FabuLouis Life 30.

6. března 2013 v 14:50 | *Michelle* |  FabuLouis Life
''Myslím, že to je ono. Myslím, že jsem našla ten perfektní byt." Vydechla jsem užasle. Nevěřila jsem, že to někdy řeknu, ale byl ještě lepší než ten v New Yorku. Tři ložnice, dva pokoje pro hosty, dvě obrovské koupelny, jedna malá, luxusní kuchyň, obývací pokoj, pracovna a velký balkon s vířivkou, ze kterého byl krásný výhled na centrum Londýna.
"Takže to berete?" zeptal se mě agent.
"Rozhodně! Lepší už nenajdu." Usmála jsem se. "Za kolik?"
"Dvě stě tisíc liber, ale myslím, že bych mohl domluvit s majitelem slevu."
Uvažovala jsem nad tím. Peníze na to mám a ten byt je dokonalý. Přesně takové místo, kde bych si dokázala představit mít rodinu.
"Fajn, mohl byste zavolat majitelovi hned? Chci to podepsat ještě dnes."
"Dobře." Kývl. "Za chvíli jsem zpět." Řekl a zašel do pracovny.

Posadila jsem se na barovou stoličku a rozhlížela se kolem. Je to perfektní! Myslím, že první párty v novém bytě bude velkolepá!
Mám ten nejúžasnější byt na světě! Nemůžu se dočkat, až ho uvidíš! Xx, napsala jsem Louisovi.
Jsem rád za tebe :) Oslavíme to u večeře? Xx, odepsal.
Ještě se ti ozvu! Teď to musím jít podepsat. Já tomu pořád nevěřím! :D xx, napsala jsem a vrátila mobil do kabelky.

"Mluvil jsem s majitelem a řekl, že sleví padesát tisíc." Oznámil mi.
"Tak to podepíšeme!" zvolala jsem nadšeně.
Podal mi pár papírů, které jsem si pročetla a podepsala je. "Kdy se můžu nastěhovat?"
"Hned." Usmál se a předal mi klíčky.
Vzala jsem si je od něj a nevěřícně na ně hleděla. "A co peníze?"
"Máte týden čas na zaplacení od podepsání smlouvy. Teď už vás tu nechám. Ať se vám tu hezky žije. Nashledanou!" rozloučil se a odešel.

Stále jsem nevěřila tomu, že mám konečně svůj byt a ještě k tomu takový.
Podívala jsem se na hodinky. 15:00. Nejradši bych si hned sbalila a přestěhovala se, ale musela jsem za Harrym. Stěhování počká na zítra.
Přešla jsem ke dveřím, ještě jednou si byt prohlídla a pak ho zamknula.

U Georginy jsem se osprchovala, převlékla se do kraťasů a tílka a vlasy si svázala do drdolu. Ještě jsem Harrymu napsala sms, jestli je doma a on odepsal, že ano. Vážně se mi k němu nechtělo, protože jsem tušila, že se tím stejně nic nevyřeší.

Zaparkovala jsem před bytovým komplexem, kde Harry bydlel. Asi pět minut jsem seděla v autě, než mi přišla zpráva, ať tam nesedím a jdu na horu. Jak mě do háje mohl vidět?
Zamknula jsem auto a vešla dovnitř. Cestu k Harryho bytu bych našla i poslepu.
Než jsem stačila zaklepat, Harry mi otevřel. Co to je za zvyk? "Pojď dál." Usmál se.
Vešla jsem. Všechno bylo stejné jako, když jsem tu byla s ním. Až na naši fotku v živé velikosti přímo naproti mně.

"Co to má znamenat?" ukázala jsem na ni. Tímhle mě fakt zpátky nedostane.
Podrbal se ve vlasech. "To jsem nechal udělat před týdnem. Měl to být dárek."
"Aha." Kývla jsem lhostejně. Nechtěla jsem mu dát najevo, že mi to udělalo radost. Ale i kdyby měl v každé místnosti deset takových fotek, tak mu nedopustím to, co udělal. "O čem jsi chtěl mluvit?"
"Sedni si prosím." Koukal na mě.
"Ne, to je dobrý, postojím." Zavrtěla jsem hlavou.
Zklamaně svěsil hlavu. "Jen jsem ti to chtěl vysvětlit."
Ironicky jsem se zasmála. "Tak to mě fakt zajímá, jak tohle vysvětlíš."
Podíval se na mě. "Já s ní nespal, i když to tak vypadalo. Nevím, jak jsem se tam dostal. Poslední, co si pamatuju je, že jsem tě hledal a pak jen to, jak ležím vedle ní a ty na mě křičíš. Vím, že to zní neuvěřitelně, ale musíš mi věřit. Já s ní nic neměl."

Jeho oči říkaly pravdu, ale stejně tak může být Harry dobrý herec.
"Jo, takže tě Christina zdrogovala, odtáhla k tobě do ložnice a pak tě svlékla, jen abych vás našla. Fakt si myslíš, že tomu uvěřím?" řekla jsem klidně. "Beztak ses zase ožral jako prase a nepamatuješ si to, kvůli tomu.
V očích se mu zatřpytily slzy. "Já nepil. A nikdy bych ti neublížil. Ty to víš." Po tváři mu stekla slza.
"Ne, nevím!" vykřikla jsem. "Kdybys mi neublížil, tak teď tady nestojíme a nebavíme se o tom."
"Katherine, já tě miluju." Zašeptal a slzy mu tekly z očí.
Ničilo mě to, vidět ho takhle. Ale, co jsem měla říct? 'Taky tě miluju Harry' a čekat než mě zase podvede? Ne, díky. "Víš, někdy prostě nemůžeš být s člověkem, kterého miluješ.

Zavrtěl hlavou a přitáhl si mě k sobě. Vpil se mi naléhavě a vášnivě do rtů. Polibek jsem mu opětovala a pootevřela jsem ústa, aby mohl zapojit i jazyk. Reagoval téměř hned a zapojil ho. Bylo to špatné, ale krásné zároveň. Rukama mě hladil po zádech a líbal mě naléhavěji. Když jsem ucítila slanou chuť jeho slz, odtrhla jsem se od něj.
Pohladila jsem ho po tváři. "Měj se Harry."

V autě jsem se rozbrečela. Tak moc jsem s ním chtěla být.
Náladu mi zrovna nevylepšilo One Thing hrající v rádiu. Harryho část. Jeho hlas. Vybavila jsem si jeho oči, když brečel. Lámalo mi to srdce, ale konečně ví, jak jsem se cítila já.
"Hlavu vzhůru holka." Zašeptala jsem.
Kéž by to bylo tak lehké.

Všechny rádiové a televizní hudební stanice se proti mně spikly, protože všude, kam jsem přepnula, hrály One Direction.
Vyrušilo mě klepání na dveře a já s úlevou vypnula televizi. Nepotřebovala jsem, aby mě to bolelo ještě víc.
Otevřela jsem dveře a překvapeně zírala. "Joshi?!"
"Ehm, ahoj." Pozdravil nervózně.
On si vždycky uměl vybrat správnou chvíli, kdy mě vidět. Tentokrát jsem sice namalovaná byla, ale měla jsem rozmazaný a opuchlý oči.
"Můžu dál?" zeptal se.
"Jo, jasně." Ustoupila jsem, aby mohl vejít a zavřela za ním.

"Posaď se." Usmála jsem se.
Poslechl mě jako poslušný pejsek a sedl si.
"Takže, co potřebuješ?" posadila jsem se naproti němu.
"Víš," začal. "Ptal jsem se Louise, co přesně se stalo s Harrym a mojí ségrou a…"
"Nechci o tom mluvit." Přerušila jsem ho.
"Počkej, to není všechno." Zarazil mě. "Řekl mi všechno, od začátku do konce. A taky mi řekl, že Harry nepil a nic si nepamatuje."
"No a?" nechápala jsem, kam tím míří.
"No a já u Christiny v pokoji našel tohle." Z kapsy vytáhl lahvičku od léků a podal mi ji. "Jsou to hodně silný prášky na spaní. Moje máma je dřív brala a měla po nich totální okno."

Nervózně jsem se zasmála. "Tím chceš říct co?"
"Katherine, ty nejsi blbá." Zdůraznil poslední slovo.
"Nejsem. Ale tohle je až moc filmový." Zavrtěla jsem se.
"Jestli mi nevěříš, tak je jen jediná možnost." Významně se na mě podíval.
"Ne!" vyjekla jsem. "Za Christinou nejdu, Joshi!"
Pokrčil rameny. "Nic jinýho ti nezbývá. Ona je jediná, kdo ví, co se stalo."
Poraženecky jsem přikývla. "Dobře. Půjdem za ní. Zítra!"

Svitla ve mně naděje, že by za to Harry nakonec nemohl. Ale… Už jsem Louisovi udělala naděje, že budu s ním. Do hajzlu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama