Březen 2013

FabuLouis Life 33.

6. března 2013 v 14:51 | *Michelle* |  FabuLouis Life



Louis se o mě staral, jako kdybych byla smrtelně nemocná a ne těhotná. Nenechal mě na nic sáhnout, vstát. Prostě nic. Bylo to milé i otravné zároveň.

Zrovna jsem se chystala vstát a dojít si pro pití, když mě Louis srazil zpět na sedačku. "Co potřebuješ?" zeptal se starostlivě.
Ignorovala jsem ho a stejně jsem se zvedla. "Katherine!" zvolal zoufale.
"Louisi," zarazila jsem ho a postavila se k němu čelem. "Na něco se tě zeptám. Vypadám těhotná?"
Louis zavrtěl hlavou.
"Fajn. Jsem snad nějak vážně nemocná?"
Louis znovu zavrtěl hlavou a pootevřel ústa. Přiložila jsem mu prst na ústa, abych ho zastavila.
"Tak se ke mně tak nechovej!" zavrčela jsem, odstrčila ho stranou a šla do kuchyně. Slyšela jsem za mnou Louisovy kroky.

Natočila jsem si do sklenice vodu a pořádně se napila.
"Proč mi nenecháš ti pomoct?" zeptal se smutně.
Protočila jsem oči. "Louisi, přísahám, že až budu s něčím potřebovat pomoc, tak budeš první, koho o ní požádám." Odmlčela jsem se a čekala na jeho reakci.
Kupodivu to přijal výborně. "Fajn, omlouvám se. A já myslel, že se budeš cítit jako princezna."
"Cítila. Ale všeho s mírou." Zasmála jsem se. "A chtěla bych se už dneska odstěhovat."
"Už?" divil se.
"Jojo." Kývla jsem. "Byt mám, tak nač to odkládat. A navíc nechci Georginu s Robbiem otravovat."

"Je to tvoje rozhodnutí. Mimochodem, máš něco na zítra?"
"Hm, myslím, že ne. Proč?"
"Lottie má v sobotu narozeniny a já domů jedu už zítra."
"No nevím…" zdráhala jsem se. "Není to záležitost jen pro rodinu?"
"Ty jsi rodina, hlupáčku." Zaťukal si na čelo. "Lottie a máma budou rády. No vlastně všichni." Zasmál se.
"Fajn. Máš mě, jedu!" svolila jsem se smíchem. "Ale co jí mám koupit?"
Lou pokrčil rameny. "Podíváme se po něčem odpoledne, až půjdeme od doktora."
Zarazila jsem se. "Ty jdeš se mnou?"
"Ehm, jo? Přece tě nenechám jít samotnou." Šťouchl do mě.

Plácla jsem ho po ruce a přitáhla si ho k sobě, abych ho mohla políbit. Ruce jsem mu dala kolem krku a on mě kolem pasu. Perfektní čas na polibek. Místo toho jsme si ale jen koukali do očí a usmívali se.
"Měli bychom vyrazit, jestli to chceš stihnout." Přerušil ten kouzelný moment Louis.
"To mi nedáš ani pusu?" udělala jsem na něj oči.

Louis se zasmál, chytil mě a políbil mě. Tak jako by to mělo být naposledy.
"Spokojená?" odtáhl se ode mě s úšklebkem na tváři.
"Víc než to." Vyplázla jsem na něj jazyk.
"Jsi jako malá." Pousmál se.
"Tak ať." Pohodila jsem hlavou. "No nic," prohrábla jsem si vlasy. "Jdu se převléct. Počkáš?"
"Ne, uteču ti." Usmíval se.
"Fakt vtipný." Strčila jsem do něj. "Ani se nehni!" namířila jsem na něj prstem.
"Rozkaz!" postavil se do pozoru a zasalutoval.
"Blázne." Prohodila jsem a šla se převléct.

Takhle skvěle jsem se dlouho necítila. S Harrym bylo vše moc komplikované a s Louisem vůbec. V jednoduchosti je krása.

Seděli jsme s Louisem v čekárně u gynekoložky. Pevně jsem svírala Louisovu ruku a těkala očima po místnosti.
"Jak můžeš být tak klidný?! Všichni na nás čumí!" zasyčela jsem.
Louis ke mně naklonil hlavu a zašeptal: "Mám trénink, víš."
Zaryla jsem mu nehty do ruky, aby věděl, že si ze mě nemá dělat srandu, protože na to jsem fakt neměla náladu a Louis zaskučel. Tím se na nás znovu stočila pozornost všech v místnosti. Jako bycho, jí i tak neměli dost.

Naštěstí zrovna otevřela sestra dveře a tak už jsme nebyli středem dění. "Slečna Crown?"
Vstala jsem a dala Louisovi svou kabelku, aby ji hlídal.
Nechápavě na mě koukal. "Já mám jako zůstat tady?"
"Ne, půjdeš dovnitř se mnou a…"
Louis se začal zvedat.
"Budeš mi zírat mezi nohy." Dokončila jsem.
Louis se posadil. "Počkám tady."
Poplácala jsem ho po rameny. "Hodný kluk."

O půl hodiny později jsme s Louisem vycházeli z budovy, kde jsem měla gynekoložku.
"Tak co?" chytil mě za ruku.
"Jsem v pátém týdnu těhotenství." Řekla jsem.
Jakmile mi to doktorka potvrdila, všechno začalo být reálnější.
"Páni, bude z tebe máma." Vydechl nevěřícně.
"Popravdě nevím, jestli se smát nebo brečet. Nejsem připravená na dítě, víš jak to myslím."
Louis chápavě přikývl a přitiskl si mě k sobě.
"A taky si chci užívat. Chodit do klubů, pít alkohol, mít úlety. Prostě si užívat. Ne se starat o dítě." Šeptala jsem.
Pohladil mě po tváři a dal mi pusu do vlasů. "Bude to fajn."

Vyrušilo nás odkašlání. Vylekaně jsem od Louise odskočila.
"Ha - Harry?" vykoktala jsem překvapeně.
"Překvapení?" ušklíbl se. Jeho tvář byla chladná, ale v těch pohádkově zelených očích šly vidět ty pravé pocity. Zklamání, smutek…
Louis se ochranně postavil vedle mě a chytil mě za ruku. Snažila jsem se mu vykroutit, protože jsem nechtěla ublížit Harrymu, ale Louis… Louis byl prostě Louis.
"Co tu děláš?" zavrčel.
"Na to samé bych se mohl zeptat já vás." Podíval se za nás a pak se otočil ke mně. "Doufám, že se o sebe dobře staráš, když nosíš moje dítě."
"Já…"
"Je v dobrých rukou, neboj se." Přerušil mě Louis.

"Možná bych se ale měl zamyslet nad tím, jestli to dítě vůbec je moje. Když vás tu taky vidím." Uchechtl se ironicky.
To už jsem nevydržela. Přistoupila jsem k Harrymu a vlepila mu facku. Pálila mě ruka, ale snažila jsem se být v klidu. "Možná spolu už nejsme, ale takhle o mě mluvit nebudeš. Nejsem jako ty holky, s kterými jsi chodil. Nejsem děvka a nepodvádím, když miluju."
"Já," nadechl se.
"Mlč!" vykřikla jsem. "Jsem těhotná, Harry. A bohužel s tebou. A ty ses právě zasloužil o to, že to dítě nikdy neuvidíš." Otočila jsem se a nechala ho tam stát. Nechtěla jsem, aby viděl, jak mi slzí oči.

Nastoupila jsem do auta a nasadila si na oči brýle. "Jedem."
Louis mlčky přikývl a nastartoval. Projížděli jsme kolem Harryho. Ještě pořád tam stál a… Brečel? Trhalo mi to srdce, ale asi to tak být muselo. Po tvářích mi stékaly slzy a bylo mi jedno, jestli je Louis uvidí. Jsem těhotná. Můžu to svést na hormony.
Harry je komplikovaný a vztah s ním byl stejný. Možná je čas vydat se tou jednodušší cestou. V tou které je krása. A láska. Hlavně ta.

FabuLouis Life 32.

6. března 2013 v 14:50 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Louis zůstal přes noc. Prý kdyby náhodou. Držel mi vlasy a otíral mi čelo, když jsem zvracela. Celou noc jsme spali v obětí a líbali se. Nic víc, nic míň. Bylo to perfektní. Konečně jsem mohla aspoň na chvíli zapomenout, co se děje.

Ráno vedle mě už Louis neležel. No spíš v poledne. Spala jsem do dvanácti.
Celá rozespalá jsem vylezla z postele a vydala se do kuchyně.
Louis stál u plotny a něco vařil.
Natáhla jsem tu vůni. "Páni, voní to báječně!"
Louis sebou škubl, otočil se a usmál se. "Dobré odpoledne, ospalče."
Zazubila jsem se a lípla mu pusu těsně vedle rtů. Jemu to ale nestačilo. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě pořádně. Kdyby mě nedržel, tak už jsem dávno na zemi.
Odtrhla jsem se od něj a zasmála se. "Mám tu někde mobil?"
Lou kývl a podal mi ho. "Od rána pořád vyzvání."
Šestnáct zmeškaných hovorů. Devět od Georginy a sedm od Harryho. Aha.

Vytočila jsem číslo realitního agenta. Potřebovala jsem se domluvit na zaplacení bytu.
"Dobrý den, tady Kathe-"
"Á, slečna Crown!" Přerušil mě. "Váš šek dorazil dnes ráno."
"Můj… Cože?" nechápala jsem. "Kdo ho poslal?"
"Pan Styles. Je s tím nějaký problém?" zeptal se.
"Ne." Vyhrkla jsem. "Mějte se. Nashledanou." Rychle jsem to položila a zhluboka se nadechla.
Všechno to bylo jak sen. Nevěřila jsem svým uším. Harry za mě zaplatil 150 tisíc liber?!

"Nějaký problém?" staral se Louis.
"Jen něco s šekem. Musím do banky. Počkáš tady?"
Louis se pousmál a kývl.

Stála jsem přede dveřmi Harryho bytu s šekem v ruce. Nechtěla jsem mu být nic dlužná. Obzvlášť ne 150 tisíc liber.
Zaťukala jsem a čekala, než otevře. Slyšela jsem kroky a otáčení klíče v zámku. Harry otevřel jen s ručníkem kolem pasu. Skousla jsem si rty. Pane Bože, proč mi to děláš?!
Zazubil se, když si všiml, kam mu koukám. "Ahoj."
"Nazdar." Ušklíbla jsem se a vešla dovnitř.

Harry za mnou zavřel a otočil se ke mně. "Co potřebuješ?" Zamávala jsem mu šekem před očima.
"Zbláznil ses?!"
Zavrtěl hlavou a přistoupil ke mně. "Chtěl jsem ti ho koupit."
"A to jako proč? Harry, jsem dospělá, umím se o sebe postarat." Podala jsem mu šek.
Harry si ho ode mě nevzal. "Vezmi si ho!"
Pokrčil rameny, vzal si ho a roztrhal ho na malé kousíčky. "Ber to jako dar."
"Fajn, pošlu ti je na účet. A nejsem charita Harry. Nepřijímám takové dary." Protočila jsem oči.

Vzal mě za ruku a položil si ji na srdce. Bušilo jako o závod. "Cítíš to? Bije jen pro tebe a to malé."
Vytrhla jsem se mu. "Zešílels?!" zakřičela jsem.
"Vím, že čekáš moje dítě." Řekl.
Vzteky jsem sevřela pěsti. Tomlinsone, jsi mrtvej! "Já nejsem těhotná!" procedila jsem skrz zuby.
Harry mě umlčel polibkem. Předal mi v něm vše, co cítil. Smutek, lásku, nerozhodnost a štěstí.
Odtrhla jsem se od něj a lapala po dechu.
"Já tě chci i s dítětem, Kat. Nic mi nezabrání milovat tě." Pronesl.
Měla jsem chuť vrhnout se mu kolem krku a už ho nepustit.
"Už to nikdy nedělej Harry! Nečekám tvoje dítě, a co bylo, už není. Sbohem!" Naposledy jsem se na něj podívala a nechala ho tam stát.

Doma mě přivítala Georgina s Robbiem a Louisem.
"Nečekala jsem, že se vrátíš tak brzo." Objala jsem ji.
Zazubila se. "Já taky ne. Slyšela jsem, že už máš byt." Nadhodila.
"Jo, mám. Během tohohle týdne se mě zbavíš." Zasmála jsem se.
"Kdybys chtěla, mohla bys tu zůstat napořád. Chybí mi to naše společný bydlení."
"Co ti řekli v bance?" přerušil nás Louis.
"Cože, v ja-" málem jsem se prořekla. "Jo, všechno už je v pohodě."
Usmál se a pohladil mě po tváři. "Dneska je ti dobře?"
"Jo, výborně." Vyhrkla jsem. "Za chvíli jsme tady." Chytla jsem Georginu a táhla ji do mého pokoje.

"Hrabe ti?" zaťukala si na čelo.
Neposlouchala jsem ji a na postel vysypala obsah mé kabelky. "Tady to je!"
Georgina na mě vyděšeně koukala. "Na co to. Pane Bože, že nejsi?"
Pokrčila jsem rameny. "Myslím, že to se za chvíli dozvíme."
Vytáhla jsem test z krabičky a zašla do koupelny. Po chvíli jsem vyšla s testem v ruce. "Jak dlouho se čeká?"
Georgina ještě v šoku rozbalila návod. "Píše se tu deset minut."
"Fajn." Kývla jsem a odložila ho na noční stolek.

Sedla jsem si na postel vedle Georgina a opřela se jí hlavou o rameno.
"Jak to?" hlesla.
"Já… Nevím Ptám se pořád na to samé. Beru prášky."
"A pak máš věřit antikoncepci." Uchechtla se. "Takže budu teta." Řekla už trochu nadšeněji.
"Nejsem připravená na dítě." Povzdychla jsem si.
"Počkej." Zarazila mě. "Ale to dítě bude Harryho ne? Protože kdybys spala s Louisem, tak mi to řekneš, ne?" vyčítavě se na mě podívala.
Zasmála jsem se. "Kdybych s Louisem spala, jsi první, kdo by se to dozvěděl."

Položila si ruku na hruď. "Ach, to se mi ulevilo. Chudák dítě, jeho otec je hajzl."
Zakuckala jsem se. "Harry s Christinou nespal."
"Cože?!" vyjekla. "Vždyť jsi je viděla!"
"Je to na dlouho. Vysvětlím ti to, až vyřešíme tohle."

Vstala jsem a přešla k nočnímu stolku, kde ležel těhotenský test. Zhluboka jsem se nadechla. Srdce mi bilo jako splašené a klepala jsem se. Cítila jsem, jak mi vlhnou oči.
Nevšimla jsem si, že je vedle mě Georgina. Až když mě chytla za ruku a povzbudivě se na mě usmála. "Jsme v tom spolu, Kat. Ať vyjde cokoliv."
Sebrala jsem odvahu a vzala ho do ruky. Okamžitě mi začaly téct slzy. Nebylo třeba slov. Georgina mě objala a snažila se mě utěšit.
"Dvě čárky. Proč?" vzlykala jsem.
Georgina se ode mě odtáhla a setřela mi slzy. Otevřela pusu a pak ji zase zavřela.
"Chci být sama." Odvrátila jsem se od ní. "Řekni Louisovi, že jsem šla spát."
Georgina kývla a měla se k odchodu, u dveří se ale zastavila. "Je ti jasné, že budeš muset k doktorovi."
Neodpověděla jsem jí a po chvilce jsem slyšela, jak zavřela dveře.

Stoupla jsem si před zrcadlo a pozorovala jsem se v zrcadle. Ještě pořád mi tekly slzy a já je nedokázala zastavit. Na povrchu jsem si přišla stejná, ale uvnitř mě vznikal nový život. Život, který jsem stvořila společně s Harrym.
Vyhrnula jsem si tílko a pohladila si břicho. Prohlížela jsem ho ze všech stran. Povzdechla jsem si. Tak moc jsem chtěla na moji minulost s Harrym zapomenout a teď mi ho stále bude připomínat to dítě. Naše dítě.

"Katherine…"
Louis mě našel před zrcadlem, jak si prohlížím břicho a vše mu došlo. Beze slov ke mně přistoupil a objal mě. Opřela jsem se mu o hruď a rozbrečela se naplno.
"Miluju tě, Kat. S dítětem i bez něj. Navždy. Jen my tři. Ty, já a dítě. Navždy."

FabuLouis 31.

6. března 2013 v 14:50 | *Michelle* |  FabuLouis Life

Celý tenhle den začal divně. Probudila jsem se s bolestí hlavy a zad a vyzvracela jsem vše, co jsem za předešly den snědla. Takže vlastně skoro nic.
Josh se pro mě zastavil už v devět ráno. Měla jsem chuť ho zabít. Když na mě vytáhl tu pohádku o tom čím dřív, tím líp, hodila jsem na něj vražedný pohled a celou cestu mlčela.

Ten divný pocit jsem dostala před dveřmi jejich bytu. Josh odemkl a pozval mě dál.
"Christino?!" křičel po celém bytě.
Nervózně jsem stepovala vedle něj a čekala na Christinu. Bála jsem se konfrontace s ní, ale bylo to nevyhnutelné. Musela jsem vědět pravdu.
Z kuchyně vylezla Christina a vyděšeně na mě koukala. "Co ta tu dělá?!" zasyčela.
Protočila jsem oči. Pořád stejná.
"Myslím, že si musíme promluvit." Snažil se Josh o klidný tón.
"Bože, proč se mnou chce každý mluvit." Vzdychla si.
"Věř mi, tak populární nejsi." Vložila jsem se do toho.
Christina se ušklíbla. "Harrymu to tak předevčírem nepřišlo."

Chtěla jsem se na ni vrhnout, ale Josh mě zadržel. "Mrcho!"
Christina se zřejmě bavila. Jakou chuť jsem měla, vyškrábat jí oči.
"O čem?" podívala se chladně na Joshe. Jo, sourozenecká láska.
Josh vytáhl z kapsy bundy stejnou lahvičku, kterou ukazoval mě. "Na co to máš?"
"Co je ti do toho?" ušklíbla se.
"Bože Christino. Vím, co jsi Harrymu udělala! Proč?!" křičel na ni.
"A i kdyby. Zasloužím si ho víc než ona." Zhnuseně se na mě podívala.
"A čím sis ho ty jako zasloužila?!" vyjela jsem na ni.

Josh k ní přistoupil a chytil ji za ramena. "Dala jsi mu ty prášky?"
Vzpurně od něj odvrátila hlavu.
"Ano nebo ne?!"
"Jo, a co jako?!" vyjekla.
Viděla jsem tu bolest v jeho očích. Ať byla Christina jakákoliv, měl ji rád a doufal, že není až tak zlá.
"Spal s tebou?" zeptal se rozzuřeně.
Po tváři jí stekla slza. "Ne." Kuňkla.
"To mi stačí." Pustil ji a otočil se ke mně.
"Jdeme." Jeho rysy ztvrdly. Snažil se nedat najevo, jak moc ho zklamala.

Kývla jsem a následovala ho. Slyšela jsem Christinu, jak vzlyká. Bylo mi jí líto, nelitovala jsem ji proto, že ztratila lásku svého bratra, za to si mohla sama, ale litovala jsem ji pro to, co byla uvnitř. Konečně má to, co si zaslouží.
Christina na mě koukala, tak nenávistně, až mě to překvapilo. "Ani nevíš, jak moc lituju toho, že jsem tě… Jak moc lituju toho, že tě to auto nezabilo."
Zalapala jsem po dechu. Všimla jsem si toho, jak se prořekla. Přece by… Nebo ano?! Je konec. Nadobro. Konec.

Josh mě odvezl domů. Stejně jako předtím jsme celou dobu mlčeli.
"Omlouvám se." Zašeptal, když jsem vystupovala z auta.
Pokusila jsem se o úsměv. "Ty za to nemůžeš."

Šla jsem ještě spát. Měla jsem o čem přemýšlet. K Harrymu se vrátit nemůžu, ale musím se mu omluvit. Proč je všechno tak zamotané? Přála bych si jeden jediný den, kdy bych nemusela řešit, jestli budu s Harrym nebo Louisem a proč je miluju oba. Jediný normální den.
Někdy jsem si přála, abych si nikdy nic nezačala s ani jedním, protože pak by bylo vše jednodušší.

Probudil mě zvonek. Pak mi došlo, že jsme měla s Louisem domluvené, že mi pomůže se stěhováním. Jakmile jsem se zvedla z postele, zatočila se mi hlava a zvedl žaludek. Zhluboka jsem se nadechla a bylo to pryč. Ozvalo se další zvonění a klepání na dveře.
"Ahoj." Otevřela jsem.
Žádná slova nedokážou popsat, jak skvěle vypadal. Ten jeho široký úsměv, zářivě bílé zuby. "Ahoj."
Ten pocit se najednou vrátil. Nechala jsem tam Louise stát a běžela na záchod.
Klekla jsem si a sklonila se nad mísou. Bylo mi strašně špatně. Cítila jsem, jak mi Louis drží vlasy.
Otřela jsem si ústa. "Děkuju."
Chytl mě a zvedl mě. "Nemáš zač."

Odvedl mě do obýváku a tam mě posadil na sedačku. Byl tak milý.
"Jsi v pohodě?" zeptal se. Slyšela jsem ten strach v jeho hlase. Proč takový nebyl i Harry?
Zavrtěla jsem hlavou. "Je mi hrozně. Dneska jsem zvracela už podruhý."
"Ach jo." Povzdechl si. "Zavolám klukům a oni mi s tím stěhováním pomůžou. Ty bys měla jít spát." Podíval se na mě divně.

Neměla jsem sílu něco namítat. Louis počkal, než jsem si vyčistila zuby a pak mě uložil do postele. Přišla jsem si jak malá.
Pohladil mě po tváři a dal mi pusu na čelo. "Spi. Až to budeme mít hotový, tak přijdu, ok?"
"Miluju tě Louisi."
Zjevně ho to potěšilo, protože se mu na tváři objevil úsměv. "Já tebe taky, ale teď už spi."
"Víš, Harry to neudělal."
"Neudělal co?" nechápal.
"On s ní nespal. Říkal pravdu." Zašeptala jsem.
Louis zesmutněl. Bože, proč jsem to vůbec říkala?! "Uvidíme se později.

Když odešel, začala jsem brečet. Možná není chyba v nich, ale ve mně. To já vždycky všechno zničila. Zničila jsem Louisovo přátelství s Harrym a teď jim oboum ničím vztahy.

LOUIS
Viděl jsem jak je Harry zničený. On ji opravdu miloval a miluje. O to je všechno horší a složitější. Když už jsme měli všechno hotové a Liam, Zayn a Niall se cpali jídlem, které si objednali, odtáhl jsem si Harryho stranou.
"Ona ví, že jsi to neudělal." Řekl jsem mu.
Zvedl hlavu. V jeho obličeji bylo konečně něco jiného než smutek. Naděje. "Vážně?"
Přikývl jsem. "Jo. Jen jsem chtěl, abys to věděl."
"Já věděl, že se to vyřeší!" objal mě.
Musel jsem se od něj odtrhnout. "A taky si myslím, že je těhotná."
Harry zbledl. "To není možné."
Pokrčil jsem rameny. "Já s ní nespal." Bohužel.
Nechal jsem ho tam stát a šel klukům říct, že už můžou jít a, že děkuju za pomoc.

Když jsem šel za Kat, našel jsem ji zase zvracet. Stál jsem ve dveřích koupelny a sledoval ji. "Možná bys měla jít k doktorovi."
"Nic mi není!" odsekla. Opláchla si obličej vodou a zase si vyčistila zuby.
"Jsi si tím tak jistá?" ušklíbl jsem se.
Hodila na mě vražedný pohled. Určitě tušila, co s ní je.
"Něco s tebou je, Katherine." Promluvil jsem.
Otočila se a v očích měla slzy. "Bojím se Louisi."

Přitáhl jsem si ji k sobě a objal ji. Rozvzlykala se a já ji hladil po zádech ve snaze ji uklidnit. "Všechno bude v pořádku." Zašeptal jsem jí do ucha.
"Myslíš?" vzhlédla ke mně.
Políbil jsem ji na rty. "Ať se děje cokoliv, máš mě."
"Děkuju. Ani nevíš, jak moc. Jsem tak ráda, že tě mám."

Pevně jsem ji stiskl. Teď už ji nenechám odejít. NIKDY! Čekal jsem na ni tak dlouho, že mi už nic nezabrání, být s ní. I kdyby byla těhotná. Nevzdám se jí!

FabuLouis Life 30.

6. března 2013 v 14:50 | *Michelle* |  FabuLouis Life
''Myslím, že to je ono. Myslím, že jsem našla ten perfektní byt." Vydechla jsem užasle. Nevěřila jsem, že to někdy řeknu, ale byl ještě lepší než ten v New Yorku. Tři ložnice, dva pokoje pro hosty, dvě obrovské koupelny, jedna malá, luxusní kuchyň, obývací pokoj, pracovna a velký balkon s vířivkou, ze kterého byl krásný výhled na centrum Londýna.
"Takže to berete?" zeptal se mě agent.
"Rozhodně! Lepší už nenajdu." Usmála jsem se. "Za kolik?"
"Dvě stě tisíc liber, ale myslím, že bych mohl domluvit s majitelem slevu."
Uvažovala jsem nad tím. Peníze na to mám a ten byt je dokonalý. Přesně takové místo, kde bych si dokázala představit mít rodinu.
"Fajn, mohl byste zavolat majitelovi hned? Chci to podepsat ještě dnes."
"Dobře." Kývl. "Za chvíli jsem zpět." Řekl a zašel do pracovny.

Posadila jsem se na barovou stoličku a rozhlížela se kolem. Je to perfektní! Myslím, že první párty v novém bytě bude velkolepá!
Mám ten nejúžasnější byt na světě! Nemůžu se dočkat, až ho uvidíš! Xx, napsala jsem Louisovi.
Jsem rád za tebe :) Oslavíme to u večeře? Xx, odepsal.
Ještě se ti ozvu! Teď to musím jít podepsat. Já tomu pořád nevěřím! :D xx, napsala jsem a vrátila mobil do kabelky.

"Mluvil jsem s majitelem a řekl, že sleví padesát tisíc." Oznámil mi.
"Tak to podepíšeme!" zvolala jsem nadšeně.
Podal mi pár papírů, které jsem si pročetla a podepsala je. "Kdy se můžu nastěhovat?"
"Hned." Usmál se a předal mi klíčky.
Vzala jsem si je od něj a nevěřícně na ně hleděla. "A co peníze?"
"Máte týden čas na zaplacení od podepsání smlouvy. Teď už vás tu nechám. Ať se vám tu hezky žije. Nashledanou!" rozloučil se a odešel.

Stále jsem nevěřila tomu, že mám konečně svůj byt a ještě k tomu takový.
Podívala jsem se na hodinky. 15:00. Nejradši bych si hned sbalila a přestěhovala se, ale musela jsem za Harrym. Stěhování počká na zítra.
Přešla jsem ke dveřím, ještě jednou si byt prohlídla a pak ho zamknula.

U Georginy jsem se osprchovala, převlékla se do kraťasů a tílka a vlasy si svázala do drdolu. Ještě jsem Harrymu napsala sms, jestli je doma a on odepsal, že ano. Vážně se mi k němu nechtělo, protože jsem tušila, že se tím stejně nic nevyřeší.

Zaparkovala jsem před bytovým komplexem, kde Harry bydlel. Asi pět minut jsem seděla v autě, než mi přišla zpráva, ať tam nesedím a jdu na horu. Jak mě do háje mohl vidět?
Zamknula jsem auto a vešla dovnitř. Cestu k Harryho bytu bych našla i poslepu.
Než jsem stačila zaklepat, Harry mi otevřel. Co to je za zvyk? "Pojď dál." Usmál se.
Vešla jsem. Všechno bylo stejné jako, když jsem tu byla s ním. Až na naši fotku v živé velikosti přímo naproti mně.

"Co to má znamenat?" ukázala jsem na ni. Tímhle mě fakt zpátky nedostane.
Podrbal se ve vlasech. "To jsem nechal udělat před týdnem. Měl to být dárek."
"Aha." Kývla jsem lhostejně. Nechtěla jsem mu dát najevo, že mi to udělalo radost. Ale i kdyby měl v každé místnosti deset takových fotek, tak mu nedopustím to, co udělal. "O čem jsi chtěl mluvit?"
"Sedni si prosím." Koukal na mě.
"Ne, to je dobrý, postojím." Zavrtěla jsem hlavou.
Zklamaně svěsil hlavu. "Jen jsem ti to chtěl vysvětlit."
Ironicky jsem se zasmála. "Tak to mě fakt zajímá, jak tohle vysvětlíš."
Podíval se na mě. "Já s ní nespal, i když to tak vypadalo. Nevím, jak jsem se tam dostal. Poslední, co si pamatuju je, že jsem tě hledal a pak jen to, jak ležím vedle ní a ty na mě křičíš. Vím, že to zní neuvěřitelně, ale musíš mi věřit. Já s ní nic neměl."

Jeho oči říkaly pravdu, ale stejně tak může být Harry dobrý herec.
"Jo, takže tě Christina zdrogovala, odtáhla k tobě do ložnice a pak tě svlékla, jen abych vás našla. Fakt si myslíš, že tomu uvěřím?" řekla jsem klidně. "Beztak ses zase ožral jako prase a nepamatuješ si to, kvůli tomu.
V očích se mu zatřpytily slzy. "Já nepil. A nikdy bych ti neublížil. Ty to víš." Po tváři mu stekla slza.
"Ne, nevím!" vykřikla jsem. "Kdybys mi neublížil, tak teď tady nestojíme a nebavíme se o tom."
"Katherine, já tě miluju." Zašeptal a slzy mu tekly z očí.
Ničilo mě to, vidět ho takhle. Ale, co jsem měla říct? 'Taky tě miluju Harry' a čekat než mě zase podvede? Ne, díky. "Víš, někdy prostě nemůžeš být s člověkem, kterého miluješ.

Zavrtěl hlavou a přitáhl si mě k sobě. Vpil se mi naléhavě a vášnivě do rtů. Polibek jsem mu opětovala a pootevřela jsem ústa, aby mohl zapojit i jazyk. Reagoval téměř hned a zapojil ho. Bylo to špatné, ale krásné zároveň. Rukama mě hladil po zádech a líbal mě naléhavěji. Když jsem ucítila slanou chuť jeho slz, odtrhla jsem se od něj.
Pohladila jsem ho po tváři. "Měj se Harry."

V autě jsem se rozbrečela. Tak moc jsem s ním chtěla být.
Náladu mi zrovna nevylepšilo One Thing hrající v rádiu. Harryho část. Jeho hlas. Vybavila jsem si jeho oči, když brečel. Lámalo mi to srdce, ale konečně ví, jak jsem se cítila já.
"Hlavu vzhůru holka." Zašeptala jsem.
Kéž by to bylo tak lehké.

Všechny rádiové a televizní hudební stanice se proti mně spikly, protože všude, kam jsem přepnula, hrály One Direction.
Vyrušilo mě klepání na dveře a já s úlevou vypnula televizi. Nepotřebovala jsem, aby mě to bolelo ještě víc.
Otevřela jsem dveře a překvapeně zírala. "Joshi?!"
"Ehm, ahoj." Pozdravil nervózně.
On si vždycky uměl vybrat správnou chvíli, kdy mě vidět. Tentokrát jsem sice namalovaná byla, ale měla jsem rozmazaný a opuchlý oči.
"Můžu dál?" zeptal se.
"Jo, jasně." Ustoupila jsem, aby mohl vejít a zavřela za ním.

"Posaď se." Usmála jsem se.
Poslechl mě jako poslušný pejsek a sedl si.
"Takže, co potřebuješ?" posadila jsem se naproti němu.
"Víš," začal. "Ptal jsem se Louise, co přesně se stalo s Harrym a mojí ségrou a…"
"Nechci o tom mluvit." Přerušila jsem ho.
"Počkej, to není všechno." Zarazil mě. "Řekl mi všechno, od začátku do konce. A taky mi řekl, že Harry nepil a nic si nepamatuje."
"No a?" nechápala jsem, kam tím míří.
"No a já u Christiny v pokoji našel tohle." Z kapsy vytáhl lahvičku od léků a podal mi ji. "Jsou to hodně silný prášky na spaní. Moje máma je dřív brala a měla po nich totální okno."

Nervózně jsem se zasmála. "Tím chceš říct co?"
"Katherine, ty nejsi blbá." Zdůraznil poslední slovo.
"Nejsem. Ale tohle je až moc filmový." Zavrtěla jsem se.
"Jestli mi nevěříš, tak je jen jediná možnost." Významně se na mě podíval.
"Ne!" vyjekla jsem. "Za Christinou nejdu, Joshi!"
Pokrčil rameny. "Nic jinýho ti nezbývá. Ona je jediná, kdo ví, co se stalo."
Poraženecky jsem přikývla. "Dobře. Půjdem za ní. Zítra!"

Svitla ve mně naděje, že by za to Harry nakonec nemohl. Ale… Už jsem Louisovi udělala naděje, že budu s ním. Do hajzlu!

FabuLouis Life 29.

6. března 2013 v 14:50 | *Michelle* |  FabuLouis Life

HARRY

Otočil jsem se na bok, abych mohl Katherine obejmout. Místo vedle mě ale bylo prázdné. Otevřel jsem oči. Bože, blbý světlo.
Vzápětí mi došlo, proč vedle mě Kat není. Tak moc mi chybí. Z posledního týdne jsem si moc nepamatoval. Každé ráno to bylo to samé probuzení, hledal jsem ji vedle sebe a ona tam nebyla. Kdybych aspoň věděl, co jsem udělal! Nemám tušení, jak jsem se vedle té holky mohl objevit nahý v posteli, ale zaručeně jsem s ní nic neměl. Nebo jo? Každopádně Katherine mě ignoruje. Nezvedá mi mobil, neodpovídá na zprávy a tváří v tvář se mi vyhýbá. Ublížil jsem jí, aniž bych něco udělal.

Kdyby někdo nezvonil, ani bych nevylezl z postele. Opláchl jsem si obličej ledovou vodou a šel se podívat, kdo zvoní.
Za dveřmi stála Katherine a… Louis? Třeba si chce promluvit.
"Katherine, díky Bohu…" otevřel jsem dveře.
Zvedla ruku. "Nenamáhej se, jdu si pro své věci." Obešla mě a vešla dovnitř.
Louis stál pořád venku. "Prosim." Pokynul jsem mu.
"Počkám tady." Zavrtěl hlavou. "Zvládne to sama."
"A proto jsi šel s ní?" ušklíbl jsem se.

"Kámo," položil mi ruku na rameno. Měl jsem chuť mu dát pěstí, i když jen chránil mou přítelkyni. Bývalou přítelkyni. "Nemůžeš čekat, že ti padne kolem krku po tom, co ses vyspal s Christinou."
"Já s ní kurva nespal!" zařval jsem na něj.
Kat kolem mě prošla s kufry, ani se na mě nepodívala. "Jdeme Lou."
Díval jsem se na ni a cítil, jak mi vlhnou oči. "Katherine." Zašeptal jsem.
Neotočila se. "Sbohem Harry." Zavřela za sebou.

Praštil jsem pěstí do zdi a svezl se na zem. "Já tě kurva miluju!"
Chci ji zpátky! Udělám cokoliv, abych ji dostal zpátky.
Potřeboval jsem mluvit s tou holkou, ale nemám její číslo. Prohledal jsem svoje věci z toho večera. Bingo!
"Určitě hledáš moje číslo. Máš ho v mobilu. PS: Byl jsi úžasnej." Přečetl jsem nahlas. Měl jsem vztek, já s ní vážně nic neměl.

Její číslo fakt bylo v mém mobilu. Vytočil jsem ho a čekal, než to zvedne.
"Ano?"
"Musíme si promluvit!" vyštěkl jsem.
Z druhého konce se ozval její smích. "Chceš si to zopakovat Harry?"
"Musíme si promluvit!" zdůraznil jsem.
"Fajn." Vzdychla otráveně. "Kde a kdy?"
"Dnes v sedm v té kavárně u Big Benu."
"Budu tam. Měj se Harry."
Položil jsem jí to a hodil sebou na postel.

Všechno se přece musí vyřešit, ne? Třeba se nakonec zjistí, že to bylo jedno velké nedorozumění a Kat se ke mně vrátí. Přišlo mi jakoby se Kat pohnul dál a já jí už nezajímal.
Vzal jsem znovu telefon a napsal jí SMS: Promluvíme si? Miluju tě! Xx
Po pár minutách mi odepsala: Harry, uvědom si, že s tebou nechci už nic mít. Nejsem ten typ holky, která odpustí nevěru. Jdi za Christinou, vypadalo to, že v posteli vám to klape ;)
Odpověděl jsem jí: Sejdeme se a promluvíme si. Nic jsem s ní neměl. Věř mi. PROSÍM!
Myslel jsem, že už nenapíše, ale napsala: Už mě to unavuje… Když se s tebou sejdu, dáš mi pak pokoj???
I když nerad, odpověděl jsem jí, že ano. Napsala mi zpátky, že se uvidíme zítra u mě a ještě napíše, v kolik přijde.

Byl jsem radostí bez sebe. Už jen vyřešit Christinu a vše bude tak, jak má.

Seděl jsem v kavárně, kde jsem se měl sejít s Christinou. Bylo 19:15 a ona nikde.
"Harry omlouvám se, nestíhala jsem!" přiletěla ke mně.
Vážně si Katherine myslí, že bych spal s tímhle? Zjevně jí zabralo tolik času nakreslit si obličej, Byla to klasická štětka. Špatně odbarvené blond vlasy, tuna make-upu, rudá rtěnka, uplý top, krátká sukně a laciné kozačky nad kolena na podpatku. Pane Bože, jestli mě s ní někdo uvidí!
"Tak o čem jsi chtěl mluvit?" usmála se a odhalila své zažloutlé zuby.
Zavrtěl jsem hlavou. "Co jsme spolu měli?!" vybalil jsem na ni.
"Chceš to popsat celý nebo to mám shrnout?" zazubila se.
"Shrň to." Protočil jsem oči.
"Úžasný sex."

Zaraženě jsem se na ni podíval. "My spolu nic neměli."
"Ale měli, Harry." Odporovala mi. "Mám ti to popsat?"
"Hele," zvýšil jsem hlas. "Kdybych s tebou spal, tak o tom vím."
"Byl jsi opilí." Ušklíbla se.
"Nic jsem nepil." To vím jistě. Pil jsem jen nealko, protože mi nebylo zrovna nejlíp.
"Takhle se nikam nedostaneme.
"Jo, to máš pravdu." Zvedl jsem se. "Měj se."

"Počkej!" chytila mě.
"Co je?!" otočil jsem se.
"Vyfoť se aspoň se mnou." Prosila.
Kývl jsem a nechal ji, ať nás vyfotí.
"Sbohem."
"Moje číslo máš, kdybych to chtěl zopakovat!" zakřičela za mnou.
No to určitě.

Do hajzlu, nic jsem nevyřešil a nic jsem se nedozvěděl.

LOUIS
"Večeře je hotová!" nakoukl jsem do obýváku.
Kat vyskočila ze sedačky a šla za mnou do kuchyně.
"Páni," zírala na prostřený stůl a jídlo na něm. "Jsi úžasnej Louisi! Děkuju!" objala mě.
Pevně jsem ji k sobě přitiskl a zabořil jí nos do vlasů. Tak krásně voní.
Odtáhl jsem se od ní. "Přece nemůžeš žít jen o zmrzlině." Zazubil jsem se. "Tak se do toho pustíme?"
Kývla a sedla si. Posadil jsem se vedle ní a pustili jsme se do jídla.

"Lou, je to výborný." Zahuhlala s plnou pusou.
Zasmál jsem se. "Díky."
"Už si ani nepamatuju, kdy jsem naposled měla domácí a hlavně teplý jídlo." Ušklíbla se.
"Jsme na tom stejně." Mrkl jsem na ni. "Co děláš zítra?"
"Musím si najít byt." Prohodila. "Georgina se vrací už příští týden."
"A potom?"
Znervózněla. "Musím za Harrym."
Málem jsem se zadusil. "Cože?! Musíš?!"
Pokrčila rameny. "Dokud si s ním nepromluvím, tak mi nedá pokoj."

Po zbytek večeře jsem už nemluvil. Umyl jsem po sobě a Kat nádobí a chystal se k odchodu.
"Už půjdu." Prolomil jsem ticho.
"Už?" doprovodila mě ke dveřím.
Kývl jsem. Kat mě objala. Byla tak zranitelná. Odtáhla se ode mě a podívala se na mě. Musel jsem. Uchopil jsem ji za bradu a jemně ji políbil na rty.
"Zavolej mi, jestli se ti bude chtít." Pohladil jsem ji po tváři a odešel.
Cítil jsem její pohled v zádech, ale neotočil jsem se. Rozhodne se sama.