FabuLouis Life 23.

10. ledna 2013 v 19:48 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Ještě pár dní jsem zůstala v nemocnici. Prý na pozorování. A každý ten den u mě byl Harry, čtyřiadvacet hodin denně. Jeho neustálá přítomnost mě štvala.
"Nemáš nic na práci?" strčila jsem do něj popuzeně.
"Ne, mám volno, pamatuješ?" odpověděl mi se smíchem.
Protočila jsem oči. "Jdi domů."
"Nechce se mi." Pokrčil rameny.
Znovu jsem do něj strčila, až spadl z postele.
"Katherine!" zvolal pobouřeně ze země.
Do dveří nakoukla sestra a Harry se rychle zvedl ze země.
"Mám pro vás dobré zprávy, slečno." Řekla s úsměvem
"Můžu domů?" ptala jsem se nadšeně.
Sestra kývla. "Ano, můžete. Jste už naprosto v pořádku."
Energicky jsem vyskočila z postele a zamířila ke skříni. Díky Bohu, že mi tu máma nechala oblečení. Během pár minut jsem měla sbaleno a pobízela jsem Harryho, ať se konečně vydáme na cestu.
"Tak vyrazíme domů?" uráčil se konečně Harry.
Zarazila jsem se a poškrábala se ve vlasech. "Já vlastně nemám kam jít. Když jsem bydlela tady, tak jsem byla u Thomase."
Harry se mi upřeně zadíval do očí. "Tak bydli se mnou."
"Blázníš?" zaťukala jsem si na čelo. "Chodíme spolu ani ne dva měsíce a ty si mě chceš k sobě nastěhovat?"
"Já stejně tady moc nejsem. Můžeš bydlet u mě, dokud si nenajdeš něco svýho, platí?" zasmál se.
"S tebou asi nemá cenu diskutovat, viď." Ušklíbla jsem se.
"To nemá no." Zazubil se. "Takže platí?"
"Ach jo, fajn! Ale jen dokud si nenajdu něco svýho." Svolila jsem.
"Teď stejně o nic nejde, protože jedem do Holme's Chapel." Chytil mě za ruku a nevinně se na mě koukl.
"To zas řek kdo?" zoufala jsem si.
"Zlato," pohladil mě po tváři. "Přece nebudeš odporovat mě mámě, ne? Bála se o tebe."
Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. "Nesnáším tě! Chtěla jsem zalézt do postele, koukat na starý díly Pretty Little Liars a jíst zmrzlinu po kýblech. Jenže si přijde pan Styles a všechny mé plány jsou v háji." Pohodila jsem uraženě hlavou.
Harry se zasmál a pevně mě objal. "Bude se ti tam líbit, uvidíš. A navíc ještě neznáš celou mou rodinu." Zašeptal mi do ucha.
"Fajn, ale nemám věci, Harry. Všechno mám buď v New Yorku, nebo u Thomase."
"Neboj," mrkl na mě. "O to už jsem se postaral."
Hned z nemocnice jsme se vydali na cestu do Holme's Chapel. Usnula jsem téměř okamžitě po tom, co jsme nastoupili do auta a probudilo mě až prudké zabrzdění.
"Harry!" zaúpěla jsem.
"Promiň!" omlouval se. "Ale už jsme na místě!" zvolal nadšeně.
"Super." Utrousila jsem a vylezla z auta. Chtěla jsem spát a neměla jsem chuť si hrát na milou holčičku před Harryho rodinou, když mi nebylo zrovna nejlíp.
Ve vteřině se na nás seběhli Harryho příbuzní a objímali nás. Harry mě představil jeho babičce, strejdovi a tetě a bratrancům Mattymu a Benovi. Bylo na nich vidět, že jsou jedna rodina. Oba, Matty i Ben, byli Harrymu strašně podobní
"Běžte všichni na zahradu, já vezmu Kat dovnitř. Určitě je unavená." Chopila se mě Anne. Byla jsem jí strašně vděčná, protože jsem potřebovala pár minut klidu.
Anne mě zavedla do domu. Měli to tam strašně hezký a útulný. Prostě z toho sálalo teplo domova.
"Věci máš nahoře v Harryho pokoji. Jsou to druhé dveře zleva a hned vedle je koupelna." Nasměrovala mě.
Poděkovala jsem jí a vydala se do Harryho pokoje. I bez instrukcí by nebylo těžké poznat, který pokoj to je. Na dveřích měl klasický nápis: Harry - VSTUP ZAKÁZÁN.
Jeho pokoj mě překvapil. Čekala jsem bordel a zdi olepené plakáty, ale pokoj byl jako z časopisu. Velká černobílá postel byla dominantou místnosti a převážně všechna dekorace a nábytek byl sladěn do černobílé.
U Harryho postele jsem našla svůj kufr. Zamkla jsem za sebou a svlékla se do spodního prádla. Věci jsem si odložila na postel a sklonila se ke kufru.
"Bože, ten debil!" zavrčel jsem, když jsem ho otevřela.
Hned na vrchu bylo spodní prádlo a všechno byly převážně ty sexy kousky, které si vezmete na rande, když po něm čekáte nějakou akci. A už jen ta představa, že se mi po dvouměsíčním vztahu hrabal v prádle, když jsem to nedovolila po dvou letech ani Thomasovi, byla frustrující.
S oblečením to bylo skoro to samé. Tílka, krátké a těsné topy, mini sukně, šortky. Ani stopa po džínech, mikině nebo nějakém svetru.
"Chlapeček si asi myslí, že jsme na Sahaře a ne v Anglii." Mumlala jsem si naštvaně. Naštěstí, ale bylo teplo, takže jsem si vzala to nejslušnější, co mi Harry zabalil, hygienu, šminky a zavřela se v koupelně.
Celé to "krášlení" mi trvalo asi hodinu. Oholila jsem si nohy, umyla vlasy (pochybuju, že mi je v nemocnici někdo myl), osprchovala se, osušila se, vyfénovala si vlasy, spletla si je do copu, lehce se nalíčila a oblékla se. Nakonec to vyhrály ty nejdelší šortky, které v kufru byly (končily asi pár centimetrů pod zadkem), bílý top bez ramínek a bílé balerínky. Aspoň, že má Harry smysl pro barvy, když ne pro něco jiného.
Když jsem přišla na zahradu, zábava už byla v plném proudu. Grilovalo se, hrála hudba a slavil se Harryho návrat.
"Sluší ti to." Přitáhl si mě k sobě Harry a přede všemi mě vášnivě políbil.
Chvíli jsem si to užívala, ale pak jsem se mu vytrhla a vražedně se na něj podívala. "Chlapče, tohle si vyřídíme."
Harry zvedla na obranu ruce a plácl mě po zadku.
Varovně jsem ho udeřila pěstí do ramene. "Děláš si to lepší a lepší." Řekla jsem mu a šla si sednout k Anne.
Harry se zasmál, poslal mi vzdušnou pusu a šel za svými bratranci.
"Gemma tu není?" zeptala jsem se.
"Ne." Odpověděla Anne. "Je na dovolené se svým přítelem, ale pozítří se vrací."
"Aha, nevadí." Pousmála jsem se. "Nemáš hlad? Ta nemocniční strava určitě nebyla nic moc." Starala se. Připomínala mi moji mamku.
"A víte, že docela jo." Zazubila jsem se.
"Tak chvíli vydrž." Zvedla se a odběhla do domu. Chvíli po tom jsem uslyšela burácení motoru a prásknutí dveřmi.
"Hleďte koho nám to vedu!" jásala Anne. Vedle ní stál Louis se širokým úsměvem na tváři.
"Doufám, že ta nečekaná návštěva nevadí." Ušklíbl se.
Podívala jsem se n Harryho. Nadšení z něj číšilo na kilometry daleko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama