FabuLouis Life 32.

6. března 2013 v 14:50 | *Michelle* |  FabuLouis Life


Louis zůstal přes noc. Prý kdyby náhodou. Držel mi vlasy a otíral mi čelo, když jsem zvracela. Celou noc jsme spali v obětí a líbali se. Nic víc, nic míň. Bylo to perfektní. Konečně jsem mohla aspoň na chvíli zapomenout, co se děje.

Ráno vedle mě už Louis neležel. No spíš v poledne. Spala jsem do dvanácti.
Celá rozespalá jsem vylezla z postele a vydala se do kuchyně.
Louis stál u plotny a něco vařil.
Natáhla jsem tu vůni. "Páni, voní to báječně!"
Louis sebou škubl, otočil se a usmál se. "Dobré odpoledne, ospalče."
Zazubila jsem se a lípla mu pusu těsně vedle rtů. Jemu to ale nestačilo. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě pořádně. Kdyby mě nedržel, tak už jsem dávno na zemi.
Odtrhla jsem se od něj a zasmála se. "Mám tu někde mobil?"
Lou kývl a podal mi ho. "Od rána pořád vyzvání."
Šestnáct zmeškaných hovorů. Devět od Georginy a sedm od Harryho. Aha.

Vytočila jsem číslo realitního agenta. Potřebovala jsem se domluvit na zaplacení bytu.
"Dobrý den, tady Kathe-"
"Á, slečna Crown!" Přerušil mě. "Váš šek dorazil dnes ráno."
"Můj… Cože?" nechápala jsem. "Kdo ho poslal?"
"Pan Styles. Je s tím nějaký problém?" zeptal se.
"Ne." Vyhrkla jsem. "Mějte se. Nashledanou." Rychle jsem to položila a zhluboka se nadechla.
Všechno to bylo jak sen. Nevěřila jsem svým uším. Harry za mě zaplatil 150 tisíc liber?!

"Nějaký problém?" staral se Louis.
"Jen něco s šekem. Musím do banky. Počkáš tady?"
Louis se pousmál a kývl.

Stála jsem přede dveřmi Harryho bytu s šekem v ruce. Nechtěla jsem mu být nic dlužná. Obzvlášť ne 150 tisíc liber.
Zaťukala jsem a čekala, než otevře. Slyšela jsem kroky a otáčení klíče v zámku. Harry otevřel jen s ručníkem kolem pasu. Skousla jsem si rty. Pane Bože, proč mi to děláš?!
Zazubil se, když si všiml, kam mu koukám. "Ahoj."
"Nazdar." Ušklíbla jsem se a vešla dovnitř.

Harry za mnou zavřel a otočil se ke mně. "Co potřebuješ?" Zamávala jsem mu šekem před očima.
"Zbláznil ses?!"
Zavrtěl hlavou a přistoupil ke mně. "Chtěl jsem ti ho koupit."
"A to jako proč? Harry, jsem dospělá, umím se o sebe postarat." Podala jsem mu šek.
Harry si ho ode mě nevzal. "Vezmi si ho!"
Pokrčil rameny, vzal si ho a roztrhal ho na malé kousíčky. "Ber to jako dar."
"Fajn, pošlu ti je na účet. A nejsem charita Harry. Nepřijímám takové dary." Protočila jsem oči.

Vzal mě za ruku a položil si ji na srdce. Bušilo jako o závod. "Cítíš to? Bije jen pro tebe a to malé."
Vytrhla jsem se mu. "Zešílels?!" zakřičela jsem.
"Vím, že čekáš moje dítě." Řekl.
Vzteky jsem sevřela pěsti. Tomlinsone, jsi mrtvej! "Já nejsem těhotná!" procedila jsem skrz zuby.
Harry mě umlčel polibkem. Předal mi v něm vše, co cítil. Smutek, lásku, nerozhodnost a štěstí.
Odtrhla jsem se od něj a lapala po dechu.
"Já tě chci i s dítětem, Kat. Nic mi nezabrání milovat tě." Pronesl.
Měla jsem chuť vrhnout se mu kolem krku a už ho nepustit.
"Už to nikdy nedělej Harry! Nečekám tvoje dítě, a co bylo, už není. Sbohem!" Naposledy jsem se na něj podívala a nechala ho tam stát.

Doma mě přivítala Georgina s Robbiem a Louisem.
"Nečekala jsem, že se vrátíš tak brzo." Objala jsem ji.
Zazubila se. "Já taky ne. Slyšela jsem, že už máš byt." Nadhodila.
"Jo, mám. Během tohohle týdne se mě zbavíš." Zasmála jsem se.
"Kdybys chtěla, mohla bys tu zůstat napořád. Chybí mi to naše společný bydlení."
"Co ti řekli v bance?" přerušil nás Louis.
"Cože, v ja-" málem jsem se prořekla. "Jo, všechno už je v pohodě."
Usmál se a pohladil mě po tváři. "Dneska je ti dobře?"
"Jo, výborně." Vyhrkla jsem. "Za chvíli jsme tady." Chytla jsem Georginu a táhla ji do mého pokoje.

"Hrabe ti?" zaťukala si na čelo.
Neposlouchala jsem ji a na postel vysypala obsah mé kabelky. "Tady to je!"
Georgina na mě vyděšeně koukala. "Na co to. Pane Bože, že nejsi?"
Pokrčila jsem rameny. "Myslím, že to se za chvíli dozvíme."
Vytáhla jsem test z krabičky a zašla do koupelny. Po chvíli jsem vyšla s testem v ruce. "Jak dlouho se čeká?"
Georgina ještě v šoku rozbalila návod. "Píše se tu deset minut."
"Fajn." Kývla jsem a odložila ho na noční stolek.

Sedla jsem si na postel vedle Georgina a opřela se jí hlavou o rameno.
"Jak to?" hlesla.
"Já… Nevím Ptám se pořád na to samé. Beru prášky."
"A pak máš věřit antikoncepci." Uchechtla se. "Takže budu teta." Řekla už trochu nadšeněji.
"Nejsem připravená na dítě." Povzdychla jsem si.
"Počkej." Zarazila mě. "Ale to dítě bude Harryho ne? Protože kdybys spala s Louisem, tak mi to řekneš, ne?" vyčítavě se na mě podívala.
Zasmála jsem se. "Kdybych s Louisem spala, jsi první, kdo by se to dozvěděl."

Položila si ruku na hruď. "Ach, to se mi ulevilo. Chudák dítě, jeho otec je hajzl."
Zakuckala jsem se. "Harry s Christinou nespal."
"Cože?!" vyjekla. "Vždyť jsi je viděla!"
"Je to na dlouho. Vysvětlím ti to, až vyřešíme tohle."

Vstala jsem a přešla k nočnímu stolku, kde ležel těhotenský test. Zhluboka jsem se nadechla. Srdce mi bilo jako splašené a klepala jsem se. Cítila jsem, jak mi vlhnou oči.
Nevšimla jsem si, že je vedle mě Georgina. Až když mě chytla za ruku a povzbudivě se na mě usmála. "Jsme v tom spolu, Kat. Ať vyjde cokoliv."
Sebrala jsem odvahu a vzala ho do ruky. Okamžitě mi začaly téct slzy. Nebylo třeba slov. Georgina mě objala a snažila se mě utěšit.
"Dvě čárky. Proč?" vzlykala jsem.
Georgina se ode mě odtáhla a setřela mi slzy. Otevřela pusu a pak ji zase zavřela.
"Chci být sama." Odvrátila jsem se od ní. "Řekni Louisovi, že jsem šla spát."
Georgina kývla a měla se k odchodu, u dveří se ale zastavila. "Je ti jasné, že budeš muset k doktorovi."
Neodpověděla jsem jí a po chvilce jsem slyšela, jak zavřela dveře.

Stoupla jsem si před zrcadlo a pozorovala jsem se v zrcadle. Ještě pořád mi tekly slzy a já je nedokázala zastavit. Na povrchu jsem si přišla stejná, ale uvnitř mě vznikal nový život. Život, který jsem stvořila společně s Harrym.
Vyhrnula jsem si tílko a pohladila si břicho. Prohlížela jsem ho ze všech stran. Povzdechla jsem si. Tak moc jsem chtěla na moji minulost s Harrym zapomenout a teď mi ho stále bude připomínat to dítě. Naše dítě.

"Katherine…"
Louis mě našel před zrcadlem, jak si prohlížím břicho a vše mu došlo. Beze slov ke mně přistoupil a objal mě. Opřela jsem se mu o hruď a rozbrečela se naplno.
"Miluju tě, Kat. S dítětem i bez něj. Navždy. Jen my tři. Ty, já a dítě. Navždy."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama