FabuLouis Life 33.

6. března 2013 v 14:51 | *Michelle* |  FabuLouis Life



Louis se o mě staral, jako kdybych byla smrtelně nemocná a ne těhotná. Nenechal mě na nic sáhnout, vstát. Prostě nic. Bylo to milé i otravné zároveň.

Zrovna jsem se chystala vstát a dojít si pro pití, když mě Louis srazil zpět na sedačku. "Co potřebuješ?" zeptal se starostlivě.
Ignorovala jsem ho a stejně jsem se zvedla. "Katherine!" zvolal zoufale.
"Louisi," zarazila jsem ho a postavila se k němu čelem. "Na něco se tě zeptám. Vypadám těhotná?"
Louis zavrtěl hlavou.
"Fajn. Jsem snad nějak vážně nemocná?"
Louis znovu zavrtěl hlavou a pootevřel ústa. Přiložila jsem mu prst na ústa, abych ho zastavila.
"Tak se ke mně tak nechovej!" zavrčela jsem, odstrčila ho stranou a šla do kuchyně. Slyšela jsem za mnou Louisovy kroky.

Natočila jsem si do sklenice vodu a pořádně se napila.
"Proč mi nenecháš ti pomoct?" zeptal se smutně.
Protočila jsem oči. "Louisi, přísahám, že až budu s něčím potřebovat pomoc, tak budeš první, koho o ní požádám." Odmlčela jsem se a čekala na jeho reakci.
Kupodivu to přijal výborně. "Fajn, omlouvám se. A já myslel, že se budeš cítit jako princezna."
"Cítila. Ale všeho s mírou." Zasmála jsem se. "A chtěla bych se už dneska odstěhovat."
"Už?" divil se.
"Jojo." Kývla jsem. "Byt mám, tak nač to odkládat. A navíc nechci Georginu s Robbiem otravovat."

"Je to tvoje rozhodnutí. Mimochodem, máš něco na zítra?"
"Hm, myslím, že ne. Proč?"
"Lottie má v sobotu narozeniny a já domů jedu už zítra."
"No nevím…" zdráhala jsem se. "Není to záležitost jen pro rodinu?"
"Ty jsi rodina, hlupáčku." Zaťukal si na čelo. "Lottie a máma budou rády. No vlastně všichni." Zasmál se.
"Fajn. Máš mě, jedu!" svolila jsem se smíchem. "Ale co jí mám koupit?"
Lou pokrčil rameny. "Podíváme se po něčem odpoledne, až půjdeme od doktora."
Zarazila jsem se. "Ty jdeš se mnou?"
"Ehm, jo? Přece tě nenechám jít samotnou." Šťouchl do mě.

Plácla jsem ho po ruce a přitáhla si ho k sobě, abych ho mohla políbit. Ruce jsem mu dala kolem krku a on mě kolem pasu. Perfektní čas na polibek. Místo toho jsme si ale jen koukali do očí a usmívali se.
"Měli bychom vyrazit, jestli to chceš stihnout." Přerušil ten kouzelný moment Louis.
"To mi nedáš ani pusu?" udělala jsem na něj oči.

Louis se zasmál, chytil mě a políbil mě. Tak jako by to mělo být naposledy.
"Spokojená?" odtáhl se ode mě s úšklebkem na tváři.
"Víc než to." Vyplázla jsem na něj jazyk.
"Jsi jako malá." Pousmál se.
"Tak ať." Pohodila jsem hlavou. "No nic," prohrábla jsem si vlasy. "Jdu se převléct. Počkáš?"
"Ne, uteču ti." Usmíval se.
"Fakt vtipný." Strčila jsem do něj. "Ani se nehni!" namířila jsem na něj prstem.
"Rozkaz!" postavil se do pozoru a zasalutoval.
"Blázne." Prohodila jsem a šla se převléct.

Takhle skvěle jsem se dlouho necítila. S Harrym bylo vše moc komplikované a s Louisem vůbec. V jednoduchosti je krása.

Seděli jsme s Louisem v čekárně u gynekoložky. Pevně jsem svírala Louisovu ruku a těkala očima po místnosti.
"Jak můžeš být tak klidný?! Všichni na nás čumí!" zasyčela jsem.
Louis ke mně naklonil hlavu a zašeptal: "Mám trénink, víš."
Zaryla jsem mu nehty do ruky, aby věděl, že si ze mě nemá dělat srandu, protože na to jsem fakt neměla náladu a Louis zaskučel. Tím se na nás znovu stočila pozornost všech v místnosti. Jako bycho, jí i tak neměli dost.

Naštěstí zrovna otevřela sestra dveře a tak už jsme nebyli středem dění. "Slečna Crown?"
Vstala jsem a dala Louisovi svou kabelku, aby ji hlídal.
Nechápavě na mě koukal. "Já mám jako zůstat tady?"
"Ne, půjdeš dovnitř se mnou a…"
Louis se začal zvedat.
"Budeš mi zírat mezi nohy." Dokončila jsem.
Louis se posadil. "Počkám tady."
Poplácala jsem ho po rameny. "Hodný kluk."

O půl hodiny později jsme s Louisem vycházeli z budovy, kde jsem měla gynekoložku.
"Tak co?" chytil mě za ruku.
"Jsem v pátém týdnu těhotenství." Řekla jsem.
Jakmile mi to doktorka potvrdila, všechno začalo být reálnější.
"Páni, bude z tebe máma." Vydechl nevěřícně.
"Popravdě nevím, jestli se smát nebo brečet. Nejsem připravená na dítě, víš jak to myslím."
Louis chápavě přikývl a přitiskl si mě k sobě.
"A taky si chci užívat. Chodit do klubů, pít alkohol, mít úlety. Prostě si užívat. Ne se starat o dítě." Šeptala jsem.
Pohladil mě po tváři a dal mi pusu do vlasů. "Bude to fajn."

Vyrušilo nás odkašlání. Vylekaně jsem od Louise odskočila.
"Ha - Harry?" vykoktala jsem překvapeně.
"Překvapení?" ušklíbl se. Jeho tvář byla chladná, ale v těch pohádkově zelených očích šly vidět ty pravé pocity. Zklamání, smutek…
Louis se ochranně postavil vedle mě a chytil mě za ruku. Snažila jsem se mu vykroutit, protože jsem nechtěla ublížit Harrymu, ale Louis… Louis byl prostě Louis.
"Co tu děláš?" zavrčel.
"Na to samé bych se mohl zeptat já vás." Podíval se za nás a pak se otočil ke mně. "Doufám, že se o sebe dobře staráš, když nosíš moje dítě."
"Já…"
"Je v dobrých rukou, neboj se." Přerušil mě Louis.

"Možná bych se ale měl zamyslet nad tím, jestli to dítě vůbec je moje. Když vás tu taky vidím." Uchechtl se ironicky.
To už jsem nevydržela. Přistoupila jsem k Harrymu a vlepila mu facku. Pálila mě ruka, ale snažila jsem se být v klidu. "Možná spolu už nejsme, ale takhle o mě mluvit nebudeš. Nejsem jako ty holky, s kterými jsi chodil. Nejsem děvka a nepodvádím, když miluju."
"Já," nadechl se.
"Mlč!" vykřikla jsem. "Jsem těhotná, Harry. A bohužel s tebou. A ty ses právě zasloužil o to, že to dítě nikdy neuvidíš." Otočila jsem se a nechala ho tam stát. Nechtěla jsem, aby viděl, jak mi slzí oči.

Nastoupila jsem do auta a nasadila si na oči brýle. "Jedem."
Louis mlčky přikývl a nastartoval. Projížděli jsme kolem Harryho. Ještě pořád tam stál a… Brečel? Trhalo mi to srdce, ale asi to tak být muselo. Po tvářích mi stékaly slzy a bylo mi jedno, jestli je Louis uvidí. Jsem těhotná. Můžu to svést na hormony.
Harry je komplikovaný a vztah s ním byl stejný. Možná je čas vydat se tou jednodušší cestou. V tou které je krása. A láska. Hlavně ta.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama