostě má a nemusí se snažit. Všechno mu spadne do klína. On moc dobře věděl, že tě chci. Ale když jde o holku, tak nezná bratra, natož přítele." Vydechl.
"Harry takový není." Namítla jsem tiše.
"Jak myslíš." Pokrčil rameny. "Ale měli bychom si promluvit."
"Ne, vážně?" zeptala jsem se ironicky.
Louis mě šťouchnul a já se zasmála. "Tak mluv."
"Já se tě nevzdám Kat." řekl vážně.
Zarazila jsem se.
"A chci tě. Chci tě víc než cokoliv jiného. Už před dvěma roky jsem to věděl a byl jsem blbec, když jsem tě nechat odjet. Už od té doby, co ses narodila, jsi součástí mého života a vždycky budeš, i kdyby to ani jeden z nás nechtěl." Chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě.
Chvěla jsem se. Byla jsem z něj tak nervózní. Nevzmohla jsem se na slovo.
"Řekni něco." Naléhal.
"Já nevím co. Louisi, ty moc dobře víš, co k tobě cítím. A taky moc dobře víš, že chodím s Harrym." Pokoušela jsem se vysvětlit.
Louis mi na to nic neřekl. Jen se ke mně naklonil a mě hned bylo jasné, co přijde. Jeho měkké a horké rty se dotkly těch mých. Člověk by nevěřil, jak ho jeden polibek dokáže vyvést z míry. Probojoval si cestu přes mé rty a naše jazyky se propletly. Kdybych neseděla, určitě by se mi podlomila kolena.
Louis si obratně svlékl tričko a nalehl na mě. Jednou rukou mi zajel do vlasů a tou druhou mě hladil po stehnu.
Hladila jsem ho po zádech a dál se s ním líbala. V hlavě jsem měla úplně prázdno a myslela jsem jen na nás dva.
"Chci tě, Kat. Ani nevíš, jak moc." Šeptal mi do ucha a věnoval se mému krku.
Bože, tak moc jsem se snažila uvažovat rozumně, shodit ho ze sebe a odejít. Jenže to nešlo.
Tála jsem pod jeho dotyky a chtěla jsem víc než jen to. Jako by mě opíjel.
Chytil mě za boky a já kolem něj obtočila nohy. Zvedl mě a někam mě nesl.
"Kam jdeme?" ptala jsem se mezi polibky.
Otevřel dveře jedné z mnoha místností. "Do ložnice." Usmál se a položil mě na postel.
Jako by mě slovo ložnice vysvobodilo, najednou jsem měla výčitky.
Nadzvedla jsem se lokty. "Louisi?"
"Ano?" přestal mě líbat.
"Zůstaneme jen u tohohle?" ujišťovala jsem se.
"Udělám cokoliv si přeješ." Mrkl na mě.
Ulevilo se mi. "Fajn." Přitáhla jsem si ho k sobě a políbila ho. Louis se okamžitě zapojil. Jemně mi jezdil jazykem po rtech a já mu zajela rukou do vlasů.
"Miluju tě." Vydechl.
Snažila jsem se to ignorovat a dál jsem ho líbala. Nehty jsem mu zarývala do zad a pokoušela se nemyslet na to, co právě řekl.
"Vím, že jsi mě slyšela." Zasmál se. "A vím, že ty mě taky. Miluju tě Katherine. Miluju tě!"
LOUIS
Opíral jsem se o lokty a pozoroval ji, jak oddechuje. Celou noc jsme se mazlili a já s ní cítil to, co jsem s žádnou jinou holkou nikdy necítil. Byl jsem připravený splnit všechna její přání.
Vylezl jsem z postele a šel si dát sprchu. Vyšel jsem z ní jen s ručníkem kolem pasu a namířil si to do kuchyně s tím, že udělám snídani. Jenže Kat mě předběhla.
Když mě uviděla polonahého, vyděšeně upustila krabici džusu. Naštěstí zavřenou. Rychle ho zvedla.
"Dobré ráno." Zasmál jsem se.
"Dobré." Pípla.
"Už jsi mě viděla nahého a docela jsi to ustála, ale vidíš mě s ručníkem kolem pasu a všechno ti padá z rukou." Zubil jsem se.
"Jenže to jsem v sobě ještě měla nějaký alkohol." Vyplázla na mě jazyk. "Udělala jsem tousty, dáš si?"
Pokrčil jsem rameny. "Proč ne, viď." Posadil jsem se ke stolu a Kat si sedla naproti mně.
Celou dobu jsme jedli v tichosti. Ale nebylo to to trapný ticho. Nepotřebovali jsme slova.
Najednou někde začalo hrát More Than This. Kat z kabelky vytáhla mobil a zrovna to hrát přestalo.
Musel jsem se smát. "Fanynka?"
Protočila oči, ale cukaly jí koutky. "I tak se to dá říct."
"A koho z nich máš nejradši?" zeptal jsem se ze srandy. Chtěl jsem vědět, jestli řekne mě nebo Harryho.
"Paula." Přelstila mě. "Ale Josh by taky stál za hřích." Zasmála se.
"Provokatérko." Zasyčel jsem. "A děkuju."
"Za co?" nechápala.
"Za všechno. Za včerejšek, dnešek i zítřek, za to, že jsi." Vyhrkl jsem.
Zářivě se na mě usmála. "Není zač."

FabuLouis Life 25.

10. ledna 2013 v 19:56 | *Michelle* |  FabuLouis Life



"Řekni, že mě chceš." Zašeptal mi vzrušeně do ucha a přirazil mě ke zdi.
Přerývaně jsem dýchala a třásla se pod jeho doteky. Ústy prozkoumával každičký kousek mého těla a když se přesunul k mému klínu, vyšel mi z úst hlasitý sten.
Zvedl hlavu. "Řekni to. Řekni, chci tě Louisi."
"Chci tě Louisi." Opakovala jsem po něm.
Na tváři se mu objevil úsměv. "Hodná holka."
Zalapala jsem po dechu a posadila se. V posledních několika dnech se mi zdály jen tyhle sny.
"Dobré ráno." Promluvil na mě Harry od skříně.
Lekla jsem se. Byla jsem zpocená a srdce mi bilo tak rychle, že jsem myslela, že mi vyskočí z hrudi. "Dobré."
"Mluvila jsi ze spaní." Zasmál se Harry.
"Cože?!" vyhrkla jsem. "Co jsem říkala?"
"Vlastně nic moc." Otočil se ke mně. "Jen si vzdychala a dokola říkala, chci tě, prosím a tak dál. Nedostatek sexu, zlato?" mrkl na mě.
Praštila jsem sebou na postel. Jedině štěstí bylo to, že jsem neřekla jméno. Nemohla jsem přece ovládat své sny. Navíc, Harry byl zase ten starý Harry. Milý, pozorný a vtipný. Jen díky tomu, že Louis odjel. A možná to bylo dobře. Líbali jsme se. Snad hodiny. Přišla jsem si jako třináctka, která objevuje tajemství líbání. A pak se mi vyhýbal. Jako bych neexistovala. Ranilo mě to. Přišla jsem si podvedená. Každopádně to aspoň trochu vyřešilo mé trable. Tedy částečně. Zatím jsem chtěla zůstat s Harrym.
"Jo, abych nezapomněl," plácl se do čela. "Volali z kriminálky."
"Co chtěli?" povzdechla jsem si. Jako bych neměla dost starostí.
"Museli pozastavit případ, protože stejně nedělali žádné pokroky." Ušklíbl se.
"Cože?" vyjekla jsem. "Mě někdo málem zabije a jim je to úplně u prdele?!"
"Zlato," posadil se ke mně a odhrnul mi vlasy z tváře. "Spolehni se, že s tím něco udělám."
"Děkuju." Usmála jsem se.
"Nemáš zač." políbil mě a sjel mi rukou na stehno.
Naskočila mi husí kůže.
"Měla by ses jít vypravit." Navrhl mi.
"Proč?" podívala jsem se na něj nechápavě.
"V tom pyžamu jsi vážně sexy, o tom žádná, ale nerad bych se o tebe dělil s realitním agentem." Kousl mě do lalůčku.
Plácla jsem se do čela. "Já úplně zapomněla!" rychle jsem vystartovala z postele a zavřela se v Harryho prostorné koupelně.
Napustila jsem si vanu, svlékla oblečení a pomalu do ní vstoupila. Ponořila jsem se až po krk do příjemné teplé vody a zavřela oči.
Před očima se mi přehrával film. Záběry mých chvílí s Harrym a Louisem. Mé pocity, když jsem je před třemi měsíci spatřila. První polibky, hádky a zklamání. Všechny ty chvíle bych nevyměnila za nic na světě. I přes to, jak smíšené mé pocity byly, jsem věděla, že to se mnou přece jen něco udělalo. Přišla jsem si o něco "dospělejší" a zároveň zmatenější.
Vynořila jsem hlavu a otřela si oči. "Ach jo, Louisi. Proč mi to děláš?" zaúpěla jsem. Znova jsem se ponořila pod vodu. Bylo mi divně. Snažila jsem se aspoň chvíli relaxovat. Ale s Louisem a Harrym v mé hlavě? Ne!
LOUIS
Byl jsem… Zmatený. To je to správné slovo. V Katherinině přítomnosti jsem nebyl schopný rozumně uvažovat. Viděl jsem ji před sebou a představoval si ji nahou nebo jsem přemýšlel jaké má asi spodní prádlo. Myslel jsem jen na to, jaký by byl sex s ní a taky na to, co dělá, když je s Harrym.
Bál jsem se s ní setkat, protože jsem věděl, že bych se pravděpodobně neudržel. Nechtěl jsem zničit mé přátelství s Harrym. Už takhle se ke mně choval hrozně. Ale něco mě k ní táhlo. Nevím co.
"Bože!" složil jsem si hlavu do dlaní. Posledních několik dní jsem uvažoval o tom, co by se stalo dál, kdybychom se nepřestali líbat. Třeba by teď seděla vedle mě, držela mě za ruku a propichovala mě těma krásnýma šedýma očima.
Vzal jsem do rukou mobil a přehazoval ho z ruky do ruky. Chtěl jsem jí napsat, ale… Bál jsem se. Nakonec jsem se rozhodl, že jí napíšu. Naťukal jsem zprávu a odeslal ji.
Teď už mi jen zbývalo čekat na odpověď.
Vstal jsem z pohovky. Musel jsem něco dělat. Měl jsem pár hodin času, pak jsem musel do studia.
Byl jsem nervózní a ani nevím z čeho. Rozhodl jsem se, že si dám pořádnou sprchu a pak si udělám snídani. Jenže ať jsem dělal cokoliv, myslel jsem na ni. I když jsem se snažil myslet na něco jiného. Dostala se mi pod kůži a zůstane tam, dokud ji nebudu mít.
A pak mi to došlo. Nevzdám se. Nevzdám se, dokud nebude se mnou a byl jsem ochoten pro to udělat doslova cokoliv.
Já totiž vím, že se mnou by byla milionkrát šťastnější.
KAT
Prošli jsme už několik bytů a ani jeden nebyl takový, jaký jsem chtěla.
"Vzdávám to," zašeptala jsem Harrymu. "Žádný byt nebude takový jako ten v New Yorku."
Usmál se a stiskl mi ruku. "Určitě něco najdem."
"Doufám." Vzdychla jsem.
Na každém bytě něco bylo, buď malá kuchyň, malá šatna, neměl balkon nebo byl prostě moc malý.
Zapípal mi mobil. Vytáhla jsem ho z kabelky, abych se podívala, kdo mi píše. Neznámé číslo.
Otevřela jsem zprávu a přestala jsem na chvíli dýchat.
Neměl jsem odcházet a vyhýbat se ti, ale… Musím tě vidět! Pořád na tebe myslím a nemůžu tě dostat z hlavy. Musím tě vidět! Louis xx
Snažila jsem se zakrýt úsměv, aby to Harrymu nepřišlo divné, ale nešlo to.
"Kdo ti píše?" zeptal se.
"Ehm, Georgina." vymluvila jsem se.
Harry kývl a šel za agentem.
Já mezitím napsala odpověď: Harry večer odjíždí za bratranci. Přijedu k tobě :) Pošli mi adresu a v devět jsem tam xoxo
Odepsal téměř vzápětí s adresou a vzkazem, že se na mě těší.
Byla jsem nadšená a vyděšená zároveň. Vím, že to, co chci udělat je špatné, ale musím.
"Můžeme?" chytil mě Harry za ruku. "Až bude mít něco dalšího, ozve se."
Zhluboka jsem se nadechla. "Jo, můžem."
Jen doufám, že všechno dopadne dobře.

FabuLouis Life 24

10. ledna 2013 v 19:53 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Harry nebyl z Louisova příjezdu nadšený. Ani trochu. Po zbytek večera byl strašně majetnický. Samozřejmě jen, když viděl, že se ke mně blíží Louis.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se Louise, jakmile jsem měla příležitost. Harry byl naštěstí zaneprázdněný grilováním.
Louis si prohrábl vlasy a široce se usmál. "Chybělas mi." Zamrkal nevinně.
Zasmála jsem se a praštila ho do ramene. "Hahaha."
"Čemu se smějete?" přišel k nám Harry a dal mi ruku kolem ramen jako bych byla jeho majetek.
Skousla jsem to a falešně se usmála. "Ničemu."
"Potřebuju s tebou mluvit." Podíval se na mě.
Zvedla jsem se. "Hned jsem zpátky, Lou."
"Jasně." Zazubil se.
Harry mě odtáhl na terasu, kde nikdo nebyl.
"O co ti do háje jde?" zuřila jsem.
"Proč jsi pořád s ním?" utrhl se na mě.
"Aha, tak to ti vadí!" pohodila jsem rukama. "Uvědom si, že ho znám déle než tebe a nepřestanu se s ním bavit jen proto, že ty chceš! Pochop, že mezi námi nic není!"
"Jenom ses s ním válela nahá v posteli, jinak mezi vámi nic není! Katherine, nejsem idiot! Vidím, jak na tebe kouká!" ječel na mě.
Do očí mi vhrkly slzy. "Harry," sykla jsem. "Neopovažuj se na mě ještě někdy křičet. Nesnáším to!"
"Já… Kat, promiň." Snažil se mě chytit.
"Ne," vytrhla jsem se mu. "Nemáme se o čem bavit. Jdu spát."
Nechala jsem tam Harryho stát a vrátila se k Louisovi.
"Promiň Louisi, ale jdu spát. Bolí mě hlava." Vymluvila jsem se.
Soucitně se na mě podíval. Pravděpodobně všechno slyšel. "V pohodě. Uvidíme se zítra."
Zarazila jsem se. "Ty tu zůstaneš?"
"Jasně, že jo." Zazubil se. "Zítra přijedou i kluci."
"Aha," kývla jsem. "No nic, dobrou." Rozloučila jsem se s ním a zmizela v domě.
Převlékla jsem se do krátké saténové košilky. Proklínala jsem Harryho, protože jsem se klepala zimou. Z jeho skříně jsem vytáhla červenou Jack Wills mikinu, oblékla si ji a zachumlala se pod deku.
V noci jsem slyšela, jak na mě Harry mluví, ale ignorovala jsem ho. Smrděl alkoholem. Po chvíli své snažení vzdal a vedle mě se ozývalo oddechování. Konečně jsem mohla v klidu usnout.
Zdálo se mi o Louisovi. O tom, co jsme spolu zažili a hlavně o tom, jaké by to bylo s ním chodit. Všechno bylo tak živé, že jsem myslela, že se ráno probudím vedle něj.
Probudil mě ale hluk ze zdola a místo vedle mě bylo prázdné.
Dala jsem si sprchu, vyčesala si vlasy do drdolu a namalovala se. Oblékla jsem si tmavě modré kraťásky, azurové tílko a obula si baleríny stejné barvy. Do vlasů jsem si dala pilotky, do ruky popadla Harryho mikinu a kabelku a šla jsem do kuchyně.
Přivítala mě vůně lívanců a já si uvědomila, jak velký hlad mám.
"Dobré ráno." Posadila jsem se a odložila mikinu s kabelkou.
"Dobré." Šťouchl do mě Zayn.
Teprv po tom mi došlo, že tu jsou kluci. "Jé, ahoj." Plácla jsem se do čela.
Na talíř jsem si naházela pár lívanců a nalila si džus.
"Potřebuju jít nakupovat." Řekla jsem Harrymu.
"Copak se ti nelíbí věci, které jsem ti zabalil?" rýpl si.
Vražedně jsem se na něj podívala. "Nemusíš chodit se mnou, jestli nechceš."
"Já půjdu s tebou, stejně si potřebuju něco koupit." Mrkl na mě Louis.
"Ne, to je dobrý. Já s ní půjdu." Přerušil ho Harry.
"Najednou." Utrousila jsem.
Všem u stolu bylo jasné, že mezi námi není všechno v pořádku. A Harry si za to mohl sám. Měl mi věřit. A hlavně na mě neměl křičet.
Dojedla jsem a vstala od stolu. "Počkám venku. Dáš mi klíče od auta?"
Harry mi je beze slova podal.
"Děkuju." Ušklíbla jsem se a vyšla ven.
Vůbec mě nenapadlo, že by mohly být před domem nějaké fanynky, protože tu včera nebyla ani noha, ale dnes jich tu bylo asi sto. Není se vlastně čemu divit, všech pět členů One Direction na jednom místě.
Nasadila jsem si na oči brýle a zamávala jim. Nevěděla jsem, jak se chovat, protože já nebyla ta celebrita. Jim to očividně bylo jedno a chtěly se se mnou vyfotit. S pár holkami jsem se vyfotila, podepsala se jim a pak řev zesílil, protože vyšel Harry.
Popadl mě za rameno a strčil mě do auta, až jsem se praštila do hlavy. Jak "milé".
LOUIS
Celý den jsem neměl co dělat, takže když se Kat s Harrym vrátili a on hned odjel, byl jsem nadšením bez sebe. Konečně jsem ji měl celou jen pro mě.
Seděl jsem na Harryho posteli a pozoroval ji, jak vybaluje to, co si koupila.
"Ty se sem stěhuješ?" zeptal jsem se se smíchem.
Otřela si čelo a narovnala se. "Vypadá to tak, viď? Jenže Harry mi zabalil samý…" odmlčela se.
"Samý?" nechápal jsem.
"Jen se podívej." Ukázala na kufr vedle mě.
Otevřel jsem ho. "Hm, hezký." Pokýval jsem uznale hlavou a vytáhl krajkový kalhotky.
"Blbečku!" zazubila se a hodila po mě botu.
"Au!" zaskučel jsem a hodil ji zpátky.
"Netrefil." Vyplázla na mě jazyk. "Myslím, že už mám hotovo."
"Vážně? Jsi rychlá." Ušklíbl jsem se.
"Nebuď ironickej." Skočila na mě.
Seděla na mě obkročmo a rozpustily se jí vlasy, takže mě jimi šimrala po tváři.
"Uvědomuješ si, že to vypadá celkem divně." Zazubil jsem se.
"No a?" pohodila hlavou. "Vadí?"
"Ne, mě ne. Jsem rád, že už jsme v pohodě." Přitáhl jsem si jí blíž.
Cítil jsem, jak její srdce bije rychleji a přerývaně dýchá.
"Já taky." Zašeptala.
Pohladil jsem ji po tváři. "Víš, že s Harrym to nikdy nebude lehký."
"Jako kdyby to s tebou lehký bylo." Rozcuchala mi vlasy.
"Rozhodně lehčí než s ním. Ode mě víš, co čekat." Řekl jsem a jednou rukou ji chytil za zadek a tou druhou jí zajel do vlasů. Přiblížila se ke mně a vyšla mi svými rty vstříc. Konečně jsem ji mohl líbat.

FabuLouis Life 23.

10. ledna 2013 v 19:48 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Ještě pár dní jsem zůstala v nemocnici. Prý na pozorování. A každý ten den u mě byl Harry, čtyřiadvacet hodin denně. Jeho neustálá přítomnost mě štvala.
"Nemáš nic na práci?" strčila jsem do něj popuzeně.
"Ne, mám volno, pamatuješ?" odpověděl mi se smíchem.
Protočila jsem oči. "Jdi domů."
"Nechce se mi." Pokrčil rameny.
Znovu jsem do něj strčila, až spadl z postele.
"Katherine!" zvolal pobouřeně ze země.
Do dveří nakoukla sestra a Harry se rychle zvedl ze země.
"Mám pro vás dobré zprávy, slečno." Řekla s úsměvem
"Můžu domů?" ptala jsem se nadšeně.
Sestra kývla. "Ano, můžete. Jste už naprosto v pořádku."
Energicky jsem vyskočila z postele a zamířila ke skříni. Díky Bohu, že mi tu máma nechala oblečení. Během pár minut jsem měla sbaleno a pobízela jsem Harryho, ať se konečně vydáme na cestu.
"Tak vyrazíme domů?" uráčil se konečně Harry.
Zarazila jsem se a poškrábala se ve vlasech. "Já vlastně nemám kam jít. Když jsem bydlela tady, tak jsem byla u Thomase."
Harry se mi upřeně zadíval do očí. "Tak bydli se mnou."
"Blázníš?" zaťukala jsem si na čelo. "Chodíme spolu ani ne dva měsíce a ty si mě chceš k sobě nastěhovat?"
"Já stejně tady moc nejsem. Můžeš bydlet u mě, dokud si nenajdeš něco svýho, platí?" zasmál se.
"S tebou asi nemá cenu diskutovat, viď." Ušklíbla jsem se.
"To nemá no." Zazubil se. "Takže platí?"
"Ach jo, fajn! Ale jen dokud si nenajdu něco svýho." Svolila jsem.
"Teď stejně o nic nejde, protože jedem do Holme's Chapel." Chytil mě za ruku a nevinně se na mě koukl.
"To zas řek kdo?" zoufala jsem si.
"Zlato," pohladil mě po tváři. "Přece nebudeš odporovat mě mámě, ne? Bála se o tebe."
Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. "Nesnáším tě! Chtěla jsem zalézt do postele, koukat na starý díly Pretty Little Liars a jíst zmrzlinu po kýblech. Jenže si přijde pan Styles a všechny mé plány jsou v háji." Pohodila jsem uraženě hlavou.
Harry se zasmál a pevně mě objal. "Bude se ti tam líbit, uvidíš. A navíc ještě neznáš celou mou rodinu." Zašeptal mi do ucha.
"Fajn, ale nemám věci, Harry. Všechno mám buď v New Yorku, nebo u Thomase."
"Neboj," mrkl na mě. "O to už jsem se postaral."
Hned z nemocnice jsme se vydali na cestu do Holme's Chapel. Usnula jsem téměř okamžitě po tom, co jsme nastoupili do auta a probudilo mě až prudké zabrzdění.
"Harry!" zaúpěla jsem.
"Promiň!" omlouval se. "Ale už jsme na místě!" zvolal nadšeně.
"Super." Utrousila jsem a vylezla z auta. Chtěla jsem spát a neměla jsem chuť si hrát na milou holčičku před Harryho rodinou, když mi nebylo zrovna nejlíp.
Ve vteřině se na nás seběhli Harryho příbuzní a objímali nás. Harry mě představil jeho babičce, strejdovi a tetě a bratrancům Mattymu a Benovi. Bylo na nich vidět, že jsou jedna rodina. Oba, Matty i Ben, byli Harrymu strašně podobní
"Běžte všichni na zahradu, já vezmu Kat dovnitř. Určitě je unavená." Chopila se mě Anne. Byla jsem jí strašně vděčná, protože jsem potřebovala pár minut klidu.
Anne mě zavedla do domu. Měli to tam strašně hezký a útulný. Prostě z toho sálalo teplo domova.
"Věci máš nahoře v Harryho pokoji. Jsou to druhé dveře zleva a hned vedle je koupelna." Nasměrovala mě.
Poděkovala jsem jí a vydala se do Harryho pokoje. I bez instrukcí by nebylo těžké poznat, který pokoj to je. Na dveřích měl klasický nápis: Harry - VSTUP ZAKÁZÁN.
Jeho pokoj mě překvapil. Čekala jsem bordel a zdi olepené plakáty, ale pokoj byl jako z časopisu. Velká černobílá postel byla dominantou místnosti a převážně všechna dekorace a nábytek byl sladěn do černobílé.
U Harryho postele jsem našla svůj kufr. Zamkla jsem za sebou a svlékla se do spodního prádla. Věci jsem si odložila na postel a sklonila se ke kufru.
"Bože, ten debil!" zavrčel jsem, když jsem ho otevřela.
Hned na vrchu bylo spodní prádlo a všechno byly převážně ty sexy kousky, které si vezmete na rande, když po něm čekáte nějakou akci. A už jen ta představa, že se mi po dvouměsíčním vztahu hrabal v prádle, když jsem to nedovolila po dvou letech ani Thomasovi, byla frustrující.
S oblečením to bylo skoro to samé. Tílka, krátké a těsné topy, mini sukně, šortky. Ani stopa po džínech, mikině nebo nějakém svetru.
"Chlapeček si asi myslí, že jsme na Sahaře a ne v Anglii." Mumlala jsem si naštvaně. Naštěstí, ale bylo teplo, takže jsem si vzala to nejslušnější, co mi Harry zabalil, hygienu, šminky a zavřela se v koupelně.
Celé to "krášlení" mi trvalo asi hodinu. Oholila jsem si nohy, umyla vlasy (pochybuju, že mi je v nemocnici někdo myl), osprchovala se, osušila se, vyfénovala si vlasy, spletla si je do copu, lehce se nalíčila a oblékla se. Nakonec to vyhrály ty nejdelší šortky, které v kufru byly (končily asi pár centimetrů pod zadkem), bílý top bez ramínek a bílé balerínky. Aspoň, že má Harry smysl pro barvy, když ne pro něco jiného.
Když jsem přišla na zahradu, zábava už byla v plném proudu. Grilovalo se, hrála hudba a slavil se Harryho návrat.
"Sluší ti to." Přitáhl si mě k sobě Harry a přede všemi mě vášnivě políbil.
Chvíli jsem si to užívala, ale pak jsem se mu vytrhla a vražedně se na něj podívala. "Chlapče, tohle si vyřídíme."
Harry zvedla na obranu ruce a plácl mě po zadku.
Varovně jsem ho udeřila pěstí do ramene. "Děláš si to lepší a lepší." Řekla jsem mu a šla si sednout k Anne.
Harry se zasmál, poslal mi vzdušnou pusu a šel za svými bratranci.
"Gemma tu není?" zeptala jsem se.
"Ne." Odpověděla Anne. "Je na dovolené se svým přítelem, ale pozítří se vrací."
"Aha, nevadí." Pousmála jsem se. "Nemáš hlad? Ta nemocniční strava určitě nebyla nic moc." Starala se. Připomínala mi moji mamku.
"A víte, že docela jo." Zazubila jsem se.
"Tak chvíli vydrž." Zvedla se a odběhla do domu. Chvíli po tom jsem uslyšela burácení motoru a prásknutí dveřmi.
"Hleďte koho nám to vedu!" jásala Anne. Vedle ní stál Louis se širokým úsměvem na tváři.
"Doufám, že ta nečekaná návštěva nevadí." Ušklíbl se.
Podívala jsem se n Harryho. Nadšení z něj číšilo na kilometry daleko.