FabuLouis Life 26.

10. ledna 2013 v 20:04 | *Michelle* |  FabuLouis Life



Zaparkovala jsem před domem, ve kterém Louis bydlel. Vypnula jsem motor a nadechla se. Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcátku. Všechno vypadalo tak, jak mělo.
Chtěla jsem vypadat lhostejně, jako by mě to vůbec nezajímalo. Původně jsem měla v plánu vzít si džíny a tričko, ale nakonec jsem si oblékla světle růžové minišaty a doplnila to bílými doplňky. Vlasy mi spadaly v jemných vlnách po zádech a ramenou. Toť vše k té lhostejnosti.
Vystoupila jsem z auta, vzala si věci a zamkla ho. Louis bydlel v krásném a velkém bytovém komplexu. Naštěstí bylo otevřeno, takže jsem nemusela trávit čas hledáním zvonku.
Louisův byt jsem našla téměř hned. Zvedla jsem ruku, abych mohla zaklepat, ale Louis byl rychlejší. Byl tak krásný. Měl rozcuchané vlasy tím způsobem, že to vypadalo, že strávil víc jak hodinu před zrcadlem, tmavě modré kraťasy a bílé upnuté tričko s výstřihem.
"Pojď dál." Usmál se a vtáhl mě dovnitř.
Jeho byt vypadal tak, jak jsem si ho představovala. Útulný a elegantní zároveň.
"Posaď se." Poukázal na bílou koženou sedačku. Ta přímo vybízela k tomu, abych si na ni sedla.
Posadila jsem se a přehodila si nohu přes nohu. Kabelku jsem si odložila vedle sebe.
"Nechceš něco k pití?" staral se.
"Ne, díky." Pousmála jsem se.
"K jídlu?"
"Taky ne." Zazubila jsem se. "A sedni si konečně." Protočila jsem oči.
Louis mě poslechl a sedl si vedle mě. Otočil se ke mně, uchopil mé ruce a zadíval se mi do očí. Skoro jsem se v nich utopila.
"Katherine…" zašeptal.
"Co to děláme?" přerušila jsem ho.
Udiveně se na mě podíval. Tuhle otázku zřejmě nečekal.
"Vždyť víš, že chodím s tvým nejlepším kamarádem." Mé ruce byly stále v těch jeho.
Škubnul sebou. "Měla jsi být se mnou. Harry si tě nezaslouží." Spustil.
Chtěla jsem mu do toho skočit, ale on mi přiložil prst na rty.
"Harry, když něco chce, tak to prostě má a nemusí se snažit. Všechno mu spadne do klína. On moc dobře věděl, že tě chci. Ale když jde o holku, tak nezná bratra, natož přítele." Vydechl.
"Harry takový není." Namítla jsem tiše.
"Jak myslíš." Pokrčil rameny. "Ale měli bychom si promluvit."
"Ne, vážně?" zeptala jsem se ironicky.
Louis mě šťouchnul a já se zasmála. "Tak mluv."
"Já se tě nevzdám Kat." řekl vážně.
Zarazila jsem se.
"A chci tě. Chci tě víc než cokoliv jiného. Už před dvěma roky jsem to věděl a byl jsem blbec, když jsem tě nechat odjet. Už od té doby, co ses narodila, jsi součástí mého života a vždycky budeš, i kdyby to ani jeden z nás nechtěl." Chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě.
Chvěla jsem se. Byla jsem z něj tak nervózní. Nevzmohla jsem se na slovo.
"Řekni něco." Naléhal.
"Já nevím co. Louisi, ty moc dobře víš, co k tobě cítím. A taky moc dobře víš, že chodím s Harrym." Pokoušela jsem se vysvětlit.
Louis mi na to nic neřekl. Jen se ke mně naklonil a mě hned bylo jasné, co přijde. Jeho měkké a horké rty se dotkly těch mých. Člověk by nevěřil, jak ho jeden polibek dokáže vyvést z míry. Probojoval si cestu přes mé rty a naše jazyky se propletly. Kdybych neseděla, určitě by se mi podlomila kolena.
Louis si obratně svlékl tričko a nalehl na mě. Jednou rukou mi zajel do vlasů a tou druhou mě hladil po stehnu.
Hladila jsem ho po zádech a dál se s ním líbala. V hlavě jsem měla úplně prázdno a myslela jsem jen na nás dva.
"Chci tě, Kat. Ani nevíš, jak moc." Šeptal mi do ucha a věnoval se mému krku.
Bože, tak moc jsem se snažila uvažovat rozumně, shodit ho ze sebe a odejít. Jenže to nešlo.
Tála jsem pod jeho dotyky a chtěla jsem víc než jen to. Jako by mě opíjel.
Chytil mě za boky a já kolem něj obtočila nohy. Zvedl mě a někam mě nesl.
"Kam jdeme?" ptala jsem se mezi polibky.
Otevřel dveře jedné z mnoha místností. "Do ložnice." Usmál se a položil mě na postel.
Jako by mě slovo ložnice vysvobodilo, najednou jsem měla výčitky.
Nadzvedla jsem se lokty. "Louisi?"
"Ano?" přestal mě líbat.
"Zůstaneme jen u tohohle?" ujišťovala jsem se.
"Udělám cokoliv si přeješ." Mrkl na mě.
Ulevilo se mi. "Fajn." Přitáhla jsem si ho k sobě a políbila ho. Louis se okamžitě zapojil. Jemně mi jezdil jazykem po rtech a já mu zajela rukou do vlasů.
"Miluju tě." Vydechl.
Snažila jsem se to ignorovat a dál jsem ho líbala. Nehty jsem mu zarývala do zad a pokoušela se nemyslet na to, co právě řekl.
"Vím, že jsi mě slyšela." Zasmál se. "A vím, že ty mě taky. Miluju tě Katherine. Miluju tě!"
LOUIS
Opíral jsem se o lokty a pozoroval ji, jak oddechuje. Celou noc jsme se mazlili a já s ní cítil to, co jsem s žádnou jinou holkou nikdy necítil. Byl jsem připravený splnit všechna její přání.
Vylezl jsem z postele a šel si dát sprchu. Vyšel jsem z ní jen s ručníkem kolem pasu a namířil si to do kuchyně s tím, že udělám snídani. Jenže Kat mě předběhla.
Když mě uviděla polonahého, vyděšeně upustila krabici džusu. Naštěstí zavřenou. Rychle ho zvedla.
"Dobré ráno." Zasmál jsem se.
"Dobré." Pípla.
"Už jsi mě viděla nahého a docela jsi to ustála, ale vidíš mě s ručníkem kolem pasu a všechno ti padá z rukou." Zubil jsem se.
"Jenže to jsem v sobě ještě měla nějaký alkohol." Vyplázla na mě jazyk. "Udělala jsem tousty, dáš si?"
Pokrčil jsem rameny. "Proč ne, viď." Posadil jsem se ke stolu a Kat si sedla naproti mně.
Celou dobu jsme jedli v tichosti. Ale nebylo to to trapný ticho. Nepotřebovali jsme slova.
Najednou někde začalo hrát More Than This. Kat z kabelky vytáhla mobil a zrovna to hrát přestalo.
Musel jsem se smát. "Fanynka?"
Protočila oči, ale cukaly jí koutky. "I tak se to dá říct."
"A koho z nich máš nejradši?" zeptal jsem se ze srandy. Chtěl jsem vědět, jestli řekne mě nebo Harryho.
"Paula." Přelstila mě. "Ale Josh by taky stál za hřích." Zasmála se.
"Provokatérko." Zasyčel jsem. "A děkuju."
"Za co?" nechápala.
"Za všechno. Za včerejšek, dnešek i zítřek, za to, že jsi." Vyhrkl jsem.
Zářivě se na mě usmála. "Není zač."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama