FabuLouis Life 24

10. ledna 2013 v 19:53 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Harry nebyl z Louisova příjezdu nadšený. Ani trochu. Po zbytek večera byl strašně majetnický. Samozřejmě jen, když viděl, že se ke mně blíží Louis.
"Co tu děláš?" zeptala jsem se Louise, jakmile jsem měla příležitost. Harry byl naštěstí zaneprázdněný grilováním.
Louis si prohrábl vlasy a široce se usmál. "Chybělas mi." Zamrkal nevinně.
Zasmála jsem se a praštila ho do ramene. "Hahaha."
"Čemu se smějete?" přišel k nám Harry a dal mi ruku kolem ramen jako bych byla jeho majetek.
Skousla jsem to a falešně se usmála. "Ničemu."
"Potřebuju s tebou mluvit." Podíval se na mě.
Zvedla jsem se. "Hned jsem zpátky, Lou."
"Jasně." Zazubil se.
Harry mě odtáhl na terasu, kde nikdo nebyl.
"O co ti do háje jde?" zuřila jsem.
"Proč jsi pořád s ním?" utrhl se na mě.
"Aha, tak to ti vadí!" pohodila jsem rukama. "Uvědom si, že ho znám déle než tebe a nepřestanu se s ním bavit jen proto, že ty chceš! Pochop, že mezi námi nic není!"
"Jenom ses s ním válela nahá v posteli, jinak mezi vámi nic není! Katherine, nejsem idiot! Vidím, jak na tebe kouká!" ječel na mě.
Do očí mi vhrkly slzy. "Harry," sykla jsem. "Neopovažuj se na mě ještě někdy křičet. Nesnáším to!"
"Já… Kat, promiň." Snažil se mě chytit.
"Ne," vytrhla jsem se mu. "Nemáme se o čem bavit. Jdu spát."
Nechala jsem tam Harryho stát a vrátila se k Louisovi.
"Promiň Louisi, ale jdu spát. Bolí mě hlava." Vymluvila jsem se.
Soucitně se na mě podíval. Pravděpodobně všechno slyšel. "V pohodě. Uvidíme se zítra."
Zarazila jsem se. "Ty tu zůstaneš?"
"Jasně, že jo." Zazubil se. "Zítra přijedou i kluci."
"Aha," kývla jsem. "No nic, dobrou." Rozloučila jsem se s ním a zmizela v domě.
Převlékla jsem se do krátké saténové košilky. Proklínala jsem Harryho, protože jsem se klepala zimou. Z jeho skříně jsem vytáhla červenou Jack Wills mikinu, oblékla si ji a zachumlala se pod deku.
V noci jsem slyšela, jak na mě Harry mluví, ale ignorovala jsem ho. Smrděl alkoholem. Po chvíli své snažení vzdal a vedle mě se ozývalo oddechování. Konečně jsem mohla v klidu usnout.
Zdálo se mi o Louisovi. O tom, co jsme spolu zažili a hlavně o tom, jaké by to bylo s ním chodit. Všechno bylo tak živé, že jsem myslela, že se ráno probudím vedle něj.
Probudil mě ale hluk ze zdola a místo vedle mě bylo prázdné.
Dala jsem si sprchu, vyčesala si vlasy do drdolu a namalovala se. Oblékla jsem si tmavě modré kraťásky, azurové tílko a obula si baleríny stejné barvy. Do vlasů jsem si dala pilotky, do ruky popadla Harryho mikinu a kabelku a šla jsem do kuchyně.
Přivítala mě vůně lívanců a já si uvědomila, jak velký hlad mám.
"Dobré ráno." Posadila jsem se a odložila mikinu s kabelkou.
"Dobré." Šťouchl do mě Zayn.
Teprv po tom mi došlo, že tu jsou kluci. "Jé, ahoj." Plácla jsem se do čela.
Na talíř jsem si naházela pár lívanců a nalila si džus.
"Potřebuju jít nakupovat." Řekla jsem Harrymu.
"Copak se ti nelíbí věci, které jsem ti zabalil?" rýpl si.
Vražedně jsem se na něj podívala. "Nemusíš chodit se mnou, jestli nechceš."
"Já půjdu s tebou, stejně si potřebuju něco koupit." Mrkl na mě Louis.
"Ne, to je dobrý. Já s ní půjdu." Přerušil ho Harry.
"Najednou." Utrousila jsem.
Všem u stolu bylo jasné, že mezi námi není všechno v pořádku. A Harry si za to mohl sám. Měl mi věřit. A hlavně na mě neměl křičet.
Dojedla jsem a vstala od stolu. "Počkám venku. Dáš mi klíče od auta?"
Harry mi je beze slova podal.
"Děkuju." Ušklíbla jsem se a vyšla ven.
Vůbec mě nenapadlo, že by mohly být před domem nějaké fanynky, protože tu včera nebyla ani noha, ale dnes jich tu bylo asi sto. Není se vlastně čemu divit, všech pět členů One Direction na jednom místě.
Nasadila jsem si na oči brýle a zamávala jim. Nevěděla jsem, jak se chovat, protože já nebyla ta celebrita. Jim to očividně bylo jedno a chtěly se se mnou vyfotit. S pár holkami jsem se vyfotila, podepsala se jim a pak řev zesílil, protože vyšel Harry.
Popadl mě za rameno a strčil mě do auta, až jsem se praštila do hlavy. Jak "milé".
LOUIS
Celý den jsem neměl co dělat, takže když se Kat s Harrym vrátili a on hned odjel, byl jsem nadšením bez sebe. Konečně jsem ji měl celou jen pro mě.
Seděl jsem na Harryho posteli a pozoroval ji, jak vybaluje to, co si koupila.
"Ty se sem stěhuješ?" zeptal jsem se se smíchem.
Otřela si čelo a narovnala se. "Vypadá to tak, viď? Jenže Harry mi zabalil samý…" odmlčela se.
"Samý?" nechápal jsem.
"Jen se podívej." Ukázala na kufr vedle mě.
Otevřel jsem ho. "Hm, hezký." Pokýval jsem uznale hlavou a vytáhl krajkový kalhotky.
"Blbečku!" zazubila se a hodila po mě botu.
"Au!" zaskučel jsem a hodil ji zpátky.
"Netrefil." Vyplázla na mě jazyk. "Myslím, že už mám hotovo."
"Vážně? Jsi rychlá." Ušklíbl jsem se.
"Nebuď ironickej." Skočila na mě.
Seděla na mě obkročmo a rozpustily se jí vlasy, takže mě jimi šimrala po tváři.
"Uvědomuješ si, že to vypadá celkem divně." Zazubil jsem se.
"No a?" pohodila hlavou. "Vadí?"
"Ne, mě ne. Jsem rád, že už jsme v pohodě." Přitáhl jsem si jí blíž.
Cítil jsem, jak její srdce bije rychleji a přerývaně dýchá.
"Já taky." Zašeptala.
Pohladil jsem ji po tváři. "Víš, že s Harrym to nikdy nebude lehký."
"Jako kdyby to s tebou lehký bylo." Rozcuchala mi vlasy.
"Rozhodně lehčí než s ním. Ode mě víš, co čekat." Řekl jsem a jednou rukou ji chytil za zadek a tou druhou jí zajel do vlasů. Přiblížila se ke mně a vyšla mi svými rty vstříc. Konečně jsem ji mohl líbat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama