FabuLouis Life 27.

10. ledna 2013 v 20:08 | *Michelle* |  FabuLouis Life


"Harry, teď vážně nemám čas." Vzdychla jsem do telefonu. "Nakupuju pár věcí na ten večírek pro Georginu."
"Fajn. Uvidíme se večer." Řekl a položil to.
Zakroutila jsem očima a hodila mobil do kabelky.
"V pohodě?" zeptal se Louis.
Mávla jsem rukou a dál se Harrym nezabývala.
Tlačila jsem nákupní koš do uličky s pitím a dala do něj pár láhví alkoholu a taky něco nealko.
"Máme všechno?" ujišťovala jsem se.
"Jo." Kývl. "Můžem jít k pokladně."
Byla jsem nesvá z toho, jak na nás všichni koukali. Moc pozornosti najednou.
"Ahoj." Přiběhla ke mně malá holčička. "Ty chodíš s Harrym?"
"Ehm, ahoj, jo, chodím." Odpověděla jsem jí zaraženě a sklonila se k ní. "Co potřebuješ?"
Stoupla si na špičky a opatrně mi sáhla na vlasy. "Jsi strašně krásná. A moc by ti to slušelo s Louisem."
Než jsem jí stačila odpovědět, byla pryč. Překvapeně jsem se podívala na Louise. "Co to bylo?"
Pokrčil rameny a zasmál se. "Vidíš, i pětiletá holčička si myslí, že bychom byli hezký pár."
Mrkla jsem na něj. "Leda tak ve snu, Tomlinsone. Leda ve snu."
Povzdychl si a vzal koš. "Pojď zaplatit, ať už vypadneme."
Kývla jsem a následovala ho k pokladnám.
Doufám, že se dnešní večer vydaří, protože, já, Harry a Louis v jedné místnosti? To může skončit jedině katastrofou. A ne malou.
Večírek už byl v plném proudu. Všichni se bavili a všechno bylo tak, jak má být. Zatím.
"Neviděla jsi Harryho?" odtáhla jsem si Georginu stranou.
"Naposledy asi před půl hodinou, bavil se s nějakou holkou a pak zmizel." Pohodila rukama.
"Aha. Díky." Hlesla jsem.
Georgina mě pohladila po rameni, povzbudivě se na mě usmála a vrátila se k Robbiemu.
Vzdala jsem hledání Harryho a posadila se na balkóně. Byla krásná noc. Přihnula jsem si z flašky vodky a utřela si ústa. Nadechla jsem se chladného nočního vzduchu a zase vydechla.
"Jsi v pohodě?" posadil se ke mně Louis.
"Nevím." Otočila jsem se na něj. Bože, byl tak krásnej i ve tmě. Zářily mu oči a na rtech měl úsměv. Natáhl se ke mně a vzal mi flašku z ruky. "Myslím, že už máš dost."
"Kde je Harry?" vyhrkla jsem. Zmizel a já ho musela najít. Bála jsem se. Bála jsem se toho, že je někde s tou holkou, o které mluvila Georgina.
Odtáhl se ode mě a jeho výraz ztvrdl. "Proč on, Kat? Co má, co já nemám?" zašeptal.
"Mě." Zamumlala jsem. Nebyla jsem schopna přemýšlet.
Znova se ke mně natáhl a uchopil mě za bradu. "Třeseš se."
Pořád jsem jen koukala do jeho oči. Ucítila jsem jeho horký dech na mých rtech, a jak se ke mně přibližuje.
"Víš, co k tobě cítím. Teď už to je jen na tobě." Pustil mě a odešel.
Jako bych se probrala z transu. Hleděla jsem na místo, kde seděl. Proč to je tak těžký?
LOUIS
Byl jsem z ní hotový. Ničila mě ta její nerozhodnost. Nechtěl jsem se o ni dělit.
"Louisi, jsi ok?" zatřásl se mnou Zayn.
Pomalu jsem se na něj podíval. Držel se za ruku s Perrie a oba na mě starostlivě koukali. Proč nemůžeme být jako oni?
"Louisi?" mávala mi rukou před obličejem Perrie.
"Jo, jsem v pohodě." Pokusil jsem se o úsměv.
Ani jeden mi to očividně nežral.
"Víš, kde nás najdeš, brácho." Poplácal mě po zádech a někam zmizel.
Jen tak jsem stál a pozoroval lidi, jak tancují, pijí a baví se. Danielle s Liamem seděli na pohovce, Dan opřená o Liama, který se jí hrabal ve vlasech, Niall jedl, klasika, a Perrie se Zaynem tancovali. Harryho ani Katherine jsem nikde neviděl. Harryho jsem vlastně neviděl celý večer.
Skrz lidi se bylo těžké dostat na druhý konec místnosti, natož někam jinam. Potřeboval jsem si odskočit a koupelna u obýváku byla obsazená a ještě před ní stálo tak patnáct lidí.
Vzpomněl jsem si, že v bytě je ještě jedna koupelna, u Harryho ložnice.
Otevřel jsem dveře Harryho ložnice a zase je rychle zavřel.
Harry byl v posteli s nějakou holkou a podle blond vlasů to určitě nebyla Katherine.
"Kurva!" zaklel jsem.
Nevěděl jsem, co dělat. Jedna část mě to chtěla říct Katherine a pak ji utěšovat, zatímco ta druhá chtěla chránit svého nejlepšího kamaráda.
Kdybych to Katherine řekl, už by nebyla s Harrym a já ji měl jen pro sebe, ale Harry je můj kamarád. Nejlepší kamarád.
KAT
Zapípal mi mobil. Vytáhla jsem ho z kapsy džínů a podívala se na něj. Neznámé číslo. Otevřela jsem zprávu a vyskočily na mě dvě fotky. Jedna byla z toho dne, kdy jsme s Harrym byli v Holme's Chapel a ta druhá z dneška. Na obou byl Harry s nějakou blondýnou, ale nebylo jí pořádně vidět do obličeje. Na té druhé fotce leželi v posteli a líbali se. Mohla být tak pár minut stará. Bylo to poslané se vzkazem:
Podívej, co mám, mrcho! Seberu ti všechno, co máš xoxo
Nemohla jsem dýchat. Opřela jsem se o zeď a snažila se dýchat. Nevěřila jsem tomu, že by byl Harry schopný mi tolik ublížit.
Zhluboka jsem se nadechla. Věděla jsem, kam jít. Jestli je ta fotka pár minut stará, pořád tam ještě budou.
Před Harryho ložnicí stál Louis. Vyděšeně se na mě díval. "Nechoď tam."
Neposlechla jsem ho a rozrazila dveře. Rozsvítila jsem. Harry tam vážně byl s tou holkou z fotek.
"Do prdele Harry, jak jsi mi to mohl kurva udělat?!" ječela jsem.
Harry na mě divně koukal. Vůbec nereagoval. Zato ta holka ano. "Překvapená?"
"Christina?!" vydechla jsem. "Já ti věřila Harry! A ty mi uděláš tohle?! My jsme spolu skončili!"
"Katherine." Vykoktal.
"Nemluv na mě! Už s tebou nechci mít nic společnýho! Nevím, jak jsem mohla být, tak blbá a věřit ti!" křičela jsem. Vyběhla jsem z ložnice a slyšela, jak na mě Louis s Harrym volají. Ani nevím, kam jsem se dostala, ale svezla jsem se na zem a brečela.
Třásla jsem se a po tvářích mi tekly slzy. "Proč Harry?! Proč?!"
Nebyla jsem schopna vstát a vrátit se tam zpátky pro své věci.
Proč to udělal? Copak ty krásný slůvka a to, že mě miluje bylo všechno lež?!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama