FabuLouis Life 25.

10. ledna 2013 v 19:56 | *Michelle* |  FabuLouis Life



"Řekni, že mě chceš." Zašeptal mi vzrušeně do ucha a přirazil mě ke zdi.
Přerývaně jsem dýchala a třásla se pod jeho doteky. Ústy prozkoumával každičký kousek mého těla a když se přesunul k mému klínu, vyšel mi z úst hlasitý sten.
Zvedl hlavu. "Řekni to. Řekni, chci tě Louisi."
"Chci tě Louisi." Opakovala jsem po něm.
Na tváři se mu objevil úsměv. "Hodná holka."
Zalapala jsem po dechu a posadila se. V posledních několika dnech se mi zdály jen tyhle sny.
"Dobré ráno." Promluvil na mě Harry od skříně.
Lekla jsem se. Byla jsem zpocená a srdce mi bilo tak rychle, že jsem myslela, že mi vyskočí z hrudi. "Dobré."
"Mluvila jsi ze spaní." Zasmál se Harry.
"Cože?!" vyhrkla jsem. "Co jsem říkala?"
"Vlastně nic moc." Otočil se ke mně. "Jen si vzdychala a dokola říkala, chci tě, prosím a tak dál. Nedostatek sexu, zlato?" mrkl na mě.
Praštila jsem sebou na postel. Jedině štěstí bylo to, že jsem neřekla jméno. Nemohla jsem přece ovládat své sny. Navíc, Harry byl zase ten starý Harry. Milý, pozorný a vtipný. Jen díky tomu, že Louis odjel. A možná to bylo dobře. Líbali jsme se. Snad hodiny. Přišla jsem si jako třináctka, která objevuje tajemství líbání. A pak se mi vyhýbal. Jako bych neexistovala. Ranilo mě to. Přišla jsem si podvedená. Každopádně to aspoň trochu vyřešilo mé trable. Tedy částečně. Zatím jsem chtěla zůstat s Harrym.
"Jo, abych nezapomněl," plácl se do čela. "Volali z kriminálky."
"Co chtěli?" povzdechla jsem si. Jako bych neměla dost starostí.
"Museli pozastavit případ, protože stejně nedělali žádné pokroky." Ušklíbl se.
"Cože?" vyjekla jsem. "Mě někdo málem zabije a jim je to úplně u prdele?!"
"Zlato," posadil se ke mně a odhrnul mi vlasy z tváře. "Spolehni se, že s tím něco udělám."
"Děkuju." Usmála jsem se.
"Nemáš zač." políbil mě a sjel mi rukou na stehno.
Naskočila mi husí kůže.
"Měla by ses jít vypravit." Navrhl mi.
"Proč?" podívala jsem se na něj nechápavě.
"V tom pyžamu jsi vážně sexy, o tom žádná, ale nerad bych se o tebe dělil s realitním agentem." Kousl mě do lalůčku.
Plácla jsem se do čela. "Já úplně zapomněla!" rychle jsem vystartovala z postele a zavřela se v Harryho prostorné koupelně.
Napustila jsem si vanu, svlékla oblečení a pomalu do ní vstoupila. Ponořila jsem se až po krk do příjemné teplé vody a zavřela oči.
Před očima se mi přehrával film. Záběry mých chvílí s Harrym a Louisem. Mé pocity, když jsem je před třemi měsíci spatřila. První polibky, hádky a zklamání. Všechny ty chvíle bych nevyměnila za nic na světě. I přes to, jak smíšené mé pocity byly, jsem věděla, že to se mnou přece jen něco udělalo. Přišla jsem si o něco "dospělejší" a zároveň zmatenější.
Vynořila jsem hlavu a otřela si oči. "Ach jo, Louisi. Proč mi to děláš?" zaúpěla jsem. Znova jsem se ponořila pod vodu. Bylo mi divně. Snažila jsem se aspoň chvíli relaxovat. Ale s Louisem a Harrym v mé hlavě? Ne!
LOUIS
Byl jsem… Zmatený. To je to správné slovo. V Katherinině přítomnosti jsem nebyl schopný rozumně uvažovat. Viděl jsem ji před sebou a představoval si ji nahou nebo jsem přemýšlel jaké má asi spodní prádlo. Myslel jsem jen na to, jaký by byl sex s ní a taky na to, co dělá, když je s Harrym.
Bál jsem se s ní setkat, protože jsem věděl, že bych se pravděpodobně neudržel. Nechtěl jsem zničit mé přátelství s Harrym. Už takhle se ke mně choval hrozně. Ale něco mě k ní táhlo. Nevím co.
"Bože!" složil jsem si hlavu do dlaní. Posledních několik dní jsem uvažoval o tom, co by se stalo dál, kdybychom se nepřestali líbat. Třeba by teď seděla vedle mě, držela mě za ruku a propichovala mě těma krásnýma šedýma očima.
Vzal jsem do rukou mobil a přehazoval ho z ruky do ruky. Chtěl jsem jí napsat, ale… Bál jsem se. Nakonec jsem se rozhodl, že jí napíšu. Naťukal jsem zprávu a odeslal ji.
Teď už mi jen zbývalo čekat na odpověď.
Vstal jsem z pohovky. Musel jsem něco dělat. Měl jsem pár hodin času, pak jsem musel do studia.
Byl jsem nervózní a ani nevím z čeho. Rozhodl jsem se, že si dám pořádnou sprchu a pak si udělám snídani. Jenže ať jsem dělal cokoliv, myslel jsem na ni. I když jsem se snažil myslet na něco jiného. Dostala se mi pod kůži a zůstane tam, dokud ji nebudu mít.
A pak mi to došlo. Nevzdám se. Nevzdám se, dokud nebude se mnou a byl jsem ochoten pro to udělat doslova cokoliv.
Já totiž vím, že se mnou by byla milionkrát šťastnější.
KAT
Prošli jsme už několik bytů a ani jeden nebyl takový, jaký jsem chtěla.
"Vzdávám to," zašeptala jsem Harrymu. "Žádný byt nebude takový jako ten v New Yorku."
Usmál se a stiskl mi ruku. "Určitě něco najdem."
"Doufám." Vzdychla jsem.
Na každém bytě něco bylo, buď malá kuchyň, malá šatna, neměl balkon nebo byl prostě moc malý.
Zapípal mi mobil. Vytáhla jsem ho z kabelky, abych se podívala, kdo mi píše. Neznámé číslo.
Otevřela jsem zprávu a přestala jsem na chvíli dýchat.
Neměl jsem odcházet a vyhýbat se ti, ale… Musím tě vidět! Pořád na tebe myslím a nemůžu tě dostat z hlavy. Musím tě vidět! Louis xx
Snažila jsem se zakrýt úsměv, aby to Harrymu nepřišlo divné, ale nešlo to.
"Kdo ti píše?" zeptal se.
"Ehm, Georgina." vymluvila jsem se.
Harry kývl a šel za agentem.
Já mezitím napsala odpověď: Harry večer odjíždí za bratranci. Přijedu k tobě :) Pošli mi adresu a v devět jsem tam xoxo
Odepsal téměř vzápětí s adresou a vzkazem, že se na mě těší.
Byla jsem nadšená a vyděšená zároveň. Vím, že to, co chci udělat je špatné, ale musím.
"Můžeme?" chytil mě Harry za ruku. "Až bude mít něco dalšího, ozve se."
Zhluboka jsem se nadechla. "Jo, můžem."
Jen doufám, že všechno dopadne dobře.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama